Nový světový řád je přesně takový, jak vypadá. Jsme příliš ochromení strachem, než abychom ho pojmenovali?
18. 2. 2025
Pravda je ochromující. Poté, co se J.D. Vance setkal v Německu s vůdkyní krajní pravice Alicí Weidelovou, je však načase si ujasnit, čeho jsme svědky, zdůrazňuje Zoe Williams
Rozhodnutí J.D. Vanceho setkat se během svého pobytu v Německu s vůdkyní krajně pravicové AfD Alicí Weidelovou, ale odmítnout schůzku s kancléřem Olafem Scholzem, by vyvolalo větší znepokojení, kdyby nebylo doprovázeno tolika dalšími signály. Místopředseda národa, který se zabývá bouráním vlastních institucí, poučoval celou Evropu o svém projektu „zničení demokracie“, což je naprosto učebnicové: popisuje černou jako bílou a otevřeně staví pozorovatelnou realitu na hlavu. Je to jistě zneklidňující, ale to proto, že je to odvážné, ne proto, že by to bylo složité. Je to ten nejjednodušší státnický tah vůbec - ukažte světu, kdo jste, a vyzvěte ho, aby vás za to označil.
Setkání s Weidelovou byl druhý nejjednodušší tah - ukažte světu, kdo jsou vaši spojenci, odvažte se je o tom zmínit, uvidíte, jestli se místo toho budou obracet v křečích ve snaze přivést AfD do mainstreamu, místo aby se smířili s tím, že se poválečný konsenzus rozložil.
Stejně jako mnoho jiných lidí mám často pocit, že jsem vyrostla na básni Michala Rosena, která začíná: „Někdy se obávám, že / lidé si myslí, že fašismus přichází ve večerních šatech“. Fašismus samozřejmě přicházíí jako váš přítel. Jak jinak by mohl přijít?
Co jsem ale nečekala, když jsem si myslela, že celá ta suita chování, od nacistického salutování až po převracení reality, patří do minulosti, byl pocit ochromení, který se dostaví, když si fašismus konečně oblékne svůj maškarní kostým.
Nemluvím o ostatních světových vůdcích a dostatečnosti či nedostatečnosti jejich reakce. Upřímně řečeno, mluvím jen o člověku na ulici, o divákovi, o sobě. Člověk je otupělý a nechce tu věc pojmenovat tak, jak je. Začíná to působit jako rozpaky nebo ostýchavost - co je to za hysterku, která pobíhá kolem a vykřikuje „fašista“? Určitě nějaká hodně hloupá?
Pak se to mění v něco pověrčivějšího - nenazývejte tu věc tím, čím je, protože to tu věc jenom povzbudí. Můžete si dál namlouvat, že ta věc už je dost odvážná a nepotřebuje vaši energii. Přesto pocit přetrvává: pokud odmítnu vyšilovat, pak nemůže začít další fáze.
Novinářka Charlotte Beradtová v letech 1933 až 1939 sestavila knihu Třetí říše snů, do níž přepsala noční můry občanů od služek po majitele malých podniků, pak je tematicky seskupila, analyzovala a propašovala do USA. Byly publikovány v roce 1968. Překvapivě mnoho z nich bylo o lidech, kterým se v noci zdálo o tom, že je zakázáno snít, a pak se ve snu vyděsili, protože věděli, že sní nezákonně. Byla v nich úžasně prozíravá témata o supersledování ze strany státu ještě předtím, než začalo, o barbarském násilí, opět předtím, než začalo. Ale téma ochromení bylo asi nejčastěji se opakující a nejvýraznější - končetiny lidí ztuhlé v siegheilování, hlasy zamrzlé v tichu, motivy nečinnosti od těch nejbanálnějších až po ty nejrozsáhlejší.
To je problém ochromení - dostává se do všeho. Když nejste schopni reagovat na zprávy, nejste schopni se na ně dívat, ale víte, že tam pořád jsou. Když odvracíte zrak, nedokážete se ani zamyslet nad tím, co bude příští měsíc. Vrhat se na něco víc dopředu je jako koledovat si o problémy. Zmrazení vám připadá lepší než přizpůsobení se nové realitě. Někdy je nemusíte hledat - problémy si vás stejně najdou.
Diskuse