Může to být startovní problém pro novou Evropu
27. 2. 2025
čas čtení
7 minut
Toto u nás skoro zapadlo a neprávem, píše Jiří Hlavenka.
Hned, když zaschl inkoust na sečtených výsledcích německých voleb, dal
očekávaný budoucí německý kancléř Merz neobvykle jasné a silné sdělení
týkající se budoucnosti a obranyschopnosti Evropy. Takto dosud žádný
státník z velké evropské země nehovořil a myslím, že toto je historická
událost.
Sice se říká, že Trumpa máme brát vážně, ale ne doslova, nicméně Merz ho bere vážně i doslova. Z mého pohledu naprosto správně. Všichni víme, že Trump je degen, ale je to regulérně zvolený prezident USA. Přístup, kdy si říkáme "no, ale on toho nakecá, a pak nebude tak zle" je špatný a fakticky je to to, v co Trump spoléhá. To je ten jeho "art of the deal" - že chce pět, takže zahuláká nějaký nesmysl, že chce 100 a jak ne, tak zničí svět, ostatní se polekají a pak jsou rádi, že uhrají těch pět. Evropští státníci toto dobře vědí a je dobře, že Merz to formuloval otevřeně a jasně.
Merz: "Po sděleních Donalda Trumpa minulý týden je jasné, že Američany, tedy zejména Američany v této vládě, osud Evropy nezajímá".
Je opět potřeba zdůraznit, že takto nehovoří jen Trump (a Merz to správně zdůraznil). Asi ještě ostudnější opovržení nad demokratickou Evropou provedl před nedávnem viceprezident Vance, kdy na bezpečnostní konferenci (!) v Mnichově nehovořil o bezpečnosti, ale kádroval Evropu za to, jak má přistupovat k interrupcím a vyčinil ji, že nezastává MAGA "hodnoty", načež se setkal s šéfkou neofašistické německé partaje. O vyjádřeních Elona Muska - člověka, který možná dnes reálně "řídí Ameriku" víc než Trump sám - ani nemluvě.
Dobře, ale co s tím?
Merz nastínil další kroky. Za prvé se silně postavil za vybudování pevného franko-německého spojení, či ještě lépe franko-německo-britského, za druhé pak označil jako nutnost vybudovat evropské obranné síly, jeho slovy "dosáhnout nezávislost na USA". A za třetí: udělat to rychle.
Tohle mně přijde jako podstatné a opět jako správné prohlášení, v obou ohledech: a) že je nezbytné vybudovat vlastní akční evropské obranné síly a udělat to rychle (Merz řekl "je za pět minut dvanáct"), b) že kostru tohoto baráku postaví trojice nejsilnějších zemí a ostatní budou vítány se k tomu připojit. Nikoli nuceny.
Apel na rychlost je taky podstatný. V červnu bude pravidelný summit NATO, ale Merz nechce čekat, co se tam rozhodne nebo nerozhodne (spíš nic podstatného, obávám se), ale chce konat okamžitě. Opět, z mého pohledu zcela správně.
Je cesta přes francouzsko-německo-britský trojblok správná? Na první pohled to vypadá možná i nehezky: že se prostě evropské velmoci zase o něčem spolu dohodnou a ostatní postaví před hotovou věc.
Možná - ale jiná cesta asi není. Evropa představuje velmi silnou politickou i vojenskou sílu (spolu s rezervisty jde asi o 5 miliónů osob, které to "umějí se zbraní"!), ale je tvořena několika desítkami zemí, které jsou názorově nejednotné; zjednodušíme-li to, můžeme hovořit o třech skupinách:
- severo-západ (plus Polsko a doufám, že i plus Česká republika), která vnímá silnou společnou obranu a současně maximální podporu Ukrajiny coby ten vůbec nejlepší příspěvek k bezpečnosti Evropy jako jasnou prioritu a jedná docela ve shodě
- skupina jiho-východních zemí (Maďarsko, Slovensko, Srbsko, možná brzy Rumunsko, otazník nad dalšími balkánskými zeměmi s nezakořeněnými demokraciemi), které více či méně už upadly do ruského područí a v tomto směru tak stojí na úplně opačném konci, tedy na straně Ruska či to zjevně hrozí (viz Rumunsko, volby prezidenta)
- jižní křídlo EU, které prostě nějakou ruskou hrozbu vůbec nevnímá jako hrozbu PRO SEBE, tedy i když vnímají ruskou agresi a podporují Ukrajinu, velkou ochotu budovat evropskou armádu neprojevují (a už vůbec ne dramaticky zvýšit investice do obrany)
Už z toho je vidět, že (bohužel) není možné pokračovat dál s třiceti zeměmi. (Číslo 30 uvádím záměrně - tohle vlastně nemá nic společného s EU a jejími strukturami, a do hry klidně může být přizváno Švýcarsko a Norsko; UK je samozřejmá. A taky Ukrajina!). Jednak platí, že čím více osob u stolu, tím složitější a delší jednání je - a čas nás tlačí. A dále, polovina účastníků u stolu by dnes byla pasívní brzdou či aktivními sabotéry. Jako poslední velmi důležitou věc vnímám to, že i když Velká Británie vystoupila z EU, nevystoupila z Evropy a se svou zřejmě vůbec nejsilnější armádou (včetně jaderných zbraní) se bude na bezpečnosti kontinentu podílet.
Jsem přesvědčený, že i když vznikne jako první blok franko-německo-britský, neznamená to, že ostatním budou už jenom přiděleny role, na které mohou jenom kývnout nebo odejít. Jde samozřejmě jednak o obranu teritorií, "nárazníků": podívejme se, v jaké situaci je Ukrajina, která svým tělem brání nás. Role východnějších států (zejména Polsko!) a severských (Švédsko, Finsko a pobaltské státy) zde naopak budou muset být extrémně silné. Ostatně - opět budu citovat Merze - explicitně zmínil Polsko jako naprosto klíčového partnera v tomto spojenectví, s jeho odhodláním i vojenskou silou. (Merz řekl, že první dvě země, které jako kancléř navštíví, což je vždy silná symbolika, bude Francie a Polsko, údajně obě navštíví v první den svého mandátu).
Byť podporu silné Evropě vyjádřil dříve i Macron a Starmer, ne tak silnými slovy, tak Friedrich Merz tímto projevem jednoznačně přebírá vedení či velení. Opět, je to jediná správná a logická cesta, ať se nám to líbí nebo nelíbí, jiná není. Německo má obří ekonomickou sílu, v tomto je dlouhodobým lídrem Evropy. Má velmi silnou schopnost vyrábět a produkci (čehokoli, tedy i zbraní) škálovat. To už v minulosti prokázalo.... Ať se nám to líbí nebo ne, u rozhodujících věcí v Evropě se vždy čeká na Německo.
Francouzský prezident Emmanuel Macron sice má jednou za čas plamenný projev někde na Sorbonně, ve kterém to vezme od antiky až do zářné budoucnosti a prokáže svůj renesanční rozhled, ale potom jej zas půl roku není vidět. Británie je spíš tradičně zdrženlivá a být v čele se nesnaží (Britové na to mají ostatně hezký bonmot: "Británie není součást Evropy, ale její soused"), nicméně spoluúčast neodmítá.
Takže to bude pro změnu opět zase na Německu.
A víte co? Vlastně teď cítím větší naději a důvěru než před měsícem, kdy oranžová příšera nastoupila do úřadu. Evropa to dá.
2000
Diskuse