Jak izraelská vláda mučí palestinské lékaře, vězněné bez obvinění. Toto česká vláda (Lipavský!) podporuje

26. 2. 2025

„Donutili mě stát hodiny v chladu se zvednutýma rukama a v poutech": osm lékařů z Gazy o svém utrpení v izraelském vězení

Vysoce postavení lékaři a chirurgové popisují mučení, hladovění, ponižování a odepření lékařské péče, kterým byli vystaveni, když byli zadržováni bez obvinění

Pozn. JČ: TOP 09, Jurečka a další čeští politikové připomínají, že je výročí mučení a zavraždění faráře Toufala ve stalinském Československu komunisty. Zatímco dnes podobným způsobem mučí Izrael bezdůvodně palestinské lékaře, z nichž někteří byli také umučení. Zatímco česká vláda odsuzuje mučení faráře Toufara, izraelské kriminální mučení palestinských lékařů podporuje. Je to neuvěřitelné pokrytectví. - Lipavský se právě odebral do Izraele bratřit se s tamější ultrapravicovou vládou, jejíž iremiér a ministr obrany jsou oficiálně obžalováni z válečných zločinů.

Foto: Jak vypadá palestinský lékař Dr Issam Abu Ajwa po bezdůvodném věznění v Izraeli. Česká vláda aktivně podporuje kriminální izraelský režim

K tomu: Více než 160 gazanských zdravotníků je drženo v izraelských věznicích a jsou podrobováni mučení

 
Dr. Mohammed Abu Selmia

Mnoho dní jsem byl přivázán k židli ve výslechové místnosti třeba 15 hodin. Nesměl jsem spát, jíst ani pít. Ruce mi k židli přivazovali velmi bolestivě, a když mě bili, pokládali mi ruce nebo nohy na hrudník, aby mi ohnuli záda.

Asi po měsíci mě převezli do tábora Ofer v Ramalláhu. Celý proces převozu byl jednou z nejhorších věcí, které si pamatuji. Když se poprvé dostanete do nového vězení, jste jako někdo z Gazy vystaveni zvláštní kampani mučení a ponižování. Ten den jsme tam byli čtyři lékaři - a nikdo z nás není mladý muž a bylo těžké to vydržet.

Upřímně řečeno, bez ohledu na to, jak dlouho budu mluvit o tom, co jsem ve vazbě zažil, je to jen zlomek toho, co se skutečně stalo. Mluvím o tom, že mě bili holemi, mlátili pažbami pušek a napadali psi.

V noci mě dali zpátky do cely, ale nenechají vás nikdy spát; klimatizace je zapnutá a světla nezhasínají. V cele jsou kamery, které vás natáčejí. Je to děsivé. Celou noc slyšíte hlasy lidí kolem sebe, kteří křičí. Viděl jsem tam lidi, kteří umírali. Každý den je ponížení, každý den je degradace.

 
Dr. Issam Abu Ajwa

Ve vazbě jste museli spát na podlaze, kterou pokryli malými ostrými kameny, se svázanýma rukama a nohama a se zavázanýma očima. Polévali vás studenou vodou, pouštěli na vás větráky a přinášeli výkonné klimatizace. Pouštěli hlasitou hudbu 24 hodin denně.

Při výsleších by byla tma a ruce a nohy jsem  měl svázané. Dvě nebo tři hodiny mě nutili stát na špičkách a [pak] by mě hodili na zem a postříkali vodou. Pak mě tři nebo čtyři dozorci bili.

Po několika měsících zadržování mě převezli do vězení v Negevské poušti. Bylo léto a velké horko. Zavřeli nás do stanů. Museli jsme žádat o povolení jít na záchod, ale nemocní tam nesměli a bylo jim řečeno, aby se počůrali a pokakali.

Nakazili jsme se svrabem, protože jsme se šest měsíců nemyli a neměnili si oblečení. Tělo pálilo, ale léčbu nám nedali.

Horkou vodu z potrubí jsme mohli pít jen jednou denně. Neměli jsme boty a nutili nás stát dvě až tři hodiny na asfaltu s bosýma nohama v 37C horku. Jídlo byl jen jogurt a trocha rýže. Zhubl jsem o polovinu své tělesné váhy. Nikdy mě z ničeho neobvinili a během sedmi měsíců věznění jsem se nedostal k právníkovi.

Dr. Khaled Serr

Dne 25. března jsme byli v Násirově nemocnici, která zažila těžkou zkázu po útocích izraelské armády, když do nemocnice vtrhli. Přes reproduktory umístěné na bezpilotních letadlech nám nařídili evakuaci. Opustili jsme nemocnici, kde stála izraelská obrněná vozidla a vojáci, kteří na nás mířili puškami a tankovými děly.

Nařídili nám, abychom se zcela svlékli, a pak nás v řadě odvedli do jámy, která byla předem připravena vedle nemocnice. Všichni zdravotníci byli vsazeni do jámy [pak] jsme byli vhozeni do vojenského vozidla a převezeni přes hranici z pásma Gazy do Izraele.

Po celou dobu převozu jsme byli surově a brutálně biti po celém těle. Utrpěl jsem zlomeniny kostí na pravém boku, což mě velmi poznamenalo po celé první tři nebo čtyři měsíce zadržování. Nikdy se mi nedostalo žádné lékařské péče.

Po dvou nebo třech hodinách jsme dorazili do vězení. Zaznamenali si naše jména a čísla a se zakrytýma očima a rukama spoutanýma kovovými pouty nás odvedli do vazební věznice Sde Teiman.

Odvedli mě na otevřené prostranství obklopené kovovými mřížemi, podobné skladišti. Dostali jsme podložku, která nebyla silnější než půl centimetru, a pak jsme museli sedět ve stejné poloze od pěti hodin ráno do deseti hodin večer. Bylo absolutně zakázáno mluvit. Po celou dobu jsme měli zavázané oči a ruce v kovových poutech.

Byl jsem v šoku, naprosto jsem popíral, že jsem v tom vězení, a snažil jsem se vyhnout všemu, co by znamenalo trest. Třetí den však do věznice vtrhla izraelská represivní jednotka se psy a obušky. Nařídili nám, abychom si lehli na zem. Pokud by někdo zvedl hlavu, byl by surově zbit. Byl jsem bit tam, kde jsem ležel, a slyšel jsem křik vězňů, kteří byli vybráni. Mnozí z nich utrpěli trvalé postižení.

Dr. Bassam Miqdad

V Gaze jsme na válku zvyklí, ale tentokrát to bylo jiné. V nemocnici [během války] byste začali ztrácet duši kvůli hrůzám, které jsme každý den viděli. Věci, které se těžko popisují nebo vyjadřují slovy, protože byly tak strašné. Den za dnem se vyčerpání a práce zvyšovaly. Neustále jsem byl na pokraji zhroucení.

Na kontrolním stanovišti mě vytáhli z fronty, když jsem se s rodinou snažil opustit Chán Júnis, který byl v obležení. Řekli mi, abych si svlékl oblečení kromě spodního prádla, a všechno ostatní jsem nechal na zemi - občanský průkaz, dokonce i ponožky, a musel jsem jít bosý.

Ptali se mě na jméno a povolání, a když jsem řekl, že jsem lékař, spoutali mě a zavázali mi oči. Nevěděl jsem, co se děje. Všude kolem sebe jsem slyšel křik lidí. Pak mě začala bít skupina vojáků.

Všechny nás naložili do transportního vozidla, kde nás bili holemi. Močili na nás. Používali nadávky, které nesnesu opakovat. V transportním vozidle jste na hromadě, lidé leží na vás. Všichni jsme měli ještě zavázané oči a spoutané ruce. Řekli mi, abych skočil dolů, a já spadl a zlomil si kotník, ale musel jsem vstát a chodit s tímto zraněním se zády nakloněnými o 90 stupňů.

Dr. Mahmoud Abu Shehada

Všichni zdravotníci byli seřazeni mezi administrativní budovou a starou Násirovou budovou. Donutili nás svléknout se. Pak nás přesunuli do budovy porodnice, kde zkontrolovali naši totožnost. Spoutali nás za zády, zavázali nám oči a odvedli do přízemí budovy. Ponižovali nás a pokořovali a byli jsme vystaveni surovému bití. Od páteční pozdní noci až do sobotního časného rána nás nechávali studené a nahé a chrstali na nás studenou vodu.

Brzy ráno za svítání 17. května nás naložili do velkých otevřených nákladních aut a převezli do vazebních zařízení [v Izraeli]. Během tohoto převozu nás polévali vodou a surově bili.

Později jsme byli převezeni do tábora Ofer, který se skládal z místností, z nichž v každé bylo 15 až 20 zadržených. Tam jsme byli nadále biti a ponižováni. Do místnosti vstupovaly skupiny vojáků v maskách. Brali nám jídlo a vodu a vyhazovali je ven.

V Oferu jsem strávil téměř tři měsíce. Jídlo, které nám dávali, byly malé kousky chleba s malým množstvím jogurtu a lžičkou džemu. To nám nestačilo k životu.

Dr. Said Maarouf

Když začala válka, pracoval jsem dál. Bylo mnoho zranění a rozšířily se nemoci, ale nás lékařů bylo velmi málo. Byl jsem v nemocnici Kamal Adwan a zůstal jsem tam, dokud jsme nedostali rozkaz od izraelské armády opustit nemocnici. Odešel jsem a šel do nemocnice al-Ahlí, kde jsem byl zatčen.

Zatkli mě v mé nemocnici spolu s mým synem, který je studentem medicíny v prvním ročníku univerzity. Hned od začátku jsme byli mučeni. Po dobu 45 dní jsem byl pod velkým útlakem a hladověl jsem ve vazebním táboře Sde Teiman. V té době už jsem byl vyčerpaný a nemocný. Neposkytli nám žádné lékařské ošetření. Zhubl jsem 25 kilo. Nemohl jsem stát, jíst ani se hýbat.

Dr. Saleh Eleiwa

Byl jsem zatčen na kontrolním stanovišti Netzarim a byl jsem zadržován celkem 138 dní. První dva dny jsem strávil v táboře Sde Teiman, poté jsem byl převezen do tábora Ofer, kde jsem zůstal 130 dní.