Duka: Falešný prorok nenávisti v biskupském rouše
2. 5. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
6 minut
Dominik Duka, emeritní arcibiskup pražský a bývalý kardinál, je mužem, jehož životní cesta od disidentského mnicha k mocenskému hierarchovi odhaluje hluboký rozpor mezi údajnou zbožností a skutečnou politikou nenávisti. Narodil se roku 1943 v Hradec Králové, za komunismu vstoupil do dominikánského řádu a stal se symbolem odporu proti totalitě. V 70. letech byl vězněn za „protistátní činnost“, neboť tajně vzdělával mládež v duchu víry. Tehdy se zdál být světcem v ocelových kleštích režimu. Dnes však jeho jméno nevolá k jednotě, ale štěpí společnost. Místo aby nesl kříž milosrdenství, mává jím jako kyjem proti těm, kdo se liší.
Je ironií dějin, že muž, který kdysi riskoval svobodu za právo hlásat evangelium, dnes hlásá xenofobii skrytou za náboženský patos. Po roce 1989 rychle stoupal v církevní hierarchii: v roce 1998 se stal biskupem královéhradeckým, v roce 2010 pražským arcibiskupem a o dva roky později kardinálem. Jeho kariéra však nebyla vedena pokorou, ale ambicí. Zatímco papež František volal po „chudé církvi pro chudé“, Duka se spřáhl s politiky jako Miloš Zeman, jejichž rétorika staví na strachu z uprchlíků, na pohrdání menšinami a na kultuře nadřazenosti „křesťanského Západu“.
Kristus by se zarděl: nenávist jako nové dogma... Ježíšův příkaz „Milujte své nepřátele“ (Matouš 5:44) se v Dukově podání mění v „Deportujte své nepřátele“. Kardinál léta podporoval Zemanovu dehumanizaci migrantů, mlčel k projevům rasismu a o muslimech mluvil jako o „civilizační hrozbě“. V roce 2015, kdy Evropa čelila uprchlické krizi, místo soucitu nabízel strašení: „Nezapomínejme, že mezi běženci jsou i radikálové,“ prohlásil, jako by zapomněl, že sám pochází z národa, který prchal před válkami a totalitami. Jeho pravá ruka, zesnulý kněz Milan Badal, to dotáhl ještě dál - ve svých kázáních otevřeně démonizoval Romy a LGBT+ komunitu, čímž poskvrňoval křesťanskou lásku k bližnímu.
Badal samozřejmě, jako většina
hlasatelů proti právům LGBTQ+, podezřele žil s dnešním chráněncem Tomia
Okamury Josefem Nerušilem, a to už od doby, kdy byl pouhým teenagerem...
A údajně odkázal Pepovi všechny své nemovitosti, včetně vinárny Ambix nedaleko
Parlamentu, která se pak potom pod novými majiteli stala paradoxně
romskou restaurací (zajímalo by mě, kde údajně vzal kněz Badal peníze na tak
výhodné místo a na nákup tisíců drahých vín z dovozu). Slyšeli jste o
nějakém dospělém muži, který by se údajně začal starat o čtrnáctiletého
pohledného blonďáčka, který má dobře situovanou středostavovskou rodinu
(matka lékařka)? Jedině ve filmech Piera Paola Pasoliniho. Ale pozor na
to, jak většina těch, kteří cítí potřebu veřejně křižácky brojit proti
neheterosexualitě, jsou často jen gayové schovaní ve skříni... Samozřejmě zde netvrdíme, že je to tento případ.
Kde u Duky je Kristův hlas, který říká „přišel jsem, aby měl život a měl ho v hojnosti“ (Jan 10:10)? Duka místo toho podporuje politiky, kteří život upírají dětem v detenčních táborech. Jaký kontrast k Ježíši, který uzdravoval cizince (Římský setník) a vyvracel předsudky (dobrý Samaritán)!
Zatímco Duka káže o „morálce“, jeho diecéze je synonymem institutionalizovaného mlčení. Případy sexuálního zneužívání v církvi - od Hrdlořez po Litoměřice - zůstávají nepotrestány. V roce 2019 vyšetřování České televize odhalilo, že církevní představitelé v čele s Dukou systematicky kryli kněze obviněné ze zneužívání. Jedna z obětí popsala, jak jí Dukův sekretář Badal řekl: „Modlete se, Bůh vás potrestá, pokud budete šířit pomluvy.“ Toto není pastýřská péče - to je duchovní teror.
Kristus by takové jednání nazval „vázáním těžkých břemen, která lidé nemohou unést“ (Matouš 23:4). Duka však místo pokání obviňuje „levicové aktivisty“, že chtějí církev zničit. Ironií je, že církev ničí právě on svou licoměrností.
Antifa, Piráti, sociální demokraté: Kdo je skutečné nebezpečí? Duka ve svém příspěvku hystericky přirovnává Antifu k jednotkám SA. Zapomíná přitom, že Antifa bojuje proti neonacismu, zatímco on sám svou rétorikou živí xenofobní nálady, z nichž fašismus roste. Jeho kritika Pirátů a sociálních demokratů jako „extremistů“ je pokrytecká: Piráti usilují o transparentnost (včetně církevních financí!), sociální demokraté o důstojné důchody. Duka ale nechce, aby církev platila daně, nebo aby se řešila chudoba Romů. Pro něj je „extremismus“ cokoliv, co ohrožuje privilegia bílých křesťanských elit. Dominik Duka nám vysvětluje politiku | 2. 5. 2025 | Britské listy
Bible varuje: „Podle jejich ovoce je poznáte“ (Matouš 7:16). Dukovo ovoce je trpké: Rozdělená společnost, strach z „cizáků“, krytí zločinů ve jménu církve. Spolu s Milanem Badalem vytvořil ideologii, která z křesťanství dělá nástroj moci, ne lásky. Badal, známý svými výroky o „křížové výpravě proti islámu“, byl Dukovým ideovým dvojčetem. Společně šířili obraz víry jako války kultur: přesný opak Ježíšova poselství.
Duka se navíc angažoval v politických guerillách: v roce 2018 podpořil Babišův kabinet, ačkoliv ten prosazoval protiromské zákony. Jeho loajalita k Zemanovi, muži, který označil muslimy za „předvoj terorismu“, odhaluje, že mu nejde o Krista, ale o spojenectví s mocí.
Dominik Duka není obětí „levicového extremismu“, ale architektem extremismu pravého. Zneužívá svou autoritu, aby z víry udělal zbraň nenávisti, a zapomíná, že Kristus zemřel na kříži za všechny, nejen za etnicky čisté stádo. Jeho biografie je tragédií: Muž, který přežil komunistické vězení, se stal žalářníkem lidskosti.
Pokud Antifa chrání menšiny před násilím, Duka násilí institutionalizuje. Pokud církevní hodnostáři jako on mlčí k zneužívání, sami se stávají „vlky v rouše beránčím“. Je čas odmítnout falešné proroky, jejichž Bůh je nacionalismus, ne láska. Nenávist nikdy nebyla křesťanská hodnota - a Dukův odkaz by měl být varováním, jak snadno se víra promění v dogma nenávisti.
Kde u Duky je Kristův hlas, který říká „přišel jsem, aby měl život a měl ho v hojnosti“ (Jan 10:10)? Duka místo toho podporuje politiky, kteří život upírají dětem v detenčních táborech. Jaký kontrast k Ježíši, který uzdravoval cizince (Římský setník) a vyvracel předsudky (dobrý Samaritán)!
Zatímco Duka káže o „morálce“, jeho diecéze je synonymem institutionalizovaného mlčení. Případy sexuálního zneužívání v církvi - od Hrdlořez po Litoměřice - zůstávají nepotrestány. V roce 2019 vyšetřování České televize odhalilo, že církevní představitelé v čele s Dukou systematicky kryli kněze obviněné ze zneužívání. Jedna z obětí popsala, jak jí Dukův sekretář Badal řekl: „Modlete se, Bůh vás potrestá, pokud budete šířit pomluvy.“ Toto není pastýřská péče - to je duchovní teror.
Kristus by takové jednání nazval „vázáním těžkých břemen, která lidé nemohou unést“ (Matouš 23:4). Duka však místo pokání obviňuje „levicové aktivisty“, že chtějí církev zničit. Ironií je, že církev ničí právě on svou licoměrností.
Antifa, Piráti, sociální demokraté: Kdo je skutečné nebezpečí? Duka ve svém příspěvku hystericky přirovnává Antifu k jednotkám SA. Zapomíná přitom, že Antifa bojuje proti neonacismu, zatímco on sám svou rétorikou živí xenofobní nálady, z nichž fašismus roste. Jeho kritika Pirátů a sociálních demokratů jako „extremistů“ je pokrytecká: Piráti usilují o transparentnost (včetně církevních financí!), sociální demokraté o důstojné důchody. Duka ale nechce, aby církev platila daně, nebo aby se řešila chudoba Romů. Pro něj je „extremismus“ cokoliv, co ohrožuje privilegia bílých křesťanských elit. Dominik Duka nám vysvětluje politiku | 2. 5. 2025 | Britské listy
Bible varuje: „Podle jejich ovoce je poznáte“ (Matouš 7:16). Dukovo ovoce je trpké: Rozdělená společnost, strach z „cizáků“, krytí zločinů ve jménu církve. Spolu s Milanem Badalem vytvořil ideologii, která z křesťanství dělá nástroj moci, ne lásky. Badal, známý svými výroky o „křížové výpravě proti islámu“, byl Dukovým ideovým dvojčetem. Společně šířili obraz víry jako války kultur: přesný opak Ježíšova poselství.
Duka se navíc angažoval v politických guerillách: v roce 2018 podpořil Babišův kabinet, ačkoliv ten prosazoval protiromské zákony. Jeho loajalita k Zemanovi, muži, který označil muslimy za „předvoj terorismu“, odhaluje, že mu nejde o Krista, ale o spojenectví s mocí.
Dominik Duka není obětí „levicového extremismu“, ale architektem extremismu pravého. Zneužívá svou autoritu, aby z víry udělal zbraň nenávisti, a zapomíná, že Kristus zemřel na kříži za všechny, nejen za etnicky čisté stádo. Jeho biografie je tragédií: Muž, který přežil komunistické vězení, se stal žalářníkem lidskosti.
Pokud Antifa chrání menšiny před násilím, Duka násilí institutionalizuje. Pokud církevní hodnostáři jako on mlčí k zneužívání, sami se stávají „vlky v rouše beránčím“. Je čas odmítnout falešné proroky, jejichž Bůh je nacionalismus, ne láska. Nenávist nikdy nebyla křesťanská hodnota - a Dukův odkaz by měl být varováním, jak snadno se víra promění v dogma nenávisti.
843
Diskuse