Evropa má ideální pozici k tomu, aby vedla svět opuštěný USA

16. 6. 2025

Dokonale definují současný stav unie. Evropané se stále snaží přizpůsobit novým podmínkám – a podmínky, kterým se musí přizpůsobit, se také nadále dramaticky mění.

Bitva o technologické vedení je současnou verzí tohoto boje. Úspěch v této oblasti by mohl Evropu proměnit, avšak kontinent zůstává spokojený se svým úpadkem do zaostalosti. Sama Evropská komise vypočítává, že z 19 digitálních platforem, které mají více než 45 milionů uživatelů v EU, je pouze jedna (Zalando) z EU.

Informace jsou (ekonomická a politická) moc a ztráta kontroly znamená postupnou ztrátu jak podílu na trhu, tak schopnosti chránit evropské demokracie. Brusel vyprodukoval množství regulací digitálních služeb, přesto americkým digitálním platformám prochází to, co sami evropští lídři nazývají manipulací demokratických voleb, s velmi malými dopady. X Elona Muska bylo v Brazílii zakázáno kvůli menším prohřeškům – odmítlo zakázat účty obviněné z šíření dezinformací.

Tento úpadek je však dostatečně pomalý na to, aby ukolébal evropské lídry k sebeuspokojení ohledně budoucnosti.

Donald Trump má zase pravdu, když si stěžuje, že Evropská unie se pomalu zapojuje do jednání, která jí vnutil v oblasti obchodu. Dokonce i v oblasti obchodu – jedné z mála oblastí, v nichž má Evropská unie od členských států mandát jednat přímo se třetími stranami – se pokrok obecně zadrhává.

Pověřený komisař musí neustále hledat společného jmenovatele s agendami 27 členských států, z nichž každý má jinou průmyslovou agendu.

Evropské rozhodovací procesy nejsou optimální. Ve skutečnosti byly postaveny pro jinou dobu. V zahraniční politice neexistuje žádný společný hlas – EU byla schopna říci o Gaze mnohem méně než jednotlivé země, jako je například Španělsko nebo Velká Británie. To může mít praktický důsledek v podobě eroze "morálního vůdcovství", které by stále mělo být měkkou výhodou Evropy.

Krize důvěry

Neschopnost Evropy reagovat na změny v reálném světě je způsobena neoptimálním institucionálním nastavením. Současná paralýza tváří v tvář jasné potřebě akce však může být způsobena ještě zásadnější otázkou důvěry ve vlastní schopnosti.

Na jedné straně se zdá, že je zde stále prostor pro sebeuspokojení. Jak nedávno uvedl Stanley Pignal, sloupkař časopisu The Economist věnující se Karlu Velikému, Evropa může být mírně spokojená se svým přetrvávajícím postavením místa, kde se lidé mohou svobodně věnovat "životu, svobodě a usilování o štěstí".

Přesto je zřejmé, že instituce potřebné ke konkrétnímu dosažení těchto cílů se rozpadají: Systémy zdravotní péče a sociální péče; robustní a nezávislá média; energie a vojenské autonomie ve světě bez řádu.

Na druhou stranu Evropa je stále více rezignovaná. Celosvětový průzkum provedený Gallupovým ústavem ukazuje, že v odpovědi na otázku "Myslíte si, že vaše děti budou žít lépe než vy?" je sedm nejpesimističtějších zemí světa z EU. Pouze 16 % Italů a 24 % francouzských respondentů odpovědělo na tuto otázku "ano".

Podle agentury Ipsos se méně než polovina mladých Evropanů cítí připravena vstoupit na trh práce. A obviňují z toho vzdělávací systém. Situace může být nyní ještě horší – tento průzkum byl proveden v roce 2019, před pandemií, válkou v Evropě a co je důležitější, umělá inteligence tento obrázek ještě více znejistěla.

Evropa nemá jinou alternativu, jak jak podle všeho uznávají i krajně pravicové a krajně levicové strany. Všimněte si, že francouzské Rassemblement National a italská Liga už nehovoří o vystoupení z EU, ale o její změně zevnitř. Jednotlivé národní státy jednoduše nemají minimální měřítko, aby se byť jen pokusily převzít vedení ve světě usilujícím o nový řád.

Ve světě, který USA opustily, má Evropa skutečnou šanci. Naléhavě však musí být dostatečně kreativní, aby si dokázala představit nové mechanismy, jejichž prostřednictvím budou orgány EU rozhodovat a občané EU budou mít možnost se vyjádřit.

To zase vyžaduje, aby celá společnost nějakým způsobem obnovila rozumnou naději, že úpadek není nevyhnutelný (i když si také musíme být vědomi toho, že se může dokonce ošklivě zrychlit).

A konečně, mladí lidé jsou v tomto procesu naprosto klíčoví. Rétorika "naslouchat jim" musí být nyní nahrazena výzvou, aby vládli. Dnes jsou tím, co by Karel Marx pravděpodobně definoval jako třídu – s velmi specifickými demografickými, kulturními, ekonomickými a jazykovými charakteristikami.

Ty je třeba proměnit v politický program a novou vizi toho, jak by mohla vypadat Evropa budoucnosti.

Zdroj v angličtině: ZDE