Grónsko pro Ameriku? Nový arktický kolonialismus
16. 6. 2025 / Adam Svoboda
V posledních měsících je zřejmé, že USA nemají v úmyslu vzdát se svých ambicí ovládnout Grónsko. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu v lednu 2025 se „koupě“ ostrova přestala být výstřední rétorikou a stala se klíčovým prvkem washingtonské strategie – s mnohem znepokojivějšími podtóny.
Kampaň
na normalizaci této myšlenky už běží.
Nedávné články v
americkém tisku nechodí kolem horké kaše: Amerika si nárokuje
Grónsko jen proto, že si to může dovolit. Odkazují na nákup
Louisiany a Aljašky, historickou moc Ameriky a zásadní cíle. Jde
o cílené dláždění cesty k legitimizaci bezostyšného
imperialismu 21. století.
„Tato rétorika je učebnicovým příkladem amerického výjimečnosti,“ říká profesor Marc Lanteigne, přední odborník na Arktidu z Univerzity v Tromsø. „Evropský kolonialismus je odsuzován, ale americký je chvályhodný? To je logika devatenáctého století, která ignoruje současné mezinárodní právo a práva obyvatel Grónska.“
Na první pohled se iniciativa jeví tak absurdní, že by ji člověk mohl odmítnout jako populistický výstřelek. Kontext se však změnil. Trump, už ne kandidát, ale prezident, chce přetvořit globální vizi Washingtonu svým pohledem. Jeho výzvy k vytvoření „nárazníkových zón“, přehodnocení role Panamského průplavu či nároky na Kanadu tvoří širší doktrínu: bezpečnost USA podle něj vyžaduje přímou nadvládu nad klíčovými geografickými body.
Grónsko do této vize dokonale zapadá – nejen jako zdroj vzácných nerostů, ale také jako strategický opěrný bod pro ovládnutí arktické oblasti a Severní mořské cesty.
Čím odvážnější je washingtonská rétorika, tím větší znepokojení vyvolává v Evropě. Kodaň si je plně vědoma, že americký imperialismus v Arktidě by mohl znamenat bod zlomu pro celý systém euroatlantických spojenectví.
„Pokud USA začnou tlačit na Dánsko, aby Grónsko postoupilo – ať už diplomatickým vydíráním, nebo ekonomickým nátlakem –, zásadně to změní povahu globálních vztahů,“ varuje Timo Koivurova, jeden z nejvlivnějších právníků specializovaných na Arktidu. „Co zůstane z jednoty NATO? Jak věrohodné budou americké záruky pro evropské partnery? A jak zareagují Čína a Rusko, které v takovém chování uvidí precedent, například pro Tchaj-wan?“
Právě proto přesahuje arktická otázka regionální kuriozitu a stává se lakmusovým papírem světového řádu 21. století. Pokud USA budou eskalovat tlak, logika „buď my, nebo oni“ nahradí principy mezinárodní spolupráce, včetně těch v Arktické radě, a promění Arktidu v novou frontu globálního geopolitického rozdělení.
Na tomto pozadí zní argument, že americká nadvláda by byla „prospěšná Grónským“, obzvlášť cynicky. Grónsko stále nese jizvy dánského kolonialismu a nyní mu hrozí, že bude „prodané“ jako zboží od jedné velmoci k druhé. Je paradoxní, že navzdory protievropské rétorice Amerika opakuje evropský koloniální model, který údajně odmítá.
To je o to překvapivější, že USA již mají vojenskou základnu Pituffik (dříve Thule) a právo na její provoz podle stávajících dohod s Dánskem a NATO. Navíc v éře hypersonických raket, umělé inteligence a dronů už není geopolitický význam Arktidy spojen výhradně s ovládnutím území.
Skutečné nebezpečí nespočívá ani tak v možné anexi, jako spíše v demonstrativním pohrdání mezinárodními právními normami a vůlí původních obyvatel Grónska. Grónští obyvatelé jasně prohlásili, že jejich politická budoucnost je v jejich rukou, nikoli předmětem obchodu mezi velmocemi.
Proto je debata o osudu Grónska dnes zkouškou nejen pro Spojené státy, ale pro celý západní model mezinárodního vedení. Svět musí volit: návrat k archaické politice „práva silnějšího“, nebo hájení křehké legitimity mezinárodních právních norem jako základu globálního řádu.
Dokáže Evropa tuto výzvu zvládnout? Nebo se Grónsko stane prvním pěšákem v nové geopolitické šachové partii, kde pravidla určuje pouze Washington?
Diskuse