Farma zvířat – český objev

23. 6. 2025 / Masha Karp

 

Záhada se prohlubuje, když vezmeme v úvahu důkazy, které pocházejí od samotného Orwella. Dne 17. prosince 1947 napsal svému literárnímu agentovi Leonardu Mooreovi:

„České vydání Farmy zvířat mě nepřekvapilo. Překvapilo mě však, že ho v té zemi někdo přijal. Pokud se vás budou znovu ptát, řekněte prosím, že Farma zvířat  je satirickým dílem o diktatuře obecně, ale hlavním terčem je samozřejmě ruská revoluce. Předstírat něco jiného je nesmysl. Stejně to nemá velký význam, protože si nemyslím, že by kniha mohla být otevřeně vydána v jakékoli zemi za železnou oponou, dokud se mapa výrazně nezmění" (CWGO XIX: 234).

V Sebraných spisech George Orwella je druhá věta tohoto dopisu („Co mě překvapilo …) opatřena poznámkou pod čarou: „Česká verze Farmy zvířat, připravená J. Salae & Co*, byla zakázána českými úřady (Willison)“ (tamtéž: 235). Ian Willison, vědec, který sestavil první bibliografii Orwellových publikací, si zřejmě byl jistý, že  česká vydání byla plánována, ale nikdy se neuskutečnila. Leonard Moore a Orwell si to zjevně také mysleli.

Orwellův pozoruhodný vhled do dění ve východní Evropě nezklamal, ale situace na místě byla složitější a kvůli železné oponě oddělující jednu část Evropy od druhé nemohl vědět mnoho.

Mezi nacisty a komunisty – téměř tři roky omezené demokracie

V první polovině 20. století prošlo Československo čtyřmi odlišnými historickými obdobími. První republika (1918–1938), která vznikla po rozpadu Rakousko-uherské monarchie, byla demokratickým a liberálním státem složeným ze dvou národů, Čechů a Slováků. Druhá republika (1938–1939) následovala po mnichovské dohodě a zanechala zemi jako zbytkový stát: po postoupení pohraničních oblastí Německu a Maďarsku. Československo přestalo existovat. Německá okupační mocnost zabrala českou část a přejmenovala ji na Protektorát Čech a Moravy, zatímco slovenská část se stala formálně nezávislou Slovenskou republikou spojenou s Hitlerem. V letech 1939–1945 tak zemi ovládali nacisté, kteří prosazovali svou ideologii: stovky autorů byly zakázány, knihy zakázány a zabaveny, knihkupectví a nakladatelství zavřena. Třetí republika vznikla v dubnu 1945, kdy se po osvobození od nacistů pokusili obnovit demokratické Československo – trvalo to až do komunistického převratu v únoru 1948. V prosinci 1947, kdy Orwell napsal svůj dopis Mooreovi, však země ještě měla svou Třetí republiku – ještě nebyla zcela „zemí za železnou oponou“.

V roce 1945 byly zrušeny drakonické nacistické zákony o cenzuře a obnovena česká ústava z roku 1920. Ta výslovně stanovila, že „svoboda tisku i právo na pokojné shromažďování jsou zaručeny. Proto je v zásadě nepřípustné podrobit tisk předběžné cenzuře“ (citováno v: Čulík 2001, 625). Farmu zvířat tedy vydali!

Situace však nebyla tak jednoduchá, protože boj mezi komunisty a jejich odpůrci se stále více vyostřoval. Komunisté byli jednou z nejpopulárnějších stran – v volbách v roce 1946 získala Komunistická strana Československa 38 % všech hlasů, ale existovaly i jiné strany různých – převážně socialistických – směrů. Existovaly také regionální rozdíly: zatímco komunisté získali v české části země 40 procent hlasů, na Slovensku měla 62 procent protikomunistická Demokratická strana.

Tato složitá rovnováha politických sil ve Třetí republice se odrážela v komplikovaném systému literární regulace zavedeném v zemi. Oficiálně zpočátku neexistovala žádná cenzura, ale již v listopadu 1945 obvinil známý komunistický fundamentalista Václav Kopecký, šéf československého ministerstva informací, Lidovou stranu z tisku „fašistického a reakčního materiálu“ (Čulík 2001, 626). Aby se novináři vyhnuli svévolným rozhodnutím komunistů, požadovali zavedení „jasně definovaných pravidel“ (tamtéž), zatímco spisovatelé, zejména česká levicová a levicově liberální literární elita, doufali, že pravidla jim pomohou chránit vysoké umění a národní literaturu před vlivem trhu. Chtěli být – a do jisté míry i byli – svými vlastními cenzory. Mezitím Kopeckého ministerstvo informací zřídilo vydavatelské oddělení, které zavedlo nový proces schvalování knih.

V minulosti – před válkou a dokonce i za nacistické okupace – rozhodovali o zákazu nebo povolení vydání a prodeje knih českoslovenští cenzoři. Pokud bylo povolení k tisku a prodeji uděleno, bylo rozhodnuto. Za Kopeckého se tento proces stal nepředvídatelným, protože jeho ministerstvo mohlo vydavatele nutit, aby o povolení žádali znovu a znovu.

Týdeník Lidové strany  Vývoj, který redigoval Pavel Tigrid, jeden z nejvýznamnějších novinářů té doby, poněkud sarkasticky naznačil, že poté, co byla Farmě zvířat povolena publikace a byla připravena k prodeji, někdo si vzpomněl, že je to vlastně protikomunistická kniha, a vydavateli bylo řečeno, aby o povolení požádal znovu, jako by ho ještě nedostal (citováno v knize V obecném zájmu, 2014:976).

Skutečnost, že v roce 1947 byl Leonard Moore osloven někým z Československa s otázkou – snadno rekonstruovatelnáóu z Orwellovy odpovědi – zda je Farma zvířat namířena proti diktaturám obecně, nebo proti ruské revoluci konkrétně, naznačuje, že ministerstvo informací se pokusilo Orwellovu satiru po jejím vydání zastavit a buď někteří úředníci ministerstva, nebo jimi pověření vydavatelé se pokusili určit, jak antikomunistická a antisovětská ta kniha vlastně je.

Orwellův dopis je vlastně jediným potvrzením, že ministerstvo informací se pokusilo distribuci Farmy zvířat zabránit – žádné další důkazy se nezdají být k dispozici. Podle Pavla Janáčka, autora kapitoly o cenzuře ve Třetí republice v knize V obecném zájmu, byla dokumentace celého procesu vydávání povolení v letech 1945–1949 ztracena nebo není výzkumníkům k dispozici.

Po převzetí moci komunisty

Mělo vydání Farmy zvířat v roce 1946 nějaké důsledky pro osoby, které se na něm podílely? Ne, zdá se, že pro jednotlivce to nemělo žádné důsledky: ani překladatel knihy Jiří Havelka, ani ilustrátor Marcel Pokorný nezaznamenali žádné překážky ve své poměrně slavné kariéře. Ani vedoucí nakladatelství I. L. Kober Josef Salač (1915–1981), vnuk Josefa Salače st. (1858–1934), který v různých funkcích působil ve firmě od roku 1887, nebyl za toto konkrétní vydání nijak potrestán. Pokud však jde o vydávání knih jako takové, komunisté postupovali rozhodně: v celé zemi smělo fungovat pouze 36 nakladatelství – samozřejmě pod státní kontrolou, zatímco asi 400 soukromých vydavatelů bylo zlikvidováno. I. L. Kober se svou stoletou úctyhodnou historií byl jedním z nich.

Jan Čulík ve své kapitole o cenzuře v Československu píše: „V zemi, která poznala liberální demokracii, byť krátkodobou, byla po převratu v roce 1948 okamžitě nutná stranická kontrola všech zdrojů nových myšlenek nebo alternativních politik. ... Stejně jako nacisté před nimi vydala nová vláda několik seznamů zakázaných titulů... Od roku 1952 byly všechny veřejné knihovny očištěny od „trockistické a antisovětské literatury“, pravicové sociálně demokratické literatury a děl [bývalých prezidentů] T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. V tomto období bylo v Československu zničeno odhadem 27,5 milionu knih“ (tamtéž).

Mezi zakázanými autory samozřejmě nechyběl ani Orwell. Teprve o dvacet let později, v 70. letech, se Farma zvířat – vydání z roku 1946 opsané na psacím stroji – znovu objevila v samizdatu. Nebyla to však jediná překladová verze. V roce 1976 básník a překladatel Miroslav Drozd přeložil a vydal (tj. napsal na psacím stroji 8–12 kopií) jak Farmu zvířat (ve své verzi Zvířecí farma), tak román 1984 (druhý překlad vznikl ve spolupráci s Josefem Kreuterem) v rámci svého samizdatového projektu Auroboros. To stačilo, aby on a jeho tři přátelé, kteří ho podporovali, přišli o práci v Ústavu technických a ekonomických informací. Od té doby až do sametové revoluce v roce 1989 si Drozd musel vydělávat na živobytí prací ve skladu. V roce 1981 vydalo významné emigrantské nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem překlad Jiřího Komárka Zvířecí statek. A samozřejmě, tamizdat (vydávání v zahraničí) se brzy změnil na samizdat (vlastní vydávání) – psací stroje pomáhaly zvyšovat počet výtisků. Samizdatová činnost byla pronásledována a trestána. Ještě v roce 1986 byl muž jménem Eduard Vacko odsouzen k 18 měsícům vězení za svou účast na samizdatu – jedním z jeho přestupků bylo šíření Farmy zvířat.

Není známo, kolik výtisků Farmy zvířat vydané I.L.Koberem se dochovalo, ale i kdyby jich bylo jen pár, sehrály svou roli ve vývoji myšlení svých čtenářů. Zajímavá je citace z dopisu, který Lubomír Dorůžka, renomovaný hudební publicista a překladatel, poslal Josefovi Škvoreckému, významnému českému spisovateli a vydavateli, který polovinu života strávil v Kanadě, kde podporoval české disidenty a vydával zakázanou českou literaturu. Dopis je datován 21. ledna 1978 a Dorůžka v něm popisuje Bulletin jazzové sekce, pololegální projekt dobrovolníků. „Mimo jiné neváhají citovat z Orwellovy Farmy zvířat, včetně data vydání.“ – nepochybně má na mysli vydání z roku 1946. V roce 1978, deset let po potlačení Pražského jara sovětskými tanky, během takzvaného „normalizačního období“ (1969–1989), které bylo ve skutečnosti dalším potlačením svobody slova, existovali lidé, zejména v českých hudebních kruzích (viz hra Toma Stopparda Rock-n-Roll), kteří sice nebyli disidenty, ale vytrvale posouvali hranice stanovené státem. Orwell a vzpomínka na krátké období, kdy mohla být v Praze vydána Farmy zvířat, jim v tom pomohly a připravily půdu pro návrat demokracie v roce 1989.



Poznámka:

* „J.Salae & Co“ znamená I.L. Kober, protože od konce 19. století bylo nakladatelství Kober nejprve řízeno a poté vlastněno rodinou Salačových. Své původní jméno si zachovalo i po smrti svého zakladatele Ignáce Leopolda Kobera v roce 1866. Potíž s tiskem písmene „č“ v anglickém textu zřejmě způsobila tiskovou chybu: „J.SalaE & Co“.


Bibliografie

Československý východ   (1946) Košice, výbičbá vydání

CWGO (1998) The Complete Works of George Orwell, Davison Peter (ed.) London: Secker & Warburg.

Dvorský, Jaroslav (1947) Zemědělské aktuality, Národní obroda, 31. ledna, č. 26.


V obecném zájmu (2014) Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014   1749-2014) sv. II (1938-2014).

*



Masha Karp je nesmírně vděčná všem, kteří jí pomohli prozkoumat historii překladu Farmy zvířat do češtiny: Julii Sherwoodové, Michalu Jarešovi, Viktorovi Janišovi, Ivanu Adamovičovi a Muzeu 20. století v Praze.