Klíčovou otázkou nyní je, co dál? Shoda mezi analytiky panuje v tom, že to zahajuje mnohem nebezpečnější fázi války. Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí uvedl jen několik hodin před útokem, že pokud USA vstoupí do války, „situace se stane velmi, velmi nebezpečnou“. Írán se dosud zdržel přímých útoků na americké jednotky nebo zájmy v regionu a dosud se nepokusil narušit ropnou dopravu Hormuzskou úžinou. Ale tato zdrženlivost, pokud se to tak dá nazvat, je nyní vážně zkoušena.

Hrozí několik scénářů, každý plný nebezpečí:

Eskalace a odveta: Největší obavou je, že Írán podnikne odvetné kroky proti přibližně 40 000 amerických vojáků rozmístěných po celém Blízkém východě, v zemích jako Irák, Bahrajn, Kuvajt, Katar a SAE. Tyto síly, spolu s miliardami na vybavení, jsou nyní přímo v íránské „přímé palebné linii“. Mohou být také uvolněny íránské spojenecké milice – Hizballáh, Húsíové a různé skupiny v Iráku – ačkoli oslabené, dramaticky rozšiřují geografický rozsah konfliktu. To by mohlo vést k „významné eskalaci, která by se mohla rychle vymknout kontrole,“ jak uvedl jeden expert.

Zrychlený jaderný program: Pokud se útoky nebudou jevit jako úplně zničující íránské kapacity, nebo pokud Írán vlastní nezveřejněné lokality, mohl by se rozhodnout zrychlit svůj jaderný program s obnovenou horlivostí, vedený přesvědčením, že pouze jaderné odstrašení může zabránit budoucím útokům. Bombardování, paradoxně, by se tak mohlo stát samotným impulsem pro to, čemu mělo zabránit.

Jednání (nepravděpodobné): Zatímco Írán dříve signalizoval ochotu k jednání, Trumpovy výzvy k „BEZPODMÍNEČNÉ KAPITULACI“ nabízejí jen malou motivaci pro deeskalaci prostřednictvím diplomacie. Současná atmosféra zvýšené agrese činí návrat k jednacímu stolu vzdálenou nadějí, ačkoli zůstává teoretickou možností, pokud obě strany věří, že další konflikt je příliš nákladný.

Vnitřní nestabilita/změna režimu: Útoky by mohly mít i nepředvídatelné vnitřní důsledky pro íránské autokratické duchovní vedení. Ačkoli se režim ukázal jako odolný, dlouhá a ničivá válka by mohla vyvolat vnitřní nepokoje, nebo naopak upevnit moc Islámských revolučních gard, což by potenciálně vedlo k nahrazení nejvyššího vůdce extrémnější postavou. Možnost chaosu nebo občanské války, ačkoli není okamžitě zřejmá, nelze zcela vyloučit.

Nejedná se pouze o vojenskou operaci; je to hluboká geopolitická sázka. Trump, který vedl kampaň za vyvázání Ameriky ze zahraničních závazků, nyní zorganizoval její nejhlubší vojenské zapojení na Blízkém východě od války v Iráku. Atentát na generála Kásima Solejmáního v jeho prvním funkčním období, byť jedinečná událost, se nyní jeví jako předehra k mnohem širší a přímější konfrontaci.

Důsledky jsou mrazivé. „Věčné války“, kterým se Trump snažil vyhnout, možná právě dostaly novou, nebezpečnější dimenzi. Svět zadržuje dech a sleduje, jak se začnou rozvíjet důsledky tohoto „spektakulárního vojenského úspěchu“. Nadcházející dny ukážou, zda tato rozhodná akce skutečně přiblížila k míru, nebo tragicky, uvrhla nás do propasti ještě větší regionální konflagrace.