Turecké celebrity jsou nuceny podstoupit krevní testy

9. 10. 2025 / Fabiano Golgo

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o bulvární historku: devatenáct tureckých celebrit – zpěváků, herců, influencerů – je povoláno k výslechu a krevnímu testu kvůli podezření z užívání drog. V zemi, kde se o podobných věcech obvykle mlčí, vzbudila tato aféra pozornost a pobavení. Ale pod touto zprávou se skrývá něco hlubšího: obraz společnosti, která se snaží definovat sama sebe mezi modernitou a tradicí, mezi globalizovanou kulturou a autoritářským dohledem.

 
Když se turečtí prokurátoři rozhodli vyšetřovat, kdo z veřejně známých osobností „užívá narkotické nebo stimulační látky“, nebylo to jen o drogách. Bylo to o krvi – o symbolickém aktu, kdy stát doslova odebírá vzorek těla svých hvězd, aby si ověřil jejich morální čistotu. Tento obraz mluví výmluvněji než tisíc tiskových konferencí: v Turecku se dnes testuje nejen krev, ale i loajalita, charakter a kulturní směr celé generace.

Není náhoda, že se tyto „testy“ odehrávají souběžně s jinými zásahy proti umělcům. Popový zpěvák Mabel Matiz čelí obvinění z „nemravnosti“ kvůli textu své písně. Dívčí skupina Manifest je vyšetřována za „neslušné vystupování“. A to vše v zemi, která se ještě před dvaceti lety jevila jako laboratoř demokratického islámu – model, jenž měl ukázat, že víra a svoboda se nemusí vylučovat.

Dnes však turecká kultura připomíná dům s mnoha pokoji, v nichž jsou světla ztlumena a dveře zamčeny. Prezident Recep Tayyip Erdoğan, který kdysi mluvil o „novém zlatém věku Turecka“, proměnil kulturní prostor v pole morální disciplíny. Umění, které bývalo prostředím experimentu, je nyní podezřelé. Popularita, která bývala odměnou, je nyní rizikem.

Každá autoritářská moc nakonec narazí na stejný problém: jak kontrolovat nejen chování, ale i symboly. Turecké celebrity, často obdivované mladými lidmi, představují právě ty symboly, které režim nedokáže snadno integrovat. Nejsou to disidenti v klasickém smyslu – neorganizují demonstrace, nepublikují manifesty. Ale svou existencí, svou módou, svými texty a gesty nabízejí jiný model turecké identity: městský, otevřený, kosmopolitní.

V tomto světle působí aféra s drogovými testy jako performativní rituál – akt, kterým stát připomíná, že „patříš nám“, i když jsi slavný. Že tě můžeme povolat, otestovat, označit, očistit. Že i v éře Instagramu a TikToku má poslední slovo úřad státního zástupce. V zemi, kde polovina populace vyrůstala v digitálním světě, je to lekce o tom, že hranice svobody se stále kreslí velmi reálným inkoustem – a často i krví.