Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Disproporce generací

7. 11. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

;Staří často nadávají na „móresy“ mladých, dneska třeba na otrocký život s mobilem nebo na závislost na „Big-brother“ sítích... Do toho se pouštět nehodlám, protože doba se neustále mění a každá má svoje specifika. Vetknu se tam z jiného konce.

Můj děda, kterého pamatuju asi od tří let byl od počátku mého vnímání všemi okolo brán jako starý unavený člověk, který sice udělá a zařídí dost věcí, ale pak je třeba se k němu chovat jako k zasloužilému seniorovi, nechat ho oddechnout, dopřát mu i trochu uctivosti. Možná k tomu přispívalo i to, že kamkoli mimo domov vycházel, vždycky sice v lehce obnošeném, ale upraveném obleku (tedy sako, kalhoty, tesil). Když měl významnější cíl než nákup nebo nějakou návštěvu, přidával nenápadnou kravatu.

Rodina, až na výjimečné excesy tupců, se k němu chovala uctivě, protože věděla že má za sebou ne úplně jednoduchý život. Samozřejmě že třeba v autobuse ho mladší pouštěli sednout. Bavíme se o člověku, který v době, kdy jsem ho jako děcko nejvíc sledoval, byl ve věku po šedesátce. Vzděláním tesař, ale dělal v životě leccos, například jezdil s pojízdnou prodejnou levného textilu.

- - STŘIH - - -

Jsme místo sedmdesátých let dvacátého století v roce 2025. Náš milý stát například svojí důchodovou politikou zařídil, že šedesátiletý člověk je v podstatě takový recyklovaný mládežník, který se musí často rekvalifikovat, aby mohl vůbec někde za něco být živý. Vždyť ho čeká ještě 5 – 6 – 7 let poctivé pracovní činnosti. Jeho jednotka pracovní činnosti „human power“ (1 HP) musí být přece zcela využita.

Tahle filosofie se logicky přenáší i do veřejného prostoru, kde přece nebudete pouštět toho „teprve asi šedesátiletého člověka“ sednout v buse. Vždyť určitě jede do práce nebo z ní a tam asi taky furt nesedí, ne? A když se vám to omylem stane, že vás někdo pustí, přijdete si nakonec jako exot. Až tam jsme to s evolucí naší civilizace dokoučovali. Pochybuji, že by se mladší lidé plošně zamýšleli, jestli ten (asi) šedesátník (samozřejmě i šedesátnice :-) nemá třeba z práce záda na cucky atp., a tak by fakt bylo dobrý ho nechat chvíli sednout...

… používám hromadnou dopravu jen jako příklad přístupu k šedesátníkům, který je ale negativně širokospektrý. Třeba v práci vám málokdo bude shovívavě vysvětlovat něco kolem počítačů, „když přece už všichni dávno vědí jak to celé funguje“.

Vlastně tady ani nekritizuji mladé. Jsou ve vleku doby, která říká, že evolucí za pouhých padesát let jsme ze šedesátníků vyrobili „svižné mládežníky“. To je samozřejmě úplná blbost - statisticky a v průměru vážná nemoc odstřelí z běžného fungování občana Česka ve věku kolem 55 let.

Takže je to celé špatně. Že to przní v prvé řadě „stát“ je smutné. Fakt ale je, že „stát jsme my“, takže jsme všichni tak trochu prosti ducha.