Premiérův novoroční projev: zlá Unie, vyvěste vlajky a spravedlivý mír bez války
1. 1. 2026 / Boris Cvek
čas čtení
7 minut
Pan
ministerský předseda ve svém novoročním projevu trvá na tom, že
Česko má být nejlepší místo pro život na celé planetě. Chtěl
nám tím říci, že celý ten projev je jen legrace? Mluvil ovšem
o velmi vážných věcech, třeba o zakládání rodin a vychovávání
dětí. V době nejnižší porodnosti od dob Marie Terezie.
Česko
bude prý s Dánskem a Itálií a dalšími zeměmi
spolupracovat na tom, aby bylo možné vracet migranty do zemí
jejich původu a aby unijní soudy pochopily, že bezpečnost
unijních občanů je důležitější než práva kriminálníků,
kterým byl odmítnut azyl. (Pozn. red. Uprchlíci nejsou kriminálníci. Kam budete utíkat před Rusy, když zakážete azyl?) To aby se člověk těch unijních soudů
začal bát. Vypadá to úplně jako zločinecká organizace. Dánsko
a Itálie s tím určitě budou souhlasit. A jak se vlastně
přesvědčují soudy, aby pochopily, že bezpečnost je důležitější
než práva kriminálníků? Nejde z toho mráz po zádech?
Naštěstí
doma žádná hrůza nehrozí. V Unii aby se člověk bál žít,
ale Česko bude nejlepší pro život na celé planetě. Premiér
zmínil snížení cen elektřiny, schválení nového stavebního
zákona, který má zásadně zrychlit a zjednodušit povolování
staveb, vyřešené financování zdravotnictví na rok 2026, tedy
finanční injekci pro ty zdravotní pojišťovny, které jsou ve
finančních problémech. Úspory prý nebyly jen předvolební řeči,
protože všichni ministři přišli okamžitě s návrhy na
úspory na svých resortech. Návrhy jsou ale pořád jen řeči, to
se nedá nic dělat.
Následovaly
další řeči. Sliby o tvrdé práci na realizaci vládního
programu, o brzkém vypracování transparentního rozpočtu.
Předseda vlády tvrdí, že jeho vláda bude bojovat proti šedé
ekonomice, chce růst reálných mezd a důchodů atd. Vláda prý
bude plnit programové prohlášení a bude občanům skládat účty.
Modré z nebe by nebylo?
A
nakonec premiér připojil dvě „osobní přání“. První je to,
abychom byli hrdí na to, že jsme občany České republiky. Člověk
by čekal, že to bude spojeno s tím, že se Česká republika
stane tím nejlepším místem na planetě, a pak na ni budeme hrdí.
Ale asi máme být hrdi už teď. Nemáme se prý bát říci: jsem
Čech a jsem na to hrdý. Asi na to, že jsem Čech. Prý jsme byli
vždy šikovný, pracovitý, odolný národ, a prý to platí i teď.
Vždy je vždy a hrdost nám má vydržet na věky. Bez ohledu na
okolnosti, činy, historickou skutečnost.
No,
za druhé republiky a Husáka se toho hodně napracovalo a odolávalo,
to je asi pravda. V minulosti jsme obstáli, jak slyšíme v
premiérově projevu, protože jsme dokázali držet při sobě
a semknout se. To v tom roce 1989 jsme se semkli a stávkovali
asi proti nějakým cizákům. Nebo byly události roku 1989 vlastně
selhání ve srovnání s normalizační dělností a klidem na
práci, rušenými jen nějakými samozvanci a ztroskotanci? Vzdělání
a školství jsou moc důležité, jak jsme v projevu předsedy
vlády mohli také slyšet. Asi se to nevylučuje s tím, že
jsme byli a navěky jsme pracovitý a odolný národ, na který
můžeme – nebo možná už i musíme – být hrdí. Až na věky
věků, amen.
Připnutím
české vlajky do klopy nebo jejím vyvěšením z okna prý, tvrdí
ministerský předseda, jistě pracovitý a odolný, protože je Čech
(ale i jiné národy jsou jistě pracovité a odolné), dáváme
najevo, že nám na České republice záleží. Jak jinak poznat
toho, komu na něčem opravdu záleží, než pomocí nějakého
odznáčku či vlajky? Nemáme se bát říci, že jsme hrdí na to,
že jsme Češi a že nám na České republice záleží. Konečně
se nemusíme bát! Prostě nám záleží na naší vlasti. To je
svoboda, úleva, že se nemusíme bát to říci, opakovat, vyvěsit
vlajku. Možná bychom se měli bát ji nevyvěsit. A premiér
navrhne, to taky řekl ve svém projevu, aby se třicátý březen
stal oficiálně Dnem české vlajky. Určitě by tím udělal Vlajce
radost. Krásné osobní přání. Máme přece být na co hrdí, jak
říká premiér: máme vědce, lékaře, sportovce atd. Kdo jiný to
má?
A
druhé osobní přání pana premiéra se týká celého světa, je
prý proto ještě naléhavější: rok 2026 má být rokem míru.
Politici prý nemají strašit válkou, jejich odpovědností je, aby
války skončily. Pan premiér při této příležitosti cituje
slavnou větu z Erasma Rotterdamského: Dulce Bellum Inexpertis
– v podání pana premiéra takto: válka je lákavá pro ty,
kdo ji nezažili (zřejmě tedy i pro pana premiéra, zatímco de
Gaulle a Churchill by po zkušenostech z mládí s válkou
už nikdy jako dospělí neválčili). Politici prý nezodpovědně
straší válkou, protože si ji představují jako počítačovou
hru. Jejich povinností je jednat a nastolit mír. Beneš za
mobilizace asi moc hrál počítačové hry.
Při
vší úctě k Erasmovi i ministerskému předsedovi, obrovská
část německé populace, která zažila první světovou válku,
toužila po válce, po revanši. Kdyby měl Erasmus pravdu, války by
vždy trvaly jen krátce, protože jakmile by válku lidi zažili,
skončili by s ní. Ostatně ve stejném odstavci Erasmus tvrdí,
že kdo má zkušenost s láskou k mladé dívce, vyhne se
jí. Tak nevím. Někdy se, když se vrátím k válce, lidé
bojí více toho, co by se stalo, kdyby prohráli.
Samozřejmě
ministerský předseda chce spravedlivý a udržitelný mír a tvrdí,
že to není žádná slabost. To ale tak nějak všichni víme,
aspoň myslím, protože mír, spravedlivý a udržitelný, po druhé
světové válce vznikl silou, nikoli slabostí: porážkou
nacistického režimu. Určitě to ví i premiér České republiky a
nijak jinak to ani nemohl myslet. Neříkám, že by Rusko bylo možné
a žádoucí porazit stejně jako nacistické Německo, to je
samozřejmě nesmysl, nicméně pokud se západní vyspělé země
připravují na válku s Ruskem, není to proto, že by chtěly
pochodovat do Moskvy, ale proto, že Rusko chce pochodovat k nim
(už napochodovalo na Ukrajinu a dělá tam strašné válečné
zločiny). Důvodem nejsou počítačové hry, ale třeba zpráva
dánské vojenské rozvědky z února 2025.
647
Diskuse