Írán na osudovém rozcestí
15. 1. 2026 / Daniel Veselý
Při rozboru současných íránských protivládních protestů je třeba mít na paměti několik věcí. Legitimní protesty proti vládě ajatolláhů sice mají svou vnitřní dynamiku a organický proces, nicméně jakékoli vnější vměšování do íránských záležitostí, ať už hovoříme o Izraeli nebo Spojených státech, situaci činí nebezpečnou a nepředvídatelnou. A k tomu dochází právě nyní. Nikdo příčetný přitom nerozporuje nevídanou agresivní reakci íránského establishmentu na protesty mající na svědomí stovky obětí, jak ukazují oficiální údaje, a zároveň nerozporuje legitimní požadavky demonstrujících. Jenže ostrý a devastační kurs Trumpova Bílého domu, jakož i státně-teroristické aktivity Tel Avivu uplynulých let na íránském území nesou na současném neladu svůj zřetelný podpis a jeho recepty na řešení krize tedy stěží mohou představovat alternativu k současnosti.
Vzhledem k historickým zkušenostem Íránu se Spojenými státy i Izraelem můžeme směle konstatovat, že se v Teheránu mají čeho obávat. Poté, co Washington v roce 1953 svrhl demokraticky zvoleného íránského premiéra Mosaddeka, prakticky kontroloval Írán až do roku 1979 prostřednictvím despotického šáhova režimu. Ne nadarmo se nyní na triumfální návrat do čela země třese šáhův syn Kýros Rezá Pahlaví. A je zcela zjevné, že se USA od té doby snaží tento kurs zvrátit, především skrze zostřené sankce, jak jsme viděli už za prvního Trumpova prezidentského mandátu. Po nastolení islámské teokracie v Íránu brzy následoval vojenský vpád iráckého diktátora Saddáma Husajna, jejž Washington během íránsko-irácké války podporoval vojensky, zpravodajsky a diplomaticky. Avšak Bílý dům zároveň tajně poskytoval zbraně také Teheránu, jak odhalil skandál Írán-Contras, ve zjevné snaze oslabit obě znepřátelené strany. Íránsko-irácký vojenský konflikt si mohl vyžádat více než milion lidských životů. Válkou vyčerpaní a oslabení nepřátelé v Teheránu a Bagdádu vyhovovali Izraeli, který chtěl v západní Asii vždy dominovat, a to zejména prostřednictvím brutální síly uplatňované nejen na okupovaných palestinských teritorií, ale i v Libanonu, Sýrii a potenciálně i v Íránu.
Spojené státy na Írán uvalily sankce už v roce 1979, po obsazení americké ambasády v Teheránu. A právě desítky let trvající americké embargo proti Íránu implementované Spojenými státy a zpřísněné za Trumpova prvního mandátu má neopomenutelnou roli, podle některých pozorovatelů dokonce klíčovou úlohu, v otřesné hospodářské krizi této země. Tato hospodářská krize se stala roznětkou současné vlny protestů. Americký sankční režim v Íránu přirozeně tvrdě dopadá na tamní socioekonomické ukazatele: HDP Íránu na obyvatele klesl z více než 8000 amerických dolarů v roce 2012 na něco málo přes 5000 dolarů v roce 2024, vycházíme-li z údajů Světové banky.
Nejprudší poklesy se časově shodovaly s opětovným zavedením a zpřísněním sankcí za Trumpovy kampaně maximálního tlaku na Írán od roku 2018, které omezily vývoz ropy a přístup ke globálním finančním trhům. Vývoz ropy z Íránu poklesl po opětovném zavedení sankcí USA o 60–80 procent, což vládu připravilo o desítky miliard dolarů ročních příjmů. Mezitím íránský riál ztratil svou hodnotu. V polovině roku 2010 se za jeden dolar na volném trhu dalo koupit jen několik desítek tisíc riálů. V roce 2025 to však bylo již několik set tisíc. Nyní se za něj dá koupit více než jeden milion riálů. Devalvovaná měna může pomoci zemi při podpoře vývozu, ale sankce již dlouho blokují většinu íránského exportu. Sankce také ochromily přístup Íránu k dolarům z finančních trhů, což mu ztěžuje účast na mezinárodním obchodu. Íránská střední třída ovšem podle expertních hlasů zaplatila nejvyšší cenu, když se v důsledku americké obchodní klatby podstatně smrskla.
Z výše uvedených informací vyplývá, že ekonomická válka Spojených států vytvořila podmínky pro vypuknutí lidového neladu, který je samozřejmě zaměřen i proti impotentnímu politickému establishmentu. Trumpovy verbální hrozby bombardováním Íránu (což by byl splněný sen ultrapravicového genocidního režimu v Izraeli) nelze brát vhledem k jeho mimořádně agresivní zahraničně-politické agendě na lehkou váhu. A ve hře je samozřejmě Netanjahuova mocenská klika, jíž by v jejím úsilí o totální kontrolu nad západní Asií, patrně vyhovoval chaos a bezvládí v Íránu, aby byla centrální moc oslabena.
Zdá se, že se izraelské tajné službě Mosad podařilo protesty infiltrovat, jak na konci prosince informoval izraelský list Jerusalem Post. Mosad využil svůj twitterový účet v perštině, aby povzbudil Íránce k protestům proti íránskému režimu a sdělil jim, že se k nim během demonstrací připojí. „Vyjděte společně do ulic. Nastal čas,“ napsal na X Mosad: „Jsme s vámi. Nejen na dálku a slovně. Jsme s vámi přímo v terénu.“ O působení agentů Mosadu v současných íránských protestech informovala i katarská televizní stanice Al Džazíra. Víme dobře, že Mosad v Íránu operuje dlouhé roky, když osnoval atentáty na íránské vědce a jaderné inženýry. Jakákoli cizí vnější intervence spolehlivě zahluší legitimní protesty, a íránský režim získá skvělou záminku pro obranu své existence, a ještě při svých zásazích proti demonstrujícím přitvrdí. Ať tak, či onak: Je na samotných Íráncích, aby si zvolili režim, který by jim vyhovoval, a aby se podíleli na chodu své země, ovšem bez destruktivních zásahů vnějších velmocí, jako jsou Spojené státy a Izrael.
Diskuse