Jaroslav Moudrý – jak se modrooký a světlovlasý Viking stal rukojmím současné nenávisti – zamyšlení nad fenoménem nacionalismu

19. 1. 2026 / Arnošt Kult

čas čtení 4 minuty
Dějiny východní Evropy se v posledních letech změnily v bitevní pole. Nebojuje se tu jen o území, ale především o výklad minulosti. Postavou tohoto sporu je i Jaroslav I. Vladimirovič, známý jako Jaroslav Moudrý. 

Zatímco moderní Rusko a Ukrajina o hledají svou „národnost“, historická realita nabízí obraz, který se do dnešních nacionalistických „narativů“ nehodí.

Vikingové se stali kyjevskými vladaři 

Jaroslav Moudrý nebyl ani Rusem, ani Ukrajincem (v dnešním pojetí). Byl to potomek skandinávských Vikingů (Varjagů) z dynastie Rurikovců. V té době byla tato elita etnicky švédská a teprve postupně splývala se slovanským prostředím. 

Jaroslav byl typickým „mezinárodním“ panovníkem – jeho manželka byla Švédka, jeho dcery se provdaly za krále Francie, Norska a Uher. On sám mluvil starou východoslovanštinou – jazykem, který je společným předkem moderní ruštiny, ukrajinštiny i běloruštiny. 

Kyjev jako byzantský „projekt“ 

To, co dnes nazýváme slávou Kyjevské Rusi, nebyl původní lokální „vynález“, ale masivní a „sofistikovaný“ civilizační „import“ z Byzance. V době, kdy byl Západ v úpadku, představovala Konstantinopol supervelmoc. Kyjevská Rus od ní převzala vše podstatné, a to křesťanství, písmo, architekturu (chrám sv. Sofie) i základy práva (Ruskaja pravda). 

Kyjev té doby nebyl mocenským centrem, které by ovládalo svět – byl ale úspěšnou byzantskou civilizační „misií“, lokalizovanou až ve velmi vzdáleném prostoru na severu. 

Konec výjimečně nadějné civilizace 

Klíčovým problémem dnešních ruských tvrzení o „tisícileté kontinuitě“ je mongolský vpád (1237–1240). Ten původní civilizaci Kyjevské Rusi zcela radikálně – též nesmírně krutým způsobem fakticky zničil. Nešlo o proměnu, ale o civilizační „reset“. Západní část (Ukrajina) se později stala součástí polsko-litevského prostoru, díky tomu přijala evropské modely (více „inkluzivní“ – viz např. Rzeczpospolita) státní správy. Moskevské knížectví naopak zůstalo stovky let pod vlivem mongolské Zlaté hordy, od níž převzalo autokratický model vlády a slepou poslušnost vůči vládci. 

Tato propast v dějinách způsobila, že dnešní Moskva nemůže být přímým dědicem kyjevského knížete Jaroslava. Kontinuita byla přerušena. Rovněž tak ani současný Kyjev (byť je geograficky totožný – obdobně by i Boiohaemum /Bohemia/ mohlo být chápáno jako plynule navazující na starší keltské osídlení) nemá k tomu plnou legitimitu. 

Od Stalina k Putinovi a Carlsonovi 

Proč se tedy o Jaroslavovi mluví jako o „ruském“ knížeti? Tento narativ je plodem stalinské historiografie. Po roce 1945 Stalin potřeboval rehabilitovat ruský nacionalismus a přepsal dějiny tak, aby Kyjevská Rus sloužila jako historická pojistka pro moc Moskvy. Tento příběh v plné síle zopakoval Vladimir Putin v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem. Použil historii jako zbraň, zatímco americký novinář, postrádající základní orientaci v evropském středověku, nebyl schopen reagovat. 

Pro průměrného Američana je Rusko „nepochopitelnou velkou zemí na východě“ a Ukrajina „něčím neznámým“ (se „zajímavým“ surovinovým bohatstvím a výjimečně úrodnou půdou). 

Závěr 

Absurdita situace, kdy se rodák z gruzínského Gori (Stalin) stal strážcem mýtu o vikingském knížeti, jen potvrzuje, že politická identita je často jen divadelní maskou. Jaroslav Moudrý zůstává uvězněn v roli národního maskota, ačkoliv jeho skutečný svět byl mnohem více evropský, otevřený a univerzální, než si dnešní vládci v Kremlu dokáží představit – bohužel rovněž i ukrajinští. 

Takto se dostáváme opět k problému resentimentu – k reakci na krutost Stalinova otce, k reakci na neuvěřitelnou (ve veškerých dějinách světa s ničím nesrovnatelnou) zběsilostí a krutostí mongolských hord. 

Kde je „klíč“? Nejen s ohledem na islámský fundamentalismus (i ten je dán díky diskontinuitě, která nastala po zničení skvělé civilizace v Bagdádu)? Jsou to Mongolové. 

Závěrečný „vtip“ – půjdeme se všichni tomuto chudému, nevýznamnému a zaostalému národu pomstít? Je mi z toho všeho smutno – bohužel jsme pouze agresivními gorilami – jen s větším mozkem – nic víc!

0
Vytisknout
161

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2026