V posledním textu tuto roli sdílí také
Izrael, zatímco Írán je vykreslen jako tragický hrdina řeckého dramatu –
přísný, autoritářský, ale zoufale ochotný se umoudřit, kdyby jen Západ
přestal provokovat. Snad každý čtenář má chuť poslat ajatolláhům
omluvnou pohlednici s omluvným nápisem: „Promiňte, že existujete."
https://www.blisty.cz/art/131999-americko-izraelska-agrese-proti-iranu-je-dukazem-ze-zapad-je-globalnim-pariou.htmlJenže realita má tu drzou vlastnost, že se nevejde do Veselého ideologických šablon.
Popisuje
svět jako džungli, kde vládne silnější klacek. Ach, jak milé! Ale pokud
bychom jeho metaforu vzali vážně, zjistíme, že největší klacek, ve
skutečnosti, stojí ve východní části lesa a má tanky, kanóny a století
imperiálního know-how za sebou.
Protože když se podíváme na historii, objeví se fascinující asymetrie:
Rusko a jeho impérium od 1500 do současnosti nebylo žádným jemným diplomatem; to byla kontinuální operace pohlcování.
16.–17.
století: Ivan IV dobyl Kazaňský a Astrachánský Khanát, Tatarští vládci
byli nahrazeni Moskvou, obyvatelé pokřesťanštěni. Kozáci Jermaka
Timofejeviče vpadli do Sibiře, podrobili Jakuty, Evenky, Buryaty, Čukče a
Nenety.
19. století: Kavkazské války proti Čečencům, Dagestáncům
a Čerkesům; Imám Šamil vzdoroval, statisíce Čerkesů deportovány do
Osmanské říše. Anexe Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán.
Střední Asie: Chiva, Buchara, Kokand; dnešní Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán integrovány.
Evropa: Rozebrání Polsko-litevské unie, miliony Poláků, Litvanů, Ukrajinců, Bělorusů absorbovány do carského státu.
Sovětský
svaz: Expanzivní tanky v Pobaltí, satelitní státy střední Evropy,
potlačení Maďarska 1956 a Československa 1968, deportace krymských
Tatarů, Čečenců, Ingušů, Kalmyků – desetitisíce mrtvých.
Moderní
Rusko: Gruzie 2008, Krym 2014, Ukrajina 2022 – otevřený imperialismus
bez výmluvných právních triků; „historické právo" stačí jako argument.
A v tom všem Veselý stále ukazuje prstem na Západ.
USA,
samozřejmě, nejsou žádní andílci, ale jejich imperialismus je jiný:
většinou kontinentální nebo zámořský, často krátkodobý, nikdy nedochází k
úplné anexi cizího státu.
Kontinentální expanze: kolonizace
Severní Ameriky, války s Indiány, Mexiko 1846–1848, připojení
Kalifornie, Arizony, Nového Mexika, Texasu.
Zámořské aktivity: Španělsko 1898 – Filipíny, Guam, Portoriko, kontrola Kuby, intervencí v Karibiku a Pacifiku.
20.
století a dál: Korejská válka, Vietnam, Grenada 1983, Panama 1989,
Libanon 1982, Libye 2011, Irák 1991 a 2003, Afghánistán 2001–2021, Sýrie
2014–... Civilní ztráty, politické skandály, kolapsy vlád – ano. Trvalá
anexe? Ne.
Když Spojené státy udělají katastrofální chybu, jako
invaze do Iráku 2003, následuje dekáda mediálních skandálů, vyšetřování,
pády popularit, historici píší knihy. Když Rusko zahájí invazi, kritici
mizí do vězení nebo exilu. Rozdíl? Civilizační, který Veselý ignoruje,
protože narušuje jeho pohádkový svět.
A Veselý dále rád naznačuje
ideologickou válku Západu proti „vzpurným" státům. Čtenář si má myslet,
že Írán je pouze oběť. Jenže Írán financuje a vyzbrojuje milice od
Libanonu po Jemen a deklaruje ambici dominovat Blízkému východu. Ale
veselé, že? V jeho světě to neexistuje – všechno je vinou Washingtonu.
Malé
státy jako Česko přežívají díky systému vzniklému po druhé světové válce, který aspoň částečně
omezuje právo velmocí spolknout sousedy. Nedokonalý, často porušovaný,
cynicky zneužívaný. Ale jeho alternativou není spravedlivý svět.
Alternativa? Návrat do éry, kdy velmoci si klackem vymezovaly sféry
vlivu – přesně jak Rusko dnes.
A nyní ironie: Veselý líčí západní
lídry jako monolit cynických válečníků, jejichž čelo tvoří Trump a
Netanjahu. Ale právě tito dva jsou extrémy Západu: personalizovaná moc,
nacionalismus, pohrdání institucemi – přesně to, co Moskvou fascinovaně
nazýváme „model vlády". Čím více Západ připomíná Rusko, tím větší odpor
vyvolává.
A Veselý? Ten si přečte pohádku, dramaticky vydechne a
vyhlásí: globálním páriem je vždy Západ. Realita? Jedna mocnost pohlcuje
národy a mění mapy bez ostychu, druhá dělá chyby, vyvolává skandály, učí
se ze selhání, nikdy si nepřivlastňuje cizí státy.
Takže příště, až
budete číst Veselého o zlém Západě, vzpomeňte si: oběť může být vinná a
obři v lese jsou ti, o kterých se v článku ani nepíše. A les, ve kterém
Veselý vidí jen Západ, je mnohem větší, hlubší a drsnější, než jeho
pohádka dovoluje.
Diskuse