1. 4. 2026
Zatímco Čína a Írán jsou někdy považovány za součást širší protizápadní skupiny – spolu s Ruskem a Severní Koreou – jejich vztah je transakční.
"Čína má zájem především o Írán jako zdroj zlevněné ropy," uvádí William Figueroa, odborník na čínsko-íránské vztahy z Univerzity v Groningenu.
Silně sankcionovaný stát spoléhá na čínské nákupy ropy, aby naplnil svou pokladnu.
Peking loni koupil více než 80 % íránského vývozu ropy, což je podle analytické firmy Kpler pro Teherán zásadní zdroj příjmů, ale tato ropa představovala pouze 13 % čínského námořního dovozu ropy.
Čína je daleko od závislosti na Teheránu, jehož ropou bohatí sousedé v Perském zálivu "jsou obecně vnímáni jako ti, kteří nabízejí vše, co Írán má, v mnohem stabilnějším a k Americe přátelském prostředí," uvedl Figueroa.
Navzdory dohodě z roku 2021 o čínských investicích ve výši 400 miliard dolarů v Íránu během 25 let se z toho téměř nic neuskutečnilo.
Mezitím čínský obchod s Íránem měl loni hodnotu 9,96 miliardy dolarů, oproti 108 miliardám dolarů se Saúdskou Arábií a SAE a 51 miliardám dolarů s Irákem.
Tato ekonomická asymetrie vysvětluje zmírněnou reakci Pekingu na vojenské akce USA a Izraele a zdrženlivost poskytovat přímou vojenskou podporu íránskému režimu.
Zatímco Čína odsoudila zabití nejvyššího vůdce ajatolláha Chameneího, kritizovala také íránské útoky na Perský záliv.
"Peking se vyhýbal otevřenému vojenskému zapojení a kladl důraz na zdrženlivost a diplomacii," řekl John Calabrese, hlavní vědecký pracovník Middle East Institute ve Washingtonu.
Írán však možná používá čínský satelitní navigační systém BeiDou pro útoky drony a raketami, řekl bývalý francouzský ředitel zpravodajské služby Alain Juillet nezávislému podcastu Tocsin, protože jeho cílení se od loňské války s Izraelem stává stále přesnějším.
Čína dříve dodávala Íránu drony, chemikálie dvojího užití a podle Figueroy "pravděpodobně sdílela zpravodajské informace".
Američtí představitelé také obvinili čínského státního výrobce polovodičů SMIC z prodeje zařízení na výrobu čipů íránské armádě.
Ale Peking a Teherán nemají formální vojenskou dohodu a čínští vůdci nejsou ochotni být zataženi do blízkovýchodní bažiny.
Také odolali výzvám amerického prezidenta Donalda Trumpa o pomoc při znovuotevření Hormuzského průlivu.
"Priority Číny jsou stabilita a kontinuita: udržet otevřené energetické toky, chránit obchodní vazby a připravit se na poválečný vliv," řekl Calabrese.
To znamená tlačit na co nejrychlejší ukončení konfliktu.
Ministr zahraničí Wang Ji vedl hovory s hlavními regionálními hráči a zvláštní vyslanec Čaj Ťün navštívil region a vyzýval k příměří.
Čínský vliv je však omezený.
Peking se ocitl v "nepříjemné diplomatické pozici", kdy přímo neodsuzuje Írán, ale kritizuje porušování suverenity vůči zemím Perského zálivu, uvedla Andrea Ghiselli, lektorka mezinárodní politiky na Univerzitě v Exeteru a vedoucí výzkumu projektu ChinaMed.
"Čína doufá, že válka rychle sama skončí, možná i porážkou Američanů. Přesto by neměla být její schopnost a ochota ovlivnit situaci tímto směrem přeceňována," řekl Ghiselli agentuře AFP.
Peking chce, aby Írán přestal cílit na její partnery v regionu, ale zatím tomu nezabránil.
V roce 2023 se zdálo, že Čína signalizuje svůj rostoucí vliv v regionu tím, že zprostředkovala obnovení diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií.
Tento měsíc se jí však nepodařilo zastavit Írán, který bombarduje saúdskou ropnou infrastrukturu drony.
Ačkoliv by Číně mohlo vyhovovat, aby americká armáda uvízla, válka představuje vážná rizika.
"Diplomaticky je válka velkým darem čínskému ministerstvu zahraničí, které prostě musí jen sedět a nechat USA poškodit vlastní prestiž a globální reputaci," řekl Figueroa.
Vysoké ceny ropy a devastace regionálních ekonomik však představují hrozbu pro rozvoj samotné Číny.
"Její největší zranitelností je dopad, který to bude mít na čínské exportní trhy," řekl Henry Tugendhat, odborník na Čínu z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku.
Následky války pravděpodobně poškodí hlavní odběratele čínských produktů například v Evropě "v době, kdy čínská ekonomika zoufale závisí na zahraniční poptávce, aby udržela své domácí cíle růstu", uvedl.
Nakonec Peking vnímá Teherán jako užitečného partnera a trn v oku Spojených států, ale nechce jaderně vyzbrojený Írán ani další nestabilitu.
"Preferuje známý režim v Teheránu, ale je dostatečně pragmatický na to, aby se přizpůsobil politickým změnám, jak tomu bylo v mnoha jiných případech, například v Íránu po šáhovi," řekl Calabrese.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse