MĚŘÍTKO: Co se chtělo v roce 1989 — a co máme dnes

25. 9. 2026 / Fabiano Golgo

 

Krapfl totiž obrátil pozornost od Havla, Klause, Čalfy a dalších politických elit k lidem, kteří revoluci skutečně dělali. Prostudoval studentské bulletiny, dělnická prohlášení, letáky, místní noviny, záznamy občanských fór a další dokumenty z celé země. Z nich podle něj vystupovala revoluce, která nechtěla pouze odstranit KSČ a otevřít cestu k tržní ekonomice. Mluvila o lidskosti, slušnosti, pluralismu, kontrole politiků zdola, referendech, odvolatelnosti představitelů a mnohem rozsáhlejší účasti občanů na rozhodování. Krapfl právě tuto lidovou politickou kulturu považuje za část revoluce, která byla později upozaděna, když převzaly iniciativu nové politické elity. 

Čulíkův text proto položil provokativní otázku: byla revoluce lidem ukradena? Samotné slovo je samozřejmě interpretací. Nelze ho změřit statistickým úřadem. Lze ale změřit něco jiného: vzdálenost mezi tím, co lidé v roce 1989 požadovali, a tím, co z těchto požadavků po pětatřiceti letech skutečně existuje.

A právě to dělá toto Měřítko.

Nejde o deset čísel o listopadu 1989. Jde o deset srovnání tehdy a dnes: volební účast, vztah ke kapitalismu, přímou volbu prezidenta, referenda, pocit možnosti ovlivnit politiku, veřejnou svobodu, sociální jistoty i celkové hodnocení společnosti, která z listopadu vznikla.

Ne všechna čísla lze postavit proti sobě jako laboratorně totožné veličiny. Otázky kladené v roce 1989 nebyly vždy stejné jako otázky dnešních sociologů. Tam, kde přímé srovnání možné není, to výslovně říkáme. Smyslem není vyrobit efektní důkaz předem zvolené teze.

Nejde o to, zda byla revoluce ukradena. Chceme změřit, jak daleko se její původní představy dostaly.