Dostupné bydlení je pravděpodobně nejosobnější a nejnaléhavější sociální problém naší doby. V Berlíně, městě, kde 85 % obyvatel žije v nájemním bydlení, vzrostly nájmy za posledních 10 let téměř o 70 %. A to i přes zákon o regulaci nájemného, který platí od roku 2015. Jak je to možné? Díky mezerám v zákoně a nelegálním praktikám mohou majitelé nemovitostí i nadále vyvíjet tlak na trh s bydlením. Sociální úzkost vyvolaná touto krizí zdaleka nepostihuje jen osoby s nízkými příjmy a domácnosti s jedním rodičem, ale zasahuje i značnou část střední třídy.

Co tedy musí politická strana udělat, aby se dostala k moci v spolkové zemi Berlín? Není to žádná věda: zaměřit se na bytovou krizi, nabídnout řešení a nenechat se rozptylovat politickými oponenty. Přesně to levicová strana Die Linke už měsíce dělá. Výsledek nedělních zemských voleb je pozoruhodný: strana Die Linke se s 25,7 % poprvé stala nejsilnější stranou v Berlíně. Ne proto, že by všichni, kdo ji volili, najednou souhlasili se vším ostatním, za čím strana stojí. Ale proto, že více než kterákoli jiná strana v této kampani si Die Linke tuto otázku jednoznačně osvojila: otázku, kdo smí v Berlíně bydlet a za jakou cenu.

Tento výsledek je pozoruhodný i proto, že Německo se nachází na historickém rozcestí: ve stejný den, kdy se konaly berlínské volby, se krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) stala – s 38 % hlasů – největší stranou v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jen o dva týdny dříve si zajistila vítězství v Sasku-Anhaltu s téměř 44 %. Zatímco středové strany se ve snaze získat zpět své voliče zoufale napodobují myšlenky a rétoriku AfD ohledně migrace, Die Linke by mohla v Berlíně jít příkladem pro zbytek země: tím, že bude skutečně naslouchat obavám lidí a pracovat na nápadech, jak trvale zlepšit jejich životy, místo toho, aby z nich dělala obětní beránky.

Hlavní kandidátka strany, Elif Eralp, by se mohla stát nejen první levicovou starostkou Berlína od sjednocení Německa v roce 1990, ale také vůbec první berlínskou starostkou s migračním původem. Narodila se v Mnichově a je dcerou tureckých socialistů, kteří uprchli po vojenském puči v Turecku v roce 1980. Eralpová postavila do centra své kampaně otázku bydlení. Celé město bylo po mnoho týdnů zaplaveno obřími portréty této 45leté ženy s optimistickým úsměvem a zlatým přívěskem na krku s nápisem Mietendeckel (strop nájemného).

Eralpová měla od začátku jasný program: nižší nájmy, více sociálního bydlení a realizaci berlínského referenda z roku 2021, v němž se většina vyslovila pro větší podíl veřejného vlastnictví bytů s cílem zmírnit bytovou krizi. Eralpová neslibuje úplně nový svět. Stačilo jí jen mluvit o tom, ve kterém již žijeme.

Vyhrát volby je však jedna věc. Vládnout je věc druhá. Strana Die Linke sice získala nejvíce mandátů, ale chybí jí většina k tomu, aby mohla řídit spolkovou zemi sama. Aby mohla Eralp proměnit své volební sliby v politiku, musí vyjednávat s ostatními stranami, zejména se sociálními demokraty (SPD) a Zelenými. Zatímco berlínští Zelení se již vyslovili pro progresivní koalici, SPD je hluboce rozdělena.

Hlavní prioritou strany Die Linke je radikální záměr: zahrnoval by povinný odkup bytových portfolií (která přesahují 3 000 bytů) velkých soukromých realitních společností a jejich převod do demokraticky kontrolované neziskové veřejné organizace. Přístup SPD spočívá v mnohem silnější regulaci trhu s bydlením, rozšiřování veřejného bydlení a potenciálním zavedení stropu pro nájemné. Což zní jako všechno, co v posledním desetiletí již selhalo.

Zároveň je strana Die Linke při vstupu do jednání pod drobnohledem. Politici z opozice zpochybňují, zda jsou postoje strany slučitelné s demokratickými hodnotami, zatímco kontroverze kolem antisemitismu a některých aspektů politické kultury strany se staly hlavním tématem veřejné debaty. Antisemitismus je, historicky i dnes, problémem vlastnímu celé německé společnosti, který existuje i uvnitř strany Die Linke a proti němuž by se mělo bojovat rozhodněji. Rozruch kolem antisemitských rapperů a člena organizovaného zločinu, který byl spatřen na volební oslavě strany Die Linke, však působí jako falešné debaty, které zastíňují skutečné střety zájmů.

Mezitím předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedrich Merz již v reakci na berlínské volby prohlásil, že by mohl být přijat spolkový zákon, který by zabránil vyvlastňování bytů v soukromém vlastnictví. Markus Söder, předseda vlády Bavorska, oznámil finanční důsledky pro Berlín, pokud by v hlavním městě vládla „extremistická“, „antidemokratická“ a „antisemitská“ strana Die Linke. Pro případné spolkové země řízené AfD samozřejmě žádná taková opatření oznámena nebyla.

Není nijak překvapivé, že konzervativci nyní zuří, vzhledem k tomu, že již desítky let prosazují politiku, z níž těží ti, kdo profitují z bytové krize. Stále více sociálních demokratů však také vzbouřilo a vyvíjí tlak na svou stranu, aby nevytvořila koalici se stranou Die Linke.

A právě v tomto bodě se naděje opět stává křehkou. Eralpová totiž nyní musí udělat něco těžšího než jen pojmenovat problém: musí najít koaliční partnery, a k tomu musí přistoupit na kompromis – aniž by se její voliči cítili zrazeni. To by byl skutečně radikální čin.

Zdxroj v angličtině ZDE