Během několika hodin bylo celé město s 250 000 obyvateli uzavřeno a čtvrť Farsh al-Hawa, nejblíže místu pátečního útoku, byla srovnána se zemí. V neděli ráno nezbylo nic než trosky průmyslové zóny, kde dříve stály autoservisy, velká keramická továrna a další podniky.

Zatímco tam buldozery pracovaly, několik kilometrů odtud byla systematicky vyklízena další čtvrť. Ein Deir Baha byla údajně domovem alespoň jednoho ze dvou mužů zapojených do útoku (oba byli na místě zabiti) a v pátek za to zaplatili její obyvatelé.

Imáma z místní mešity, Faheda Ahmara, probudily kolem půlnoci reproduktory z vojenských vozidel hlídkujících v ulicích, které vyzývaly majitele domů, aby pro svou vlastní bezpečnost okamžitě opustili své domovy.

V Ahmarově domě žilo 30 členů jeho rodiny. Svou křehkou matku a některé ze svých vnoučat narychlo odvezl do domu své dcery v jiné části Hebronu a byl na cestě zpět v naději, že si vezme alespoň část svých věcí, když mu zavolal soused.

„Řekl mi, abych se nevracel, a že armáda vyhodila do vzduchu brány k domu. Nevím, co s ním mezitím udělali. Slyšel jsem, že zničili nábytek,“ řekl Ahmaro. „Člověk neví, co má, dokud o to nepřijde. Teď si uvědomuji, jak zdrcující je přijít o svůj domov.“

V neděli v poledne byl na trhu v Hebronu a nakupoval náhradní oblečení pro své vnoučata, aniž by věděl, jak dlouho bude exil jeho rodiny trvat.

Slyšel, že dům slouží jako základna izraelských vojáků, a když vzhlédl k domu, který se tyčí na svahu strmého kopce, viděl, že v něm svítí světla, ale žádné známky života.

Městská samospráva v Hebronu uvedla, že v důsledku armádního zátahu v Ein Deir Baha bylo vysídleno 370 rodin, tedy téměř 2 000 lidí. Izraelská armáda ve svých oficiálních prohlášeních uvedla, že vysídlené obyvatelstvo odešlo dobrovolně a že „civilistům, kteří si přáli evakuovat, bylo povoleno oblast dočasně opustit“.

Ahmaro byl pobouřen tvrzením, že měl při útěku na výběr.

„Nikdy, nikdy, nikdy. Proč bych měl opustit svůj dům?“ zeptal se.

Abdul Halim al-Tamimi se pokusil zůstat na místě, když v 1:30 ráno dorazila armáda. Sedmdesátisedmiletému muži bylo řečeno, že jeho rodina má pouhých 10 minut na to, aby opustila svůj dům.

„Důstojník zpravodajské služby mi řekl, že pokud neodejdeme, vyženou nás stejným způsobem, jak to udělali v Gaze,“ řekl. „Stáli jsme tam před domem a odmítali jsme odejít, dokud před námi nezastavila tři vojenská vozidla a oni nás nevynutili ven.“

Když rodina Tamimiových odešla, bylo v sobotu ráno 3:00. V neděli ráno byl jejich dům ověšen velkými izraelskými vlajkami a obklopen vojenskými vozidly. Armáda proměnila tuto prostornou vilu ve své velitelství.

Ve svém prohlášení izraelská armáda tvrdila, že 2 000 místních obyvatel patří ke klanu Jaba’a, z něhož údajně pocházeli ozbrojenci a který armáda označila za „spojený s Hamásem“.

Toto tvrzení vyvolalo mezi obyvateli Ein Deir Baha zděšení a posměch. Odhadovali počet členů klanu Jaba’a nanejvýš na 150 a ten neměl žádnou známou pověst radikálů.

„Jsme z úplně jiné rodiny. Jsme nevinní lidé. S celou tou záležitostí nemáme nic společného,“ řekl Tamimi. „Nevím, k čemu to využívají, snad kromě volební propagandy.“

Palestinci na okupovaném Západním břehu nemají v úterních volbách hlasovací právo, ale jejich životy by výsledek voleb mohl hluboce ovlivnit.

Wasam Sadi, palestinský řidič, má potíže se zrakem poté, co byl ve svém nákladním autě napaden izraelskými osadníky poblíž vjezdu do Hebronu. Fotografie: Quique Kierszenbaum/The Guardian

V neděli večer zůstaly všechny silnice vedoucí do města i z něj uzavřeny pro automobily, byly zablokovány těžkými ocelovými zábranami. Pohybovali se zde pouze chodci a taxikáři se hádali o zákazníky. Řidič dodávky Wasam Sadi zastavil u jedné kontrolní stanice s rozbitým čelním sklem a střepy skla v očích. Řekl, že ho napadli osadníci na nedaleké křižovatce.

„Je to kolektivní trest,“ řekl starosta Hebronu Yousef al-Jabari. „Vytáhli lidi z jejich domů a zabránili médiím ve vstupu do čtvrti, aby zakryli, co se děje.

Netanjahu a jeho banda využívají palestinskou půdu k vysídlování palestinského obyvatelstva, uzavírají město, uzavírají mešitu, aby dosáhli svých politických cílů.“

Zdroj v angličtině ZDE