Petr Nečas v hledáčku praktické reformní politiky

13. 5. 2011 / Ivo Patta

Mnozí novináři, komentátoři i aktivní občané mezi námi si kladou od parlamentních voleb v roce 2010 otázku, zda pan premiér Petr Nečas je člověkem na svém místě. Položil jsem si stejnou otázku a pokusím se na ni odpovědět.

Jeden praktický příklad se přímo nabízí již z toho důvodu, že se dotýká nás všech -- a navíc je spojen s řadou protichůdných rozhodnutí vlády pod vedením P. Nečase. Rozhodnutí následujících za sebou v krátkém časovém úseku několika dní. Jedná se o příklad přímo exemplární, důchodovou reformu. Navíc je to příklad ušitý panu premiérovi přímo "na tělo" již z toho důvodu, že se cítí být v této věci odborníkem -- u vědomí faktu, že v letech 2006 - 2009 byl ministrem práce a sociálních věcí v první a druhé vládě M. Topolánka.

Základní problém pana předsedy vlády s důchodovou reformou spočívá v tom, že není schopen vyhodnotit význam informací, které sám hlásá. Například na VIII. Mezinárodním fóru Zlaté koruny věnovaném důchodové reformě pan Petr Nečas přednesl:

  • Stáří není pojistná událost, přestože v průběžném systému používáme termínu pojištění, pojistná sazba a podobně.
  • ... vůči generacím dnešním čtyřicátníkům a mladším, kteří, řekněme si otevřeně, platí v rámci průběžného systému penzi stávajícím penzistům.

V citovaných slovech pana premiéra se odráží skutečný stav věcí, plynoucí z faktu, že I. důchodový pilíř financují z odvodu sociálního pojištění čtyřicátníci a mladší. Ano, pan premiér řekl ve svém projevu plnou pravdu, výhradně naše děti financují naše důchody. Praktické kroky pana premiéra P. Nečase při řešení důchodové reformy se ovšem ubírají zcela jiným směrem. Směrem, který je v přímém a příkrém rozporu s výše uvedenou citací z jeho projevu. Místo uplatnění vlastních myšlenek, nebo alespoň myšlenek, které za vlastní vydává, uplatnil pan premiér diametrálně odlišný pohled na problematiku. Přidržel se řešení Bezděkovy komise č. 2, tj. myšlenky, že platbou sociálního, respektive důchodového pojištění si pracující občan ukládá peníze na svůj důchod. Petr Nečas tak při svém praktickém prosazování důchodové reformy vyšel z myšlenky zcela protichůdné té, kterou osobně presentoval na VIII. Mezinárodním fóru Zlaté koruny.

Hlásat, že naše důchody výhradně financují naše děti (čtyřicátníci a mladší), a následně uskutečňovat reformní kroky s tím, že pracující občan si ukládá peníze na svůj důchod platbou pojištění, je nejen zmatečné, ale přímo protichůdné. Jsou to prohlášení a praktické kroky, které mohou normálně zastávat jen dva rozdílní lidé, jejichž typologii popsal Robert L. Stevenson v "Podivném případu Dr. Jekylla a pana Hyda". Pominu-li lékařské pojmenování této choroby, jedná se přinejmenším o naprosto nedostatečné pochopení problematiky spojené s I. důchodovým pilířem -- a samozřejmě také o důkaz myšlenkového zmatku v mysli člověka, demonstrovaném jeho rozporuplným myšlením a jednáním. To potvrdil i nedávný průzkum STEM, který vládě P. Nečase vystavil, co se reformních kroků vlády týká, nedostatečnou.

Právě zde na uvedeném příkladu důchodové reformy je prakticky objasněn vzorec záhadného chování pana premiéra Petra Nečase. Myslí a jedná jako člověk s chybějícím zázemím, které může člověku poskytnout jen a výlučně praxe. Právě z toho plyne ona záhadná nerozhodnost Petra Nečase. Právě to je příčinou, proč se pan premiér potácí mezi různými myšlenkovými proudy jako loď bez kormidla na rozbouřeném moři současné vysoké politiky. Jeho mělké myšlení jen přijímá rozdílné podněty zvenčí a bez kritického vyhodnocení je distribuuje dále bez ladu a skladu. Následný dojem, jakým vláda pod jeho vedením působí na novináře, komentátory i aktivní občany, se dá vyjádřit jen dvěma slovy, nerozhodnost a chaos.

Fakt, že P. Nečas mluví mimo jiné o "pevném odhodlání" provést potřebné reformy, jen zakrývá jeho niterné nejistoty. Nejistoty plynoucí z nedostatečné životní přípravy na místo šéfa vlády. Člověk s méně než pětiletou životní praxí byl náhle, díky shodě okolností a vlastní nekritické troufalosti, vynesen na místo nejvyššího vládního činitele. Pan premiér Petr Nečas má díky devatenáctileté praxi ve vrcholné politice vnější způsoby chování a jednání odpovídající postu, který v současné době zastává. Problém je ale v tom, že neprošel skutečnou životní praxi a proto se nestal osobností s vlastním kritickým rozumem, který je základním předpokladem pro racionální jednání a pevné postoje při prosazování vlastních myšlenek. Bohužel i ty vlastní myšlenky současnému předsedovi vlády schází -- a je to vidět.

Jaký propastný rozdíl, pokud s Vaším laskavým dovolením porovnám dva vrcholné politiky, P. Nečase a T. G. M.

Masarykovou nejvyšší metou byl vždy pravdivý, nezaujatý pohled na věc i za cenu vlastní nepopularity. T. G. Masaryk o sobě jako o prezidentovi mluvil takto: "Mám-li říci, v čem můj život vyvrcholil, tedy ne v tom, že jsem se stal prezidentem a že mohu nést tuto stejně velkou čest jako těžkou povinnost. Má osobní satisfakce, smím-li to tak nazvat, je hlubší: že jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, več jsem věřil a co jsem miloval jako chudý študent, jako reformní učitel mládeže, jako nepohodlný kritik, jako reformní politik; že, stoje v moci, nenacházím pro sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národu a k světu, než jaké mne řídily před tím."  

Činnost nejvyššího představitele naší současné vlády je opakem jednání T. G. M. Pan premiér nezná pravdivý pohled na problematiku důležité reformy, kterou jeho vláda prosazuje. Petr Nečas nemá ani nezaujatý pohled na důchodovou reformu, protože jeho pohled formovala bankovní lobby prostřednictvím Bezděkových komisí. Petr Nečas se, bez odpovídajícího zázemí praktického občanského života a z toho plynoucího pevného názorového ukotvení, proto chová v důležitých otázkách podle pořekadla "Kam vítr, tam plášť".

Vláda se snaží sociální jistoty širokých vrstev obyvatel předat v míře co největší bankám a jejich penzijním fondům. Co jiného je vládní pokus o důchodovou reformu prováděnou jako skok z okna pod záminkou, že z okna již vyskočili všichni. Jaký má takový pokus smysl se přitom Petr Nečas a jeho ministři mohou přesvědčit prostým pohledem z okna, ze kterého se chystají vyskočit. Pod oním pomyslným oknem totiž defilují zástupy politiků z okolních zemí. Politiků s hlavami a údy v obvazech. Ti, kteří skočili a měli to štěstí, že se opět mohou postavit na nohy, nesou transparenty s nápisy "Lepší žádná reforma, než špatná reforma", nebo také "Penzijních fondů již bylo dosti".

Česká republika pod vedením P. Nečase se tak snaží pod různými záminkami o závěrečnou demontáž sociálního státu. Vláda má k tomu ještě jeden důvod navíc. Sociální demokracie bez sociálního státu nebude již mít co obhajovat. Likvidací sociálního státu vláda P. Nečase vezme pod nohama půdu opoziční ČSSD.

Jaký propastný rozdíl. Československá republika pod vedením T. G. M. se už za pět let od svého vzniku stala prosperujícím demokratickým státem se silnou měnou a fungujícím hospodářstvím. T. G. Masaryk si také získal renomé u mnoha zahraničních států a Československo bylo díky němu vnímáno jako "nejspořádanější stát ve střední Evropě".  Karel Čapek dne 14. září 1937 napsal v Lidových novinách:"... T. G. Masaryk se dívá na nás dál". Mohu se jen ptát, co by si asi T. G. M. o nás a našich polistopadových vládách, včetně vlády P. Nečase pomyslel?

0
Vytisknout
7791

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2011