Lze v sektoru zemědělství rozeznat "politickou odvahu" od svodů boha Herma ?

23. 5. 2011 / Antonín Ticháček

Erudovaná investigativní žurnalistka ve svém reportu z oblasti zemědělské problematiky v článku "Řez s politickou odvahou" ( Táňa Králová, EURO No 11, 14.3.2011) zasvěceně komentuje úmysly šéfa Ministerstva zemědělství zeštíhlit současnou sestavu více než "dvou úřadů s pozemkovou agendou, sedmi výzkumných ústavů a více než dvacítky podřízených organizaci" a jím řízených sekcí na tři základní útvary. Mají jimi být Národní úřad pro bezpečnost potravin, Národní pozemkový úřad a Výzkumné informační centrum.

Porod těchto trojčat nebude jednoduchý, a to nejen pro decimovaný zdravotní stav rodičky, pro její relativně úzké porodní cesty, protože v jeho průběhu přijde o zaměstnání asi dva a půl tisíce lidí, leč "stát ušetří stovky milionů korun", ale také pro řadu dalších, možně komplikujících souvislostí. Nicméně, připusťme oprávněné obavy odborné i laické veřejnosti z očekávaných porodních komplikací v podobě stále nezbytnějších radikálních redukčních a likvidačních procesů, které zjevně vycházejí z oprávněných a racionálních úvah. Jednou z nich je objektivní nutnost provést na MZe ČR "řez", v daném případě "císařský", kterým přece bylo zachraňováno již nespočet na životě ohrožených novorozenců, tak čeho se bát?

V civilizovaných moderních společnostech se tento zákrok stal až módně rutinní prezentací gynekologické gramotnosti porodnických klinik, dnes tedy v přeneseném slova smyslu také v činnostech politiků, vládních představitelů, příslušníků mocenského establishmentu vůbec. Má na provedení připravovaného "kajzra" na MZe ČR pověřený přípravný ministrův tým dost erudice, je mylná moje úvaha, že by se při řezu měly uplatnit také možnosti přímé demokracie formou připomínkového řízení ? Co kromě ministrova zadání povede ustavený "krizový operační tým" k oprávnění projektovat radikální, při tom však jen rukama všestranně erudovaných odborníků spolehlivě vedený, operační zákrok, když se k němu s vědomím, že termín porodu je již "prošlý", dosud neodhodlal ani jeden ze čtyř předešlých ministerských matadorů? Má snad občanská veřejnost věřit tomu, že ministrův tým, dosud hrající na přísně utajované housle a neposkytující plody svých představ o jím uvažovaných strukturálních i strategických změnách sektoru má působit jen v rámci "politické odvahy", bez oprávněně očekávané součinnosti s vědeckými konzorcii, či s občanskou veřejností ? Neční tak čertovo kopýtko z projeveného, jistě zcela nezištného, zájmu na tom, aby během přípravy na příchod tří nově strukturovaných potomků na svět, došlo také k adopci odrostlejších dětí, takto SZIF i s jeho IT systémem platným pro celé období "Programu rozvoje venkova 2007-2013"?

Možnost mít vliv na přerozdělování 90 miliard Kč do značně netransparentních Operačních programů stojí za námahu, i kdyby to mělo být jen na rok či dva. Vždyť "moc" bez osobní a hmotné odpovědnosti tak chutná a chce ještě více moci, jen se zeptejte pánů prezidentů, či padlých politiků, ředitelů a správců , na těch nejrůznějších úrovních.

Viděno prizmatem občana, lze za projevenou "odvahou" k velkolepým resystemizačním změnám či řezům a strategickým vizím spatřovat také řadu zcela jiných motivací, jiných podnětů a mocenských zájmů, vlastních všem politickým a vládním reprezentacím bez rozdílu. Ne nadarmo říká francouzský myslitel, že "politika, představuje dostihy trojských koní". Jejich vozatajové jsou u nás, ale i v ostatních členských zemích EU označování jako

" tuneláři, šíbři či kmotři", slovy politika jako "šibalové", nebo slovy českého publicisty jako "spokojení a obtloustlí smluvně opoziční kabrňáci". Nejsou připravované "řezy", jakkoliv se vydávající, či na první pohled skutečně vyhlížející, jako poctivé a racionální úmysly, také jedněmi z těch trojských koní řízených obratnými českými vozataji?

Připravované reformy mají doprovázet různé "detaily", za který lze jen ztěží považovat uvažované prodeje nemovitostí, transformaci Pozemkového fondu a jeho úřadů se současným posílením a převzetím Ústředního pozemkového úřadu i s jeho miliardovými veřejnými zakázkami. Nelze při tom vůbec přehlédnout také doprovodné služby již osvědčených, úspěšnou praxí prověřených "staronových šéfů", anesteziologů operačního týmu, aby to všechno moc nebolelo a vše bylo řízeno zkušenou rukou. Ti přece sledují životní funkce rodičky, ti zkušeně dávkují narkotikum, oxytocin i kyslík při stále se zkracujících intervalech předporodních stazích, ti mají přehled o tom, co je třeba učinit pro zdárnost řezu. Ti zřejmě také vědí, kdy a jak se pomodlit k bohyni Eileithyii, pokud by jim selhávaly jejich erudice na které se zřejmě spoléhá. V jejich režii proto také zřejmě proběhne "převod Agentur pod SZIF", který má pod palcem porodné, jakkoliv snižované a ne vždy zcela transparentně přidělované a využívané formou dotačních titulů v rámci Společné Zemědělské Politiky EU. Sporně zajištěná účast dvou ordinářů z oddělení MŽP a MMR, či dalších týmových asistentů se nemusí minout nepříznivým projevem na průběhu celého případu.

Není žádným tajemstvím, že mezi dělnou zemědělskou veřejností panuje názor, že dotační politika, dítě SZP EU, je vlastně formou úplatku za trvalé potlačování zděděného živitelského svědomí. Jde o úplatky, označované jako "mlčné", nebo o tučné dividendy zavazující vlastníky půdy, často "bankstery" k produkční nečinnosti.

Zemědělská politika EU zařídila postupně ztrátu potravinové suverenity nejen v ČR, a to zásluhou kolektivně řízeného produkčního útlaku formou SZP (CAP). Pokud se stává zřejmým, že se "nedá již nic rozumného prosadit", tak se poučme u těch, kde "to funguje"

( Special Safegurad Mechanism (SSM), Department for Food and Rural Affairs( DEFRA), Risk and Crisis Management, US Farm Bill, Farm Advisory Systém (FAS), Code of Good Praktice (CGP), Momagri Agenda etc.), tedy nejméně v USA a v Kanadě. Je to zákonitý závěr, pokud se nechceme napříště jako kmenoví příslušníci středoevropské civilizace pod německým a francouzským dirigizmem, jako národ neschopný konkurence, živit kuřaty z Thajska, hovězím z Argentiny, vepřovým z Číny, při dovozu etylalkoholu produkovaného z biomasy v Brazilii.

I konzumerizmem oslepené, či nezasvěcené občanské společnosti dochází, že dané záchranné řezy zřejmě vůbec nejsou věcí "politické odvahy", že nemohou být ani všelékem na stále zbytnělejší a zřetelnější problémy se zabezpečováním potravinového práva, budoucnosti zemědělského, potravinářského a rurálního komplexu v ČR, slibovaného ministrem zemědělství vlády ČR v Národním strategické plánu venkova (NSPRV). Za současně opakovaně zdůrazňovaného stavu státní zadluženosti se stále častěji ozývají hlasy , že stát , představující nejvyšší suverénní moc, ze které nemusí skládat nikomu účty za své jednání řízené politickými stranami, si asi v minulosti nepočínal a nepočíná ani dnes dostatečně hospodárně, pokorně, prostě seberegulačně. Stále se zvyšující zadluženost státu jejíž počátek je v dobách likvidace, či revitalizace úpadkových peněžních ústavů se dnes již nedá řešit injekcemi ze zdrojů získaných "velkou privatizací", a to jak do bank, tak jinam, takže nezbývá než přijímat v očích veřejnosti stále drastičtější opatření.

Naše zemědělství, potravinářství, a venkov i další návazné sektory si tak v rámci evropského společenství i politických a společenských poměrů v ČR zcela nesporně prožívají dlouhodobou a nemilosrdnou decimaci až likvidaci. Nevládní instituce, většinou jen v rolích sudiček, bez odpovědnosti za vývoj věcí jen bezmocně přihlížejí, nebo neváhají s pronášením nejrůznějších, mediálně popularizovaných, aktuálních anticipací. Jim i občanům nezbývá než přivykat přívalu nepříliš libozvučných konstatací typu, "že v roce 2011 je v naší zemi produkční úroveň základních potravinářských komodit již jen asi na úrovni 50% jejich celostátní spotřeby". Co není, to se doveze. Sortimentní skladba potravin se pod tlakem tržních poměrů sice rozšiřuje, ale jejich bezpečnost ( zdravotní, jakostní, provozní), dostává povážlivé trhliny nebývalých rozměrů . Dokládají to kauzy GMO, BSE, melamin, dioxin etc.

Jádro dnešní problematiky z hlediska celospolečenského potravinářského komfortu obyvatel ČR, je již zjevné. Dlouhodobá nefunkčnost neregulovaných dodavatelsko odběratelských vztahů v produkčním, zpracovatelském a komerčním trianglu, naše trvale snižujíci se konkurenceschopnost nutně povede k ztrátě potravinové suverenity naší země. Zemědělský a potravinářský sektor v ČR v rámci SZP a plně nastolené otevřenosti Evropské Unie účinkům globalizovaného světového trhu strádá, takže řez ano. Jde o to , aby měl co nejmenší pooperační komplikace, což se při naší vnitropolitické situaci při rychlém sledu střídání našich posledních osmi vlád, bez morální i hmotné odpovědnosti jejich ministrů a jimi řízeného sektoru, vůbec nedá očekávat.

Nelze než připomenout výstižná, dnes již prorocky znějící slova šéfa delegace Evropské Komise R. Cibriana z dob našeho ucházení se o přijetí ČR do EU : " Neslabšími články jsou podle mého neadekvátní tržní regulace, jejímž výsledkem je vysoká míra zranitelnosti věřitelů a tichý souhlas s ekonomickou kriminalitou. Už několikrát jsem signalizoval, že tuto situaci je nezbytně nutné změnit, a to prioritně"(Právo 30.7.1999).

Stejně opravdové a zajímavé jsou osvícenské názory a myšlenky, které se však pravidelně objevují až po odložení povinné politické a zaměstnanecké loajality státních zaměstnanců. Jejich názorové projevy mají poté téměř charakter hereze, dočítáme-li se, že exnáměstek ministra zemědělství uděluje radu: " zemědělské dotace zrušit, nebo že snahy o regulaci jsou stále oprávněné". Také předseda ASZ říká k SZIF se zasvěcenou rezolutností: "zrušte firmu, ale ne hned", a hned také uvádí pro tento názor své důvody. (Ekonom č 42, 21-26.10.2010) .

Sám jsem na rozdíl od paní redaktorky komentovaného článku toho názoru, že deklarovaný odvážný politický řez má spíše znaky nevyhnutelnosti, než odvahy. To také nesporně povede, jak lze dovodit z kvapnosti nástupu k provedení "řezu", zcela jistě také k akceptaci řady následně nutných, ne vždy optimálních dalších regulačních zákroků, které nemusí vždy zrovna optimalizovat stav našich v krizi vězících věcí zemědělských, potravinářských a rurálních.

Stupeň dosažené konsolidovanosti bude nakonec ve svém důsledku rozhodující, a to jak pro hodnocení působností stávající formace politických a vládních establishmentů, tak pro přežívání, pokud to nebude přímo živoření, celé naší občanské společnosti. Ta proto nemá ani morální, ani faktické právo setrvávat jen v navyklé roli "nezaujatých pozorovatelů" stavu politického, hospodářského, sociologického, demografického a mnoha dalších ukazatelů společenského vývoje, včetně zemědělského a potravinářského sektoru v EU i v ČR.

Trpná tolerance společnosti k stále se zhoršujícím životním podmínkám pro naše potomky a mladé rodiče, či k nezdařilým, neprofesionálně prováděným opatřením a zákrokům bez pozorné státní i veřejné kontroly, nám nemohou přinést nic jiného než nešťastné, postižené potomky. Jejich počet i další různé varovné symptomy poruch zdraví či bezpečnosti potravin se pohříchu neustále zvyšují, což není neštěstí jen pro samotnou rodičku, ale i pro celou společnost. Skutečnou politickou odvahu spatřuji v odhodlání přistoupit k ukončení období "vševědoucích otců zakladatelů", tvůrců a hrdinů velké transformační války, autorů opoziční smlouvy i s jejími zkorumpovanými regionálními šibaly. Jen nástup k působnostem "občanské společnosti", k sérii široce založených, sofistikovaně řízených a demokraticky projednávaných aktivit, či strategických změn pro další období EU a její SZP po roce 2013, může mít podobu žádoucích, strategicky pozitivních účinků pro období po roce 2013..

Jako celoživotní realista, tedy poučený optimista, nechci věřit tomu, že by Lisabonská smlouva, která "potvrzuje svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a zásadám právního stát" byla pouhou fikcí a my občané Evropské Unie jen hračkami v rukou politiků a státu. Především proto, se jako občan a volič, svěřuji čtenářům se svým průkazně oprávněným respektem před blízkou budoucností zemědělství a potravinářství v ČR. Budoucnost těchto životně důležitých sektorů bude zřejmě očekávat plno různých kompromisů i dalších řezů, které si vyžádá nevyhnutelné směřování od "čistě" tržní ekonomiky k sociálně znalostnímu státu. Cesta bude trnitá, nebude ani krátká ani jednoduchá, a proto si dovoluji touto svou replikou vybídnout všechny občany naší země k občanské ostražitosti a odpovědnosti. Jakkoliv u nás podle posledních průzkumů převládá ateizmus, bude proč se za zdárné výsledky "politické odvahy", třeba i pomodlit.