Ceník pro nákup zdravotnických přístrojů - základní kámen korupce, aneb předražení jako norma!

24. 5. 2011 / Jiří Baťa

čas čtení 6 minut

"Audit, zadaný ministrem, přehlédl přístroj dražší o 100 %", píše v Aktuálně.cz (22.05.2011) Petr Holub a zmiňuje se nejen o zmíněném "pardonu" auditorské firmy KPMG, která ve své zprávě neuvedla předražený nákup přístroje CT v ceně za 24,5 milionu korun (pro srovnání: klatovská nemocnice pořídila tentýž přístroj za 12,5 milionu), ale i jiné případy nákupů zdravotnických přístrojů (rentgeny, CT a magnetické rezonance) předražené rovněž o několik milionů korun.

Jsme lidé a jako takoví i chybující, mohlo by se říci. Nebo také "chybička se vloudila". To vše lze za jistých okolností pochopit, potažmo tolerovat. Jenže v případě nákupů zdravotnických přístrojů, jejich "omlouvané" předražování vede ke zcela kontraproduktivnímu závěru. Auditorská firma ve svém závěru provedeného auditu na nákup zdravotnických přístrojů konstatuje:

"Z provedené analýzy vyplývá, že ačkoliv došlo v dílčích případech k nákupu přístrojů za ceny vyšší, než bylo v dané době a čase obvyklé, nepovažuje KPMG tuto skutečnost s ohledem na tržní vlivy za zásadní pochybení"!

Jak výše uvedeno, přístroj CT v Ostravské fakultní nemocnici byl, ve srovnání s nákupem téhož přístroje v nemocnici v Klatovech, předražen takřka o 100 %. To je zcela evidentní. Nicméně auditorská firma KPMG to vidí jinak, neboť doba a časy se mění. Ve prospěch obchodníků, nutno dodat. V případě nákupu přístroje CT v Ostravě ceny přístroje (prý) překročily obvyklou cenu o pět procent. Což je podle auditorů zanedbatelný rozdíl. No, zanedbatelný jak pro koho. V daném případě je však otázka, co je považováno za cenu obvyklou. Budeme-li vycházet např. z ceny klatovského přístroje jako cenu obvyklou, pak by předražení o 5 % jako "zanedbatelný rozdíl činil 625 tisíc korun. Jeví se to někomu jako málo, tedy jako zanedbatelné? No jistě že ano, protože v "luftě" létají miliony, ne-li desítky milionů!

Jak ovšem z uvedeného vyplývá, zatímco dobrý a zodpovědný ekonom klatovské nemocnice nakoupí přístroj za cenu jak uvedeno, jiný "také" ekonom koupí totéž za cenu o 100 % dražší. Podle KPMG však rozdíl činí pouze 5 %. Opravdu? Kde je tedy cena obvyklá? Je to ta klatovská, nebo jen o 5 % předražená ostravská? Jinými slovy, virtuální obvyklá cena je podle auditorů nejspíše mnohem vyšší, než ta klatovská, protože oněch 5 % rozdílu (z 24,5 milionu) by pak činilo 1,255 tis. korun, což znamená, že podle KPMG byla (ostravská) cena obvyklá 23,245 tisíc korun. Jak je tedy možné, že jeden subjekt nakoupí přístroj o 95 % levněji, než je cena obvyklá?

Je-li řeč o obvyklosti, můžeme nejspíše konstatovat, že obvyklé ( lépe řečeno vžité a standardní) je běžné předražování, rozkrádání, lhaní a mlžení všech zainteresovaných. A za těchto okolností by měla veřejnost vládě věřit, že bojuje s korupcí a se všemi nepravostmi, které s financováním veřejných zakázek souvisejí. Notabene, když ministr Heger chtěl prokázat, že ve zdravotnictví prý tyto černé díry neexistují. Jak naivní od pana ministra! Výše uvedený příklad jen naznačuje, že opak je pravdou. Bohužel, nejen ve zdravotnictví. Korunu všemu tomu pak nasadil vedoucí auditu Zeno Veselík když řekl, že: " Odhad ceny obvyklé vypracovali a jeho správnost garantovali experti Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT". Tím jsou vlastně auditoři z obliga. Auditoři k tomu dodávají: "Výstupem z hodnocení je v podstatě ceník nástrojů, který je možné použít jako referenční v případě budoucích nákupů podobných technologií"! A ceník "cen obvyklých", resp. norma je na světě!

Zajímavá je také tvorba ceny obvyklé, jak je uvedeno v auditu firmy KPMG. "Posouzení bylo provedeno na základě zadávacích dokumentací veřejných zakázek," stojí v auditu, tedy v tomto případě ministerstva zdravotnictví. Pokud by tedy ministerstvo zdravotnictví stanovilo referenční cenu magnetické rezonance ve výši 35 milionů, pak by nákup za stejnou částku odpovídal obvyklé (tržní) ceně, i když se na trhu dá rezonance pořídit o deset milionů levněji. Což ovšem již obvyklé, alespoň pro ty poctivé, není.

Tož tak pane ministře, tak se věci mají. Kdo asi na ministerstvu zdravotnictví kalkuluje a stanovuje referenční ceny? Kdo je kontroluje a posuzuje relevantnost s cenami výrobců? Jak je možné, že už samo ministerstvo nasazuje ceny o 10 milionů vyšší, než lze na trhu běžně nakoupit? Budete ještě dále, pane ministře tvrdit, že ministerstvo nemá peníze? Budete i nadále žít v přesvědčení, že na trhu se zdravotnickým materiálem a přístroji se nepostupuje neekonomicky, tedy nekrade? Že v resortu ministerstva zdravotnictví neexistuje korupce, černé díry? Pláčete nad špatným hrobem, pane ministře. Peníze jsou, jenže jak tento uvedený a celá řada neuvedených a stejně křiklavých příkladů dokumentuje, zakopaný pes je jak ve vašem , tak i jiných ministerstvech této vlády. Protože to, co existuje na ministerstvu zdravotnictví, kopíruje situaci na všech ministerstvech, potažmo ve všech vazbách na kmotry, obchodníky, překupníky, lobbyisty, které nelze nazvat jinak, než standardním korupčním prostředím v plném rozkvětu. Naříkáte-li, že zdravotnictví chybí řádově desítky miliard, které chcete vytáhnout z kapes občanů, notabene nemocných, starých a invalidních občanů, pak je to od Vás největší svinstvo, jakého se může politik dopustit.

Zdroje ministerstva jsou totiž neskutečným způsobem vykrádány za denního světla a s požehnáním i takových kapacit, jako jsou experti na Fakultě ČVUT! Ruka ruku myje. Že o tom sám ministr neví (nebo ví?) je už druhá věc. Z toho plyne závěr, že v politických praktikách této mizerné trojkoaliční vlády rozpočtové odpovědnosti i toto lze považovat za postup zcela, jak jinak než "obvyklý"!

0
Vytisknout
14069

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2011