Světové důsledky úpadku USA

16. 8. 2011 / Immanuel Wallerstein

Když jsem před deseti lety hovořil společně s několika dalšími lidmi o úpadku USA ve světosystému, odpovědí byly v nejlepším případě shovívavé úsměvy nad naší naivitou. Copak nebyly Spojené státy jedinou supervelmocí, která se angažuje i v nejodlehlejších koutech zeměkoule a většinou dokáže prosadit svou? Tento názor sdílelo celé politické spektrum.

Dnes se názor, že Spojené státy vážně upadají, stal už banalitou. Říkají to všichni s výjimkou několika politiků USA, kteří se bojí, že by špatná zpráva o úpadku byla připsána na jejich účet, kdyby o ní začali diskutovat. Faktem je, že o reálnosti úpadku je dnes přesvědčen prakticky každý.

O čem se ovšem diskutuje mnohem méně, je otázka, jaké jsou a budou celosvětové důsledky tohoto úpadku. Ten má samozřejmě ekonomické kořeny. Ale ztráta faktického monopolu geopolitické moci, který kdysi uplatňovaly Spojené státy, má všude významné politické důsledky.

Začněme anekdotou, kterou převyprávěly 7. srpna ve svém hospodářském oddíle The New York Times. Jeden finanční manažer v Atlantě užasnul nad tím, jak jeho dva bohatí klienti ztratili hlavu: řekli mu, aby prodal všechny jejich cenné papíry a peníze investoval do poměrně izolovaného otevřeného fondu. Za dvaadvacet let, které působí v oboru, nikdy podobný pokyn nedostal. "To nemělo precedent." Noviny to označily za finanční ekvivalent použití jaderné zbraně. Bylo popřeno tradičního a posvátné pravidlo Wall Street, že na výkyvy trhu se reaguje "zachováním dosavadního přístupu".

Ratingová agentura Standard & Poor's snížila hodnocení úvěruschopnosti Spojených států z AAA na AA+, což také "nemá precedent". Postupovala ale docela mírně. Odpovídající čínská agentura Dagong už loni v listopadu snížila úvěruschopnost USA na A+ a teď ji opět srazila na A-. Peruánský ekonom Oscar Ugarteche označil Spojené státy za "banánovou republiku". Říká, že Spojené státy "zvolily pštrosí politiku v naději, že tím nezaplaší naději [na zlepšení]". A právě minulý týden se ministři financí jihoamerických států sešli v Limě k debatě o naléhavé otázce, jak se co nejlépe chránit před účinky ekonomického úpadku USA.

Problém ale spočívá v tom, že je velmi obtížné, aby se od těchto účinků vůbec někdo izoloval. I když je tento úpadek vážný jak v ekonomické, tak v politické rovině, Spojené státy zůstávají na světové scéně gigantem a cokoliv se v nich stane, vyvolá to pořádné vlny po celém světě.

Jistě, nejsilnější dopady pociťují a nadále budou pociťovat samy Spojené státy. Politikové a novináři otevřeně hovoří o "nefunkčnosti" politické situace v USA. Jak by ale mohla nebýt nefunkční? Nejelementárnější faktem je, že občané USA jsou konsternování samotným faktem úpadku. Nejde jen o to, že trpí jeho materiálními důsledky a mají hluboké obavy z toho, že postupem času budou trpět ještě víc. Věc je v jejich dosavadním hlubokém přesvědčení, že Spojené státy jsou "země zaslíbená", určená Bohem nebo dějinami k tomu, aby byla vzorem pro celý svět. Prezident Obama je dodnes ujišťuje, že Spojené státy jsou "tříáčkové".

Problémem Obamy a všech politiků je, že tomu věří už jen velmi málo lidí. Šok, který utrpěla národní hrdost a představa o sobě samém, je hrozný a náhlý. Země se s ním vyrovnává velmi špatně. Obyvatelstvo hledá obětní beránky a mlátí hlava nehlava divoce -- a nepříliš inteligentně -- do těch, koho považuje za viníky. Poslední nadějí se zdá být, že někdo pochybil a že tedy lékem je výměna lidí na odpovědných místech.

Vina se obecně připisuje federálním institucím -- prezidentovi, Kongresu, oběma hlavním politickým stranám. Velmi silnou tendencí je snaha o individuální ozbrojování a omezení vojenské angažovanosti mimo území Spojených států. Svalování vší viny na lidi ve Washingtonu vede k politické vrtkavosti a stále ostřejším lokálním bratrovražedným bojům. Řekl bych, že Spojené státy jsou dnes jednou z nejméně stabilních politických entit světosystému.

V důsledku toho jsou Spojené státy nejen zemí, v níž nefunguje politické soupeření, ale také zemí, která se na světové scéně nemůže příliš ohánět svou vlastní mocí. Značně tak poklesla víra ve Spojené státy a jejich prezidenta mezi tradičními spojenci USA v zahraničí a také v domácí prezidentově politické základně. Noviny jsou plné analýz politických omylů Baracka Obamy. Kdo by je mohl popřít? Sám bych snadno napsal seznam desítek Obamových rozhodnutí, které byly podle mého názoru mylné, zbabělé a někdy vyloženě nemorální. Rád bych ale věděl, jestli by se celkový výsledek podstatně změnil, kdyby Obama přijal všechna ta mnohem lepší rozhodnutí, o nichž si jeho základna myslí, že je měl udělat. Úpadek Spojených států není důsledkem špatných rozhodnutí jejich prezidenta, ale důsledkem strukturálních skutečností světosystému. Obama může být pořád ještě nejmocnějším člověkem na světě, ale žádný prezident Spojených států dnes není a nemůže být tak mocný, jako prezidenti minulosti.

Přešli jsme do období náhlých, neustálých a rychlých fluktuací -- v měnových kurzech, míře zaměstnanosti, geopolitických spojenectvích, ideologickém definování situace. Rozsah a rychlost těchto fluktuací způsobuje, že nelze dělat krátkodobé předpovědi. A bez určité přiměřené stability předpovědí (tak asi na tři roky dopředu) je paralyzována světoekonomika. Každý se bude muset stát větším protekcionistou a starat se víc sám o sebe. A životní úroveň půjde všude dolů. Není to hezký obraz. A přestože má úpadek USA pro mnoho zemí spoustu kladných aspektů, není jisté, jestli budou tyto země schopny při divokých výkyvech světového korábu získat z nové situace přínosy, ve které doufají.

Nadešel čas pro mnohem střízlivější dlouhodobou analýzu, mnohem jasnější morální posuzování toho, co taková analýza odhalí, a mnohem účinnější politické jednání, má-li se v následujících 20 -- 30 letech podařit vytvořit lepší světosystém než ten, ve kterém jsme dnes všichni uvázli.

© 2011 Immanuel Wallerstein, komentář č. 311, 15.8.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

0
Vytisknout
7040

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2011