Měsíček svítí, já musím jíti ... něco uloupiti. Aneb, jsou vinni jen zloději?

16. 8. 2011 / Jiří Baťa

< Pamětní kámen před Sídlištěm 1. máje - ODRY. Bronzová deska se vypařila před měsícem, píše Vladimír Šmídl.

V důsledku vysokých cen kovů, způsobených obrovskou poptávkou v Číně, je nyní lukrativní krást olověné střechy, měděné dráty a dokonce i linitu. Je to nejen český, ale mezinárodní problém.

Dost často se dočítáme nebo doslýcháme z veřejných masmédií o krádežích kovových věcí a předmětů, jejichž zcizením vznikla škoda na majetku vlastníka, mnohdy vyčíslována od několika desítek tisíc korun až do stovek tisíců, ale také, že tyto krádeže mohly způsobit vážná neštěstí, těžké úrazy, neřku-li ztráty na lidských životech. Někdy to jsou "maličkosti" (krádeže poklopů a mříží (na vozovkách) městských kanalizacích, krádeže plotů, branek, zábradlí, okapů a rýn, případně celých střech, zvláště v měděném provedení). Jsou ovšem případy, kdy se kradou měděné elektrické vodiče (kabely), kolejnice, různé technické a zabezpečovací zařízení atd. V případě krádeže měděných, hliníkových či jiných vodičů (kabelů) např. na železnici, mohou tyto krádeže způsobit nevyčíslitelné materiální škody, ale i škody na zdraví a ztráty na lidských životech. A to už není, žádná legrace. Údajně se proti tomu činí opatření, bojuje se proti takovému nezodpovědnému jednání, ale výsledky jsou nevalné.

Popisované události zasluhují zvýšenou pozornost. Už jen svou podstatou, tedy, že dochází k trestné činnosti. Ani v případech vyšetřování, ba dokonce ani v případech zjištění pachatelů a jejich odsouzení, nejsou výsledky uspokojivé. Především proto, že tresty nejsou adekvátní, tj. neodpovídají povaze a hlavně možným následků trestné činnosti z čehož pak vyplývá, že nejsou pro potenciální pachatele dostatečně odstrašující.

Nechci nikoho pomlouvat z nicnedělání, ale ani Policie ČR, ani justice zatím veřejnost nepřesvědčily, že by se situace, na základě konkrétních opatření, zlepšila.

K získání finančních prostředků za věci pocházející z popisovaných krádeží jsou využívány tzv. výkupny sběru či kovového šrotu (odpadu). Je logické a tedy pochopitelné, že majitelé těchto provozoven výkupu "lapky" se zcizeným materiálem nevyženou, ale že kradený materiál a věci od nich odeberou a (výhodně pro sebe) jim je proplatí, zpravidla v poměru 1:10.

Za kolik potom sami materiál či věci prodávají lépe nezmiňovat. Je to porušením zákona. Je trestné přijímat a prodávat ukradené předměty. Přece nelze věřit tomu, když např. zloděj donese či doveze do výkupu např. 5 kusů litinových mříží z kanalizace a bude tvrdit, že tyto věci měl dotyčný doma jako nepotřebné a že je tedy dává do šrotu. Stejně tak nelze věřit v případě, že někdo donese do výkupny 50 m měděného kabelu a bude tvrdit, že mu to zbylo z montáže elektrického vedení v jeho rodinném domku. Pravda ovšem bude taková, že vykupujícího původ ani mnohdy nezajímá a ani jej nezjišťují.

Je to sice k nevíře, ale těmito a podobnými zdůvodněními se snaží majitelé výkupu naivně zdůvodnit, proč materiál či věci přijali, když je zcela evidentní, že pocházejí z trestné činnosti. To nezmiňuji, že by měli o přijatém materiálu a věcech vést předepsanou evidenci a prodávajícímu vydat potvrzení, jehož kopie zůstává (alespoň by měla zůstat) na provozovně!

Nemýlím-li se, tímto jednáním se mj. pracovníci či majitelé výkupen dopouštějí trestného činu neboť museli vědět, nebo mohli rozpoznat, že věc či materiál pocházejí z krádeže, tedy trestné činnosti. Nevím, kolik je opravdu čestných provozovatelů výkupu kovového šrotu a odpadu, kdy pachatele s kradenými věcmi či materiálem odmítli, nebo dokonce jej oznámili na PČR. Pokud takoví jsou, patří jim všechna čest, ale obávám se, že jich nebude mnoho.

Chápu, že je to jejich chleba což ovšem neznamená, že by se měli stejně jako pachatelé krádeží podílet a přiživovat na činnosti, která je v rozporu se zákonem, tedy trestná. (Na to jsou tady jiní lidé!) Notabene, má-li či může-li mít ve svých důsledcích nedozírné následky. Ale nepamatuji (nebo mi snad uniklo?), že by v souvislosti s vyšetřováním těchto případů byli, kromě pachatelů, vyšetřováni i provozovatelé (majitelé) těchto sběren (výkupů).

Nemohu si odpustit otázku, komu slouží a jsou potřebné tyto sběrny-výkupy železného šrotu a odpadu. Samozřejmě, že i běžný občan se čas od času potřebuje zbavit něčeho nepotřebného, ale pokud se nemýlím, ve městech či větších obcích existují tzv. Sběrné dvory, které jsou v majetku nebo ve správě místních orgánů, tedy Obecních či Městských úřadů.

Situace je však taková, že sběrny alias výkupy jsou podnikatelskými subjekty soukromých osob, které se touto činností živí a proto existují jako součást volného trhu. Jejich klienty jsou pak převážně lidé, jak výše uvedeno, protože nepředpokládám, že by se nějaký občan např. se starou, plechovou, rezavou a děravou dětskou vaničkou nebo starými kolečky trmácel do vzdálené soukromé sběrny, když v místě bydliště má Sběrný dvůr. Ale mohu se mýlit, někomu to třeba vyhovuje, nebo se to třeba vyplatí!

Nevím, nakolik jsou či nejsou pro náš průmysl a ekonomiku potřebné zmíněné výkupny šrotu a železa. Za kilo prodaného železa nedostane zákazník mnohdy ani korunu, chce-li si však železo (např. kus trubky) tamtéž koupit, za kilo zaplatí pět korun! To jsou kšefty! Byly časy, kdy dokonce kovový šrot a odpad výkupny vůbec nevykupovaly. Budiž, zůstaňme u toho, že je naše hospodářství tohoto šrotu potřebné. Ale vzhledem k případům trestné činnosti (není jich málo a nejsou ani zanedbatelné) nebylo by potřebné se touto problematikou zabývat hlouběji a zodpovědněji, aby se této nežádoucí kriminalitě předešlo, resp. zabránilo? Učinit takové opatření, aby činnost těchto výkupů byla transparentní, aby se vědělo kdo, jaký a odkud pocházející materiál do výkupu poskytl? Nepochybuji o tom, že kontrolní činnost příslušných orgánů včetně Policie ČR těchto objektů je zcela nedostatečná a zanedbaná. Je-li vůbec jaká.

V rámci transparentní činnosti těchto subjektů by bylo, podle mého názoru zapotřebí, aby provozovatelé neměli možnost vykupovat materiál a věci bez doložení původu. Povinností provozoven výkupu by mělo být, aby odpad, šrot a jiný materiál průmyslového, výrobního či technického charakteru (zmíněné kanalizační poklopy, mříže, kolejnice, okapy, elektrické vodiče a jiný materiál a technické zařízení), byl do výkupu přijímán výhradně prostřednictvím pověřených osob té které organizace či firmy, odkud materiál pochází.

Materiál a věci vyloženě domácího, bytového či prokazatelně soukromého charakteru, by pak bylo možné přijímat do výkupu volně, ale s předepsanou přísnou administrativní dokumentací (příjmový doklad,vážní lístek, pokladní doklad apod., včetně jména a adresy prodávajícího). Pachatelé krádeží by tím měli značně ztížen dosud snadný odbyt kradeného materiálu a věcí a trestná činnost by se tím do značné míry eliminovala. Některá z těchto opatření se sice ve výkupech či sběrnách praktikují, ale pohříchu se vesměs nikdo neptá po původu.

Je přece nadále neúnosné, abychom kvůli kšeftům jedinců jednak riskovali značné celospolečenské materiální škody, ale rovněž ohrožovali bezpečnost, zdraví a životy občanů. Viz nedávný případ majitele provozovny na výkup sběru a odpadu, který svůj majetek hájil se zbraní v ruce a z toho plynoucí následky, nebo jindy vynucené přerušení železniční dopravy v případech, kdy byl poškozen signalizační či jiný systém v železniční dopravě, v jiném případě rozebrání a zcizení železničního mostu a řada jiných případů. Skutky až nevěrohodné a přece se staly. Bez následků!

Jak a kdy se k této problematice postaví odpovědní činitelé, především poslanci, Policie ČR, justice a jiné orgány veřejné a státní správy, je otázka. Pokud by však místo poštěkování a handrkování se ve sněmovně a ve vládě vzali tyto skutečnosti v potaz pak naděje, že se s tím něco udělá, pořád žije. Jenom ta otázka času není zodpovězená!

0
Vytisknout
3821

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2011