Vulové mezi námi

8. 12. 2011 / Jiří Jírovec

Je to vul.

Kde blb, tam nebezpečno.

Miroslav Horníček

Kdyby si veřejnost neplatila svého služebníka Václava Klause, ani by se nedozvěděla, jak to vlastně je s vysokoškolským vzděláním:

"Považuji studium ne na základní, ani na střední škole, ale studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti."

Tuto číši čistého vína lil president do hlav studentů Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské-technické univerzity v rámci svého výletu do Ostravy.

Podle Lidových novin prý president očekával, že studenty touto provokativní větou rozzlobí a vyslouží si pískot. Na akademické půdě ale sklidil potlesk. To vede k otázce, k jakým vulům a blbům tam vlastně mluvil. Možné je i to, že si, zatím zadarmo studující vysokoškoláci, prostě říkají, že po nich může přijít potopa.

Jistě, president Klaus je tak trochu jako Karel Infeld Prácheňský z Cimrmanova Záskoku. I ten sklízí potlesk, dřív než něco řekne.

Klaus přirovnával vysokoškolské studium k rohlíkům, které taky stát nedistribuuje zadarmo. No ona to samozřejmě není tak zcela pravda, protože životní minimum, rozdávané z peněz daňových poplatníků, jde většinou na ty rohlíky.

Představa, že by vysokoškolské vzdělání populace mohlo být ku prospěchu země jako celku, nikoliv pouze jednotlivých sobeckých absolventů, z Klausova myšlení kupodivu jaksi vymizela.

O vysokoškolském vzdělání se učeně mluví jako o investici. To dělá i president:

"Vysoká škola je něco, čím každý z vás výrazným zásadním způsobem zvyšujete... svůj lidský kapitál, svoji uplatnitelnost ve společnosti, uplatnitelnost ve svém osobním životě. To je vaše osobní investice do vás samotného, tak já myslím, že má být také financována vámi."

Ona to zase není tak docela pravda, protože vysoké školy nejsou soběstačné, takže do nich stejně jdou peníze daňových poplatníků. Společnost prostě investuje do svého lidského kapitálu a někdy to dokonce dělají i firmy, které poskytují stipendia. Lidský kapitál je ovšem zrůdný termín ze slangu společností, kde se přestalo mluvit o člověku. Je to jazyk některých ekonomů a novodobých kádrováků usídlených v odděleních Human Resources.

Kdybych přišel za čerstvě odiplomovaným absolventem kanadské university, který momentálně prodává trička a boty ve sportovním obchodě a ujistil ho, že svojí investicí 25 000 dolarů za školné zvýšil svůj lidský kapitál a uplatnitelnost v osobním životě (co to vlastně je?), tak bych se nedočkal potlesku, ale jadrného fuck off.

Pak je ještě otázka, kam investici umístit. Kanadská společnost v tomto směru poskytuje informace na úrovni brožůrek finančních poradců s rozesmátými tvářemi přešťastných investorů. Před časem byla publikována analýza, z níž vyplývalo, že v Ontariu bude masivní nedostatek učitelů. Mnozí studenti tedy investovali další tisíce do svého lidského kapitálu. S diplomem v ruce pak zjistili, že ta studie byla pravdivá jen z poloviny. Ze školství opravdu učitelé odešli do penze, ale noví nebyli zapotřebí, protože se zapomnělo na to, že ubývají děti a ruší se školy.

Bez solidních informací do začátku zůstávají řeči o zisku pouhými bláboly. Klaus mohl studenty upozornit na to, aby do studia investovali uvážlivě a zdůraznit že důležitější než diplom je, s kým se kamarádíte, s kým hrajete golf nebo tenis a s kým pijete u baru. A zda máte správný třídní původ. To jsou v klientelismu základní předpoklady uplatnitelnosti ve společnosti. Cožpak se z médií neustále nedozvídáme jak jsou lukrativní "místa nahoře" obsazována známými a nebo známými známých?

President mohl brojit proti klientelismu a parasitování, jenže přece si nebude kálet do vlastního hnízda. Zbývá jen povzdech o kolik vyšší mohl být Klausův lidský kapitál, kdyby v jeho době bylo bývalo školné. Takhle nesou vinu za jeho lidský kapitál komunisti.

0
Vytisknout
7982

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2011