Pasivní není jen Česká televize

8. 12. 2011 / Milan Daniel

Obávám se, že Česká televize takové sociální projekty, jejichž příkladem je seriál o bezdomovectví, který zmiňuje Jan Čulík, nikdy programově dělat nebude. Občas se sice objeví bílá vrána typu dokumentu Víta Janečka "Závod ke dnu (Robota)", podstatou programové skladby ČT v hlavním vysílacím čase jsou však bezduché pitomosti typu vyčichlých estrád, plytkých seriálů, či dokonce "soubojů seriálů", což je zřejmě dosavadní vrchol, k němuž se vzepjal dramaturgický intelekt.

Osudy lidí, kteří se dostanou z nejrůznějších důvodů na vedlejší kolej života nezajímají ovšem nejen Českou televizi.

Stačí se podívat na novinové stánky, kde se na vás z titulních stran dívají z devadesáti procent hezké tvářičky nejrůznějších hvězdiček.

Tvář člověka, jehož manželka či manžel si našla (našel) někoho jiného, on současně ztratil(a) práci a možnost bydlení, by se ovšem na titulu těžko vyjímala už proto, že běžný konzument není na "něco takového" zvědavý.

Základ společnosti přece tvoří lidé hezcí a úspěšní, kteří si dovedou s problémy díky svým schopnostem vydělat peníze hladce poradit. Ti ostatní jsou - jak praví předseda strany občanské a demokratické - flákači, kteří ty úspěšné jen zneužívají a nelze jim to trpět.

Potkal jsem nedávno na frekventovaném místě v jednom větším českém městě muže, který prodával časopis Nový prostor. Nejdříve jsem ho minul. Ale pak jsem si uvědomil, že ten člověk nežebrá, ale pracuje. Práce je to pro urostlého a slušně oblečeného chlapa sice na pováženou, ale třeba nemá jinou možnost, třeba po něm chce potenciální zaměstnavatel, aby uvedl bydliště, a on může uvést jen adresu ubytovny. Vrátil jsem se a časopis, který jsem nepotřeboval, si koupil. Dotazem jsem zjistil, že si tak dotyčný vydělá za den "asi dvě stovky". Proč musí takoví lidé dělat práci, kteá společnosti nepřináší žádnou přidanou hodnotu? Kde to žijeme?

Pomálu je také neziskových organizací, pro něž by takoví lidé představovali cílovou skupinu. Pokud jsou, neřeší příčiny, ale pouze následky; poskytují skromné přístřeší na ubytovnách, občas možná "práci" zmíněného typu, výročně i něco k snědku. Konečně i primátoři o Vánocích rádi ukáží své sociální cítění a jdou s naběračkou v ruce ke kotlům na náměstích nalévat polévku, aby svým voličům předvedli, jakého že si to zvolili lidumila.

V sobotu bude Den lidských práv, který se ve světě slaví různě. Třeba španělští Indignados (Rozhořčení) se berou za lidi, kterým hrozí vystěhování z bytů kvůli tomu, že se v důsledku nezaměstnanosti stali insolventními a nejsou schopni splácet hypotéky. Exekuce úspěšně blokují. I v Česku existuje zárodek hnutí Skutečná demokracie teď!, ale i jiné nezávislé iniciativy, které se bohužel zatím spíše izolovaně, nekoordinovaně, pokoušejí reagovat na soustředěný útok vlády peněz proti principům sociálního státu.

To, co by měla dělat nejen Česká televize a média, jež se pokládají za seriózní, ale především aktivní občané, je nabíledni. Uvědomit si, že život, který jsme dosud žili, byl jaksi nad poměry. A že má více tváří, z nichž mnohé jsou ustarané, neradostné a vrásčité, přičemž ustaranou, neradostnou a vrásčitou ji může mít v případě životního zvratu i ten, koho by to dnes ani nenapadlo. Uvědomit si, že pro budoucnost této společnosti je důležité, aby i ten poslední, který chce vědomě svou situaci zlepšit, k tomu měl možnost a ti úspěšnější jej v jeho úsilí podpořili.

0
Vytisknout
4565

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2011