Ze života hmyzu, aneb Trocha entomologie nikoho nezabije

6. 8. 2014 / Lubomír Brožek

čas čtení 4 minuty

Zlato nesmrdí. Hybaj, kuličko, val se! Toč se, majetku! Obíhej! Kdo má, ten má.
Chrobák
Celá zem se chvěje! Něco velkého se děje! Já se rodím!
Kukla

Je to už bezmála století, co poprvé spatřila (1922), spolu s dalšími hmyzáky, světlo světa jepice ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu -- a přece: kdykoliv spatřím nějakou mediálně rychlokvašenou VIP, si na tuhle ukřičenou efeméru, která se ve svém zrodu považuje za pupek světa, spolehlivě vzpomenu. Ostatně ani chrobáci nejsou dnes méně aktuální, stejně jako parazit, mravenci, slimáci, co jim je všechno fuk (tedy pokud se jich to přímo netýká). Stejně jako dobyvatel (diktátor), který velí: "Srovnat se zemí! Vybít ženy a zárodky!" a spoléhá při tom na součinnost tisku, jehož zástupce (kulhavý novinář) je vzor loajality: "Tisk vyvyvy -- vykoná svou popo-po-povinnost."

Přes to, že od premiéry téhle alegorické hry v brněnském Národním divadle uplynulo tolik času, zůstává otázkou, co se za tu dobu v tom našem lidském přírodopisu změnilo. Zmoudřeli jsme? Jsme méně hrabiví, prospěchářští, chamtiví a nenasytní, anebo snad méně posedlí mocí a touhou ovládat ostatní. Učinili jsme náš svět bezpečnějším, srozumitelnějším a přívětivějším, aby v jeho různých koutech nemusely matky rodit v úzkostech potomky druhu, který sám sebe nazývá homo sapiens sapiens? Anebo budeme do zpitomění poslouchat válečný pokřik mravenců: "Do chodeb za nimi! Nikoho neživit!... Nejspravedlivější bože, ty víš, že bojujeme jenom za právo. Naše dějiny, naše národní čest, naše obchodní zájmy..."

Co může člověk vědět o mravenčí logice, co může vědět o hmyzích argumentech. Motýlům to v rozletu nebrání. Flirtují s kdekým. Hovniválové jsou omezení hrabivci, co valí svou hovnivou kuličku a víc je nevzrušuje. Podobně jako slimáky, kteří ani tu pitomou kuličku nepotřebují. Stačí lahváč a Ordinace v růžové zahradě. Život je nuda a zůstává po něm sliznatá stopa odnikud nikam. Cvrčkové si hledí rodiny a upřímně se radují z cizího neštěstí...A tak dále a tak do zblbnutí dokola.

Hmyzí svět se zkrátka nebezpečně přelidnil. A co hůř, objevují se stále nové a nové druhy. Opravdu nechci moralizovat, ale zkuste se někdy kolem sebe pozorně rozhlédnout. Třeba zrovna ve vašem městě, v ulici... Jsou všude. V redakcích novin, v úřadech, možná jsou blíž, než si myslíte. Pozorují vás, a když je potkáte na schodech, tváří se téměř lidsky... Zatím ještě nemají oficiální jména, a tak jsem si dovolil namátkou některé druhy pojmenovat alespoň pro ilustraci:

Vrtichvost přítula, přizdiprd úlisný, prudivec vrtošivý, hodule nezavřená, pyskoun nevrla, piškuntál poťouchlý, pokoutník tajnosnubný, kunďaba přičinlivá, líbeznice mnohoslibná, obskurník jurodiv, libovec svalnatý, šťouravec hnidopyšný, hrabivec bezostyšný, lepivec úporný, nádiva tupohlav, lehkoživka dajná, řiťolez poskočný a jeho příbuzný kýval přicmrda, váhavec obojaký, tlachavec snaživka a...ano, jepice už se nám vykuklila a chytá se poskytnout interview o stavu světa jepic. Co si efeméry oblékají, co je vzrušuje, koho obdivují, čemu věří...- ale to se člověka netýká, že. Člověk jepice nedojímá.

Hmyzí svět má jiné starosti: "Hybaj, kuličko, val se! Toč se, majetku! Obíhej! Kdo má, ten má." Jen tak si bzučet, valit si svoje kulové...a sem tam bodnout a popíchnout. Sem tam někomu zatnout tipec, sem tam se přisát, sem tam se zmocnit cizího, zanořit sosák, zahryznout kusadla a dát si do nosu. Sem tam vyplenit cizí mraveniště ... Taková, říkám, nesnesitelná lehkost hmyzího bytí...

Nejvyšší čas se probudit a vrátit se domů -- do lidského světa.

0
Vytisknout
10270

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2014