Válka přímo světová, aneb Kdo za to může?

7. 8. 2014 / Karel Dolejší

U příležitosti neslavného výročí vzniku I. světové války řada médií doslova přetéká archivními materiály a rekapituluje hlavní události. Vedle této v zásadě dokumentární linky lze však zaznamenat ještě jinou, která nepopisuje faktické události ani tehdy, ani dnes, zato však přináší "vysvětlení" obojího prostřednictvím zjednodušených apriorních tezí.

Taková apriorní teze může vypadat třeba následovně: "Války mají ekonomické příčiny a vinen je hegemon mezinárodního systému, který nebyl ochoten vzdát se svého postavení bez boje". Z tohoto filosoficky monistického, spekulativního a řečeno po marxisticku naprosto nedialektického vysvětlení arci existují zajímavé výjimky, jimž nezůstalo utajeno, že jsou na světě různé imperialismy, ne pouze jeden, a že imperialismus je zvrácenou formou mezinárodní konkurence. O takových výjimkách v tomto textu nepíšu.

Jak je to vlastně s "vinou hegemona"? Vzato empiricky? Jaký měla Velká Británie coby tehdejší hegemon přesně vztah k aktivitám srbské organizace Černá ruka, misi jistého Rusa Artamonova v Bělehradě, rakouskému ultimátu nebo Schlieffenovu plánu války na dvě fronty, jenž vznikl dávno před rokem 1914? V jakém smyslu Británie zavinila německý vpád do neutrální Belgie, který se stal bezprostřední příčinou jejího vstupu do války? A opravdu si válku přála, když na ni nebyla na rozdíl od Německa dlouho dopředu skupujícího strategické suroviny i na americkém trhu vůbec připravena? O čem svědčí krize v zásobování municí, která otřásla britskou politikou krátce po vypuknutí války? Že si Británie přála válku a připravovala ji? Nebo že ji vědomě a se značným úsilím připravovala právě druhá strana?

S II. světovou válkou se nedostaneme o mnoho dále. Velkou válku chtělo tehdy Německo a chtěl ji také Stalin, Francie a Británie na ni však připraveny nebyly a ještě v roce 1940 se plně prokázalo, že francouzské obranné přípravy byly naprosto neadekvátní. Nebýt geografického oddělení od Evropy, Hitler by obsadil Británii ještě snáze, než Francii. Jaké spojení nalezneme mezi britskou politikou a anšlusem Rakouska, záborem čs. pohraničí, fingovaným německým útokem v Gliwicích, anexí Norska či opětovným obsazením Beneluxu? V jakém smyslu Británie vyvolala tuto válku?

Ve skutečnosti na vzniku obou světových válek měly podstatný podíl revizionistické mocnosti, které je na rozdíl od hegemona chladnokrevně připravovaly. A tento podstatný podíl je výrazně větším podílem, než u tehdejšího hegemona - jakkoliv by bylo zjednodušující a v zásadě opět účelové tvrdit, že Británie v žádném smyslu nenesla zodpovědnost za oba velké válečné konflikty. Skutečností však je, že hegemon si válku nepřál, což o druhé straně neplatilo.

Vědecké teorie jsou souborem hypotéz vysvětlujících fakta. Pokud je některá hypotéza empiricky vyvrácena, podle požadavků vědecké metodologie by měla být zamítnuta. A pokud hlavní hypotézy nějaké teorie systematicky selhávají v konfrontaci s fakty, měla by být taková teorie odmítnuta jako celek.

To se ovšem neděje tam, kde nejde o fakta, ale o ideologické výkladové rámce maskované jako vědecké teorie. Jejich účelem není vysvětlit fakta, ale propagovat určitý obraz světa. Například takový, který vyžaduje absurdní tvrzení, že Británie zavinila obě světové války ve 20. století, aby se v současnosti odvedla pozornost od válečných příprav současných revizionistických mocností a veškerá odpovědnost za aktuální napjatou situaci ve světě byla svalena na současného hegemona, který své ozbrojené síly právě redukuje a o žádnou další válku rozhodně nestojí.

Je smutné, pokud se někteří údajní následovníci někdejších mladohegelovců fakticky stali starohegelovci, zahodili metodu a nechali si systém, v němž straší "objektivní duch", navrch ještě způsobem značně svérázným a vlastně naprosto nehegelovským.

Existují "teorie", podle nichž Spojené státy mohou za zemětřesení na Haiti, virus Ebola, zlého brouka Bramborouka, nedostatek toaletního papíru ve Venezuele i za to, že Ferdinand Vomáčka z Vyšných Vlkodlaků šlápl do kravského lejna. Do stejného řádu patří i tvrzení, že je to pouze a jedině hegemon, kdo nese odpovědnost za všechno nezdravé a nebezpečné, co se odehrává v celém systému mezinárodních vztahů.

Systém mezinárodních vztahů však představuje pluriversum, nikoliv universum - a je intelektuálně nanejvýš nepoctivé interpretovat ho tak, jako by pouze jeden hráč mohl za vše a jeho revizionističtí konkurenti za nic. Takto svět nikdy nevypadal a nefungoval, a ani dnes takto nevypadá a nefunguje.

0
Vytisknout
6539

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2014