Proč může ruský ropný krach ohrozit Putina palácovým převratem

21. 12. 2014

čas čtení 5 minut

Bývalý představitel Kremlu, který zná Putina osobně, sdělil Guardianu: "Kdo kontroluje televizi, kontroluje zemi. Pokud by moc převzali komunisté, za tři měsíce by země byla komunistická. Pokud by moc převzali fašisté, za tři měsíce by byla fašistická. Taková je prostě země, v níž žijeme."

Když byl Vladimir Putin během své maratónské výroční tiskové konference dotázán, zda se někdy v budoucnu neobává možnosti "palácového převratu", ruský prezident se usmál. "Můžu vám zaručit, že nemáme paláce, takže palácový převrat skutečně není možný," řekl. Okamžitě se začaly online objevovat fotografie ohromných honosných sídel některých členů Putinova vnitřního okruhu pořízené protikorupčními aktivisty, napsal moskevský zpravodaj Guardianu Shaun Walker.

Ale podstata otázky byla hlubší. Zatímco lidová revoluce proti zkorumpovaným představitelům v Rusku nikdy nevypadala příliš pravděpodobně, jak je to s rozkolem uvnitř elit?

Klesající ceny ropy spolu se západními sankcemi vyvolaly nejhorší ekonomickou krizi během patnácti let Putinovy vlády. Když výnosy z ropy prudce klesají, na jedné straně obnaží, jak málo bylo uděláno pro diverzifikaci ruské ekonomiky během boomu, zatímco na druhé straně se dramaticky sníží množství peněz, které si rozdělí skupina miliardářů kolem Putina.

Část záměrů stojících za západními sankcemi proti lidem z Putinova vnitřního okruhu se týkala jejich poškození, které je mělo přimět k tlaku na lídra. Pokud se ekonomická situace bude dál zhoršovat a bude pokračovat politický zmatek, Putin by měl mít problémy s lidmi z vlastního vnitřního okruhu, tvrdí jedna škola "kremlinologů".

Většina ruských představitelů si myslí, že Západ nese vinu za údajné "vyvolání" protestů na kyjevském majdanu, ale mnozí mají soukromě výhrady vůči způsobu, jímž Putin reagoval. Pro lidi z vnitřního okruhu sankce v některých případech znamenaly obchodní ztráty, ztráty majetku a příležitostí cestovat na Západ. Dotčení se předháněli ve veřejném ujišťování, že jejich osobní škody jsou malou cenou za obnovu Velkoruska, ale co si myslí v soukromí může být jiná kapitola. Dokonce i mezi těmi, kdo jsou ideologicky s Putinem v tandemu, může loajalita opadnout, pokud bude ohroženo jejich ohromné bohatství.

Ale "mocenská vertikála", kterou Putin vytvořil, spojuje všechny do jednoho řetězce. Není možné odstranit nejvyšší článek bez toho, aby se celý systém zhroutil, a neexistují známky, že by kdokoliv uvnitř elity byť jen pomyslel na možnost plánování budoucnosti po Putinovi. Dokonce možná nejvíce znepokojující je, že je takřka nemožné představit si, jak by budoucnost po Putinovi mohla vypadat. Prezident může teoreticky zůstat u moci do roku 2024. Jak tvrdí jeden západní diplomat: "Neuvidíte ho odstoupit. Všechny scénáře střídání u moci v Rusku vypadají velmi neuspořádaně a přinejmenším v danou chvíli také velmi nepravděpodobně."

-

Krátké období liberálních pouličních protestů v letech 2011 a 2012 bylo Kremlem nemilosrdně ukončeno a mnozí tvrdí, že nejpravděpodobnější revoltou v Rusku je "nesmyslné a nelítostné" povstání, o jakém psal Puškin. Nacionalistické síly, na které si Kreml vždy dával pozor, byly během povstání na východní Ukrajině vypuštěny jako džin z lahve, když řada povstaleckých velitelů plnila politickou objednávku Kremlu, ale současně fantazírovala o revoluci v Rusku. "V roce 2000 jsem volil Putina a agitoval pro něj mezi mými muži v Čečensku. Teď se za to stydím," sdělil Guardianu jeden vysoce postavený lídr povstalců, bývalý důstojník ruské armády, v průběhu roku v Doněcku. "Chtěl bych vidět tytéž věci, co se staly zde, v Rusku. Lidovou revoluci, která se zbaví korupce a přivede k moci armádu."

To je další scénář, který by teoreticky mohl získat podporu mezi mnohými z těch samých částí společnosti, které podporují Putina, stejně jako některých příslušníků elity, ale který se zdá být v současném klimatu nemyslitelný. Velitelé jako nacionalista Igor Strelkov byli odstraněni, jakmile se stali příliš populárními, aniž by to vyvolalo přílišné pozdvižení. A dokonce i lidé blízcí Kremlu připouštějí nepřekonatelnou roli státní televize při formování veřejného mínění. Bývalý představitel Kremlu, který zná Putina osobně, sdělil Guardianu: "Kdo kontroluje televizi, kontroluje zemi. Pokud by moc převzali komunisté, za tři měsíce by země byla komunistická. Pokud by moc převzali fašisté, za tři měsíce by byla fašistická. Taková je prostě země, v níž žijeme."

Podpora veřejnosti pro Putina se zdá být opravdu stabilní, ačkoliv vytrvalý ekonomický pokles vyvolaný cenami ropy může znamenat těžkou zkoušku. Bylo tedy fascinující, že se Putin vyhnul otázce ohledně rozkolu uvnitř elity. Když novinář Reuters řekl, že někteří členové vnitřního okruhu dávají Putinovi vinu za letošní ekonomický a politický úpadek, zasmál se a řekl: "Dejte mi jména!"

Byl to vtip, ale nenásledovalo po něm tvrzení, že novinář se musí mýlit. Putin, který bytostně nesnáší lidové revoluce a po léta prováděl politiku, která měla zajistit v Rusku její nemožnost, se možná také začal ohlížet přes rameno po těch, kdo ho obklopují.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8975

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2014