Rusko zmodernizuje mnohem více tanků, než původně oznámilo

26. 11. 2016 / Karel Dolejší


Moskva nyní plánuje modernizaci tanků typu T-80BV od roku 2015 uložených v záložních skladech ZDE ZDE. Poslední zveřejněné plány ministerstva obrany přitom vypadaly následovně: K roku 2020 mít ve výzbroji 2 300 koncepčně zcela nových tanků T-14 Armata ZDE, 900 ks tanku T-72 zmodernizovaného na verzi B3 ZDE a 550 ks tanku T-90 ZDE. Tímto způsobem měly ruské pozemní síly získat celkem 3 750 moderních tanků. (Pro srovnání: německý Bundeswehr disponuje 265 ks tanků a AČR cca 30 operačními T-72M4CZ.)

Najednou se ovšem hovoří o modernizaci dalšího typu tanku, který měl být vyřazen a zrušen. Moskva jich má uložených zhruba 3 000 ks.


Jan Grohmann ZDE nabízí vysvětlení založené na problémech s novým tankem T-14. Jeho výrobce, společnost Uralvagonzavod, má vážné finanční potíže, a u zcela nového systému tanku, který používá automatizovanou bezosádkovou věž, lze právem předpokládat delší období odstraňování "dětských nemocí".

Zmíněné vysvětlení má po mém soudu ovšem jednu nikoliv nepodstatnou slepou skvrnu. Pokud by Moskva prostě reagovala na nečekané problémy při zavádění typu T-14, nejekonomičtějším - a v současné vážné finanční situaci tedy zdaleka nejlogičtějším - řešením by bylo sáhnout do skladů po řádově tisících dalších starých tanků T-72, zmodernizovat je v již probíhajícím programu na verzi B3 - a po zpožděném zavedení všech plánovaných T-14 přebytečné T-72B3 podle potřeby buď zakonzervovat či exportovat.

Naproti tomu modernizace typu T-80BV bude vyžadovat nové vývojové úsilí, které může jen částečně profitovat z existujícího programu modernizace T-72 a vyvolá dodatečné náklady. Další zjevné nevýhody leží v oblasti logistiky. Sovětská/ruská armáda tradičně klade veliký důraz na unifikaci výzbroje, přičemž zatím poslední plán modernizace tankových sil počítal de facto se dvěma hlavními vozidlovými platformami (protože T-90, původně označovaný T-72BU, je modernějším klonem tanku T-72 s některými prvky typu T-80). Turbínový tank T-80 navazuje nikoliv na T-72, ale na T-64 s odlišným typem podvozku atd., takže zvyšuje diverzitu podvozkových platforem atd. a také náhradních součástek i potřebných dovedností servisního personálu o dalších zhruba 50 %.

Další možný důvod modernizace T-80, který Grohmann zmiňuje, má spočívat ve schopnosti tanku vybaveného plynovou turbínou působit za extrémně nízkých teplot. To má údajně být důležité kvůli působení v Arktidě, kde změny klimatu zpřístupňují nové zásoby uhlovodíkových surovin.

Ovšem tam kde se teploty stále pohybují kolem -50 stupňů nebo níže zpravidla nedochází k žádnému zpřístupňování nových zásob surovin. A naopak tam, kde taje permafrost a potenciálně by mohlo dojít k otevření nové těžby ropy či zemního plynu, potrvá velmi mnoho let, než odezní následná "superrasputica" a do extrémně rozbahněného terénu se budou moci vydat jakákoliv těžší vozidla bez speciálního vybavení - nad rámec běžných tankových pásů, rozhodně s mnohem nižším měrným tlakem.

Dieselové motory V-92S2 používané v tancích T-72B3 jsou vícepalivové - a mají tedy podobnou kapacitu využívat různá improvizovaná (i ukořistěná) paliva, jako plynová turbína SG-1000 tanku T-80.

Pokud jsou tvrzení ruské strany ohledně úspěšnosti modernizačního programu T-72B3 alespoň přibližně adekvátní, neexistuje žádný zásadní důvod očekávat od modernizace typu T-80BV, že by uživateli přinesla nějakou opravdu důležitou výhodu.

Snad kromě plánu zmodernizovat a znova uvést do provozu co největší část všech cca 15 000 starších tanků, které Ruská federace dodnes skladuje.

0
Vytisknout
4175

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2016