Bodláky Václava Duška
3. 8. 2017 / Václav Dušek
Občana zlehýnka ovineme pavučinou neužitečně
užitečných potřeb. Reklamní marmelády lákají denně váhavé povahy
k rozhazování peněz, u nás neumíráme hlady ani nedostatkem; nákupní
řetězce beze studu vybízejí k nákupu chtivé čečetky za neuvěřitelně
světové slevy. Suma sumárum, láry fáry, slevomaty i další vypečené nabídky
bičují slaboduché zákazníky důrazně, bez ustání, protože vyrobit, občane, umí
každý moula, ale prodat, panečku, jest nefalšovaným kumštem – kumšt jest
podvodem. Nadměrná konzumace čehokoliv podrývá duchovní hodnoty – a moc-li nám
jich ještě zbylo – nevíme. Výše postavení šašouři hrají soukromá loutková
divadýlka, i když o nich v Karáčí nemají potuchy.
Pod Zinwaldem vykřikl sudetočech po zhlédnutí plešivce zwerga v televizním močálu – mir graust vor schlangen! Bakalovci, nedejte se!
Mlč a pracuj, přikazoval přísný řád věřícím. Dnešní řád omílá do omrzení – mlč a konzumuj.
Reklamní triky zavalují média, rozsáhlé plochy, barevné letáky nenápadité i stupidní spolykají tuny papíru – nekup to a nekup ono, budeš občanem druhého řádu. Kdo nenakupuje a nekonzumuje, bývá škarohlídem k opovržení. Mnohokrát vídáme, jak se z mírných lidiček stávají vlčí smečky, ty vpouštěné do obchodních center za účelem vykoupení zboží za babku, trhají se na kusy.
Obchodníci s vírou nabízejí trvanlivé zboží – zatím neúspěšně.
Nejistota z budoucích let se nerozmáhá, jak hlásají přeopatrní z opatrných. Média a politika chlácholí rozmazlené obyvatelstvo cukrovými doplňky, povzbuzují váhavé k dalšímu konzumu, znovu, a stále dokola. Kolotoč peněžních transakcí přitahuje lačné lupiče majetku. Spotřeba přece zaručuje malou nezaměstnanost, ekonomicky neuvěřitelné koloběhy posouvají lidstvo k trvalé duchovní invaliditě. Kdo neriskuje, nic nemá, kdo nic nemá, neriskoval, přežívá – žije, jak říkávaly naše babičky z ruky do huby.
Dluhové pastičky sklapnou, exekutorští ovádi poletují nad osudy nešťastných bytostí – naval, odejdi, zajdi, zaplať, přeplať, zmlkni, máme za zadky pomocníky policajty, otrlé prokurátory, soudce i samosoudce, partajní šlechtu, vymahače! A hle, konečné řešení bankovních domů dožene zoufalce do záhuby. Sny o brzkém zbohatnutí a nastartování z chudoby do výšin bohatství zplihnou.
Dobrovolné dárcovství dlužníků nikoho nezajímá.
Garnitura volených pohodářů, či pohádkářů, trpí hroší čistotou. Chceš-li konzumovat sladkou budoucnost, zmlkni, kušuj, dřeváku.
Svoboda, rovnost, bratrství. Nestrašte úspěšné manažery, lobbisty, politické muňky. Hlavně na nás nechoďte s vyčpělými křesťanskými bludy; láska překonána, lítost zdravotně závadná, pomoc druhým nadbytečný komiksový salát. Žijeme rychle, nebezpečně. Rot Schild – rudý štít, rodina nastartovala úspěšnou kariéru mezi ledovci válečných vřav, vyhnula se mafiánství, pracovala a mlčela.
V dnešních časech politických půtek a směšných šarvátek o lízátka je ona rodina dávno za vodou, jak se lidově říká. Reptat, být chudým anarchistou, socialistou, nacionalistou – k smíchu.
Zahlceni vypelichanými domácími tetřevy, tokajícími v politickém pustoháji, nemáme šanci při řízeném konzumním životu zachytit slova výmluvná a zdrcující: Každý, kdo vyzbrojí džihádistu, je odměněn stejně, jako je odměněn válečník. Každý, kdo poskytne náležitou péči rodinným příslušníkům svatého bojovníka, bude odměněn stejně, jako je odměněn válečník.
Síla konzumu čehokoli sílí.
Nebudeme našince zahlcovat malichernostmi. Konzumuj z domácích polo politických dvorků a úsměv tě neopustí; sypou nám zrna jedovatá. Drží se pod krkem, hošani, řičí zbaveni rozumu, jak nehodný kradl – i řvoucí kradl, méně, ale kradl. Oho, kradeš, krade, krademe – krade celá podřipské rodina; v knize pravdy pravdoucí konzumuj slova: Je možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné. Babo, raď a poraď.
Přílišná konzumace slovních derivátů, nahání do ordinací psychochirurgických veličin stovky potřebných. Zvykej si bratře, pokud se evropské společenství konečně nevzchopí, že budeš vhozen do jámy lvové. Budeš mlčet, poslouchat, a konzumovat samojedinou pravdu: Šaría požaduje, aby se naše instituce podřídily islámu. Naše školy se musí podřídit v tom, jakým způsobem o islámu vyučují. Naše média musí islám prezentovat v dobrém světle. Každý aspekt naší civilizace se musí podřídit. Pro každodenní život to znamená, že pokud má islám nějaký požadavek, například modlení ve školách, musíme se přizpůsobit muslimským požadavkům.
Začni opět urychleně konzumovat slova: musím, musím, musím… Proč? Pohrdal jsi svobodou, nechal se přistrojit do chomoutu, připnout k voji kočáru pádícího do pekel zisku a moci.
Konzumuj a trp!
Diskuse