21. 12. 2017 / Kryštof Kozák
Republikánům se tak splnil jejich dlouholetý sen, který má Spojeným
státům konečně přinést éru vyššího ekonomického růstu a prosperity.
Problém je, že růst a prosperita se dlouhodobě kumuluje převážně u těch
nejbohatších, a právě přijatý zákon tento trend pouze dále potvrdí.
Ideologická vize vysoce nerovné společnosti, kde je role státu primárně
bezpečnostní a kde je základní prioritou co nejvyšší akumulace kapitálu,
se o další krok přiblížila ke své realizaci.
Poněkud paradoxně se tak děje ve formálně demokratickém právním rámci,
kdy Republikáni získali klíčové hlasy od těch, které současná daňová
reforma ve výsledku poškodí (zejména bílá nižší střední třída). Jedním z
důležitých faktorů, proč není zvyšující se nerovnost vnímána v USA jako
politická priorita, je i starý dobrý rasismus. Vyšší míra ekonomické
rovnosti totiž implikuje i vyšší míru rovnosti sociální. V situaci, kdy
jsou ekonomické rozdíly mezi bělochy na jedné a černochy a Hispánci na
druhé straně pořád velmi výrazné je pro některé bílé voliče svůdnější
hlasovat pro zachování a prohlubování ekonomických nerovností jenom
proto, aby zachovali ekonomické rozdíly mezi rasovými skupinami. Toto
uvažování pak politicky zneužijí cyničtí superboháči chránící si své
majetky či problematické obchodní modely za pomoci Kongresmanů, kterým
platí jejich volební kampaně.
Republikánské lepší zítřky, které mají nastat po výrazném snížení daní a
výrazném omezení federální vlády, jsou ve skutečnosti nebezpečnou
ideologickou chimérou, která nemá oporu v realitě. Představa, že snížení
daní povede ve výsledku k vyšším výnosům pro stát, je z kategorie
pohádkových, podobně jako představa o tom, že firmy použijí ušetřené
peníze hlavně na zvýšení platů svých zaměstnanců. Veřejný dluh USA,
který dramaticky narostl, když vláda zachraňovala ekonomiku po finanční
krizi, se dále zvýší. Zodpovědnějším Republikánům navyšování dluhu vždy
vadilo, nicméně lákadlo nižších daní se teď ukázalo jako silnější.
Je jasné, že vysoké daně, které stát není schopen rozumně využít, je
lepší snížit. V situaci současných USA, kde existují závažné problémy s
infrastrukturou, zdravotní péčí či veřejným vzděláváním, je snižování
daní jasným signálem o reálných prioritách Donalda Trumpa. Je až s
podivem, jak moc se obsah sloganu “Make American Great Again” liší od
jiného slavného sloganu “Great Society” Lyndona Johnsona. Ten si pod
pojmem “velikost” představoval spíše vyrovnávání příležitostí a
zlepšování životních podmínek všech Američanů. Trumpova vize “velikosti”
je oproti tomu spíše tradičně velmocenská a z hlediska domácí
ekonomické politiky elitářská. Dokud však bude řada bílých voličů volit
proti svým ekonomickým zájmům, tak se tato vize bude pomalu, ale jistě
stávat skutečností.
U nás v Evropě máme tu výhodu, že můžeme pozorovat, nakolik se
dystopické představy o směřování USA pod Trumpovou taktovkou budou
naplňovat. V samotných Spojených státech však desítkám milionů rodin
hrozí, že se postupně stávají obětí grandiózního ideologického
sociálního experimentu, kde tentokrát není v základech marxismus, ale
vulgární varianta neoliberalismu. Není tedy náhoda, že symbolickou
třešničkou na dortu daňové reformy je zpřístupnění Arktidy pro těžaře a
podkopání zdravotnické reformy tím, že se zrušila penalizace pro ty,
kteří nemají pojištění vůbec žádné.
Určitá naděje spočívá v tom, že v konfrontaci se syrovou ekonomickou
realitou si dostatečný počet amerických voličů uvědomí, že svými hlasy
pomáhají budovat lepší zítřky především pro vybranou úzkou skupinu lidí,
jejichž paláce a golfová hřiště pak mohou obdivovat leda tak v
televizi.
Převzato z http://blog.aktualne.cz/blogy/krystof-kozak.php?itemid=30617
Diskuse