Kudy z marasmu "lidovosti" a symbolické nadvlády zemanovců?

29. 1. 2018 / Kryštof Kozák

Postavit profesora, dlouholetého předsedu Akademie věd, nejvyšší vědecké instituce našeho státu, proti lidovému kandidátovi, byla zřejmě chyba, protože to umožnilo zahrát na podprahovou či očividnou anti-elitářskou notu. Ta je v případě nechuti vůči opravdu gaunerským elitám obdivuhodná, protože volá po změně tohoto "gaunerského systému". Pokud se však stejný anti-elitářský sentiment zneužije jako útok proti politickým oponentům (kteří samozřejmě patří k "elitě"), tak je velmi účinný.

Z mexické politiky víme, že nikdy nešlo jen o Zemana, ale zejména o "zemanovce", Zemanovu camarillu, neboli kliku. Pánové Nejedlý a Mynář by také sami mnoho nezmohli, ale zrovna oni mají řadu činorodých známých a kontaktů, kteří by občas něco potřebovali. A "klika" občas něco zařídí, například kampaň, která byla vlastně relativně profesionálně vedená, zvlášť podle výborného výsledku. Lidé z "kliky" patří samozřejmě k elitě, nicméně to spíš maskují.

Lidovost Miloše Zemana byla dojemná: "moje nožičky", Frankfurter Allgemeine jako didaktická proprieta do debaty, zdravý rozum, zlí novináři.

Drahoš proti němu bohužel vždy musel vypadat trochu víc jako elitář - pan profesor. V USA je oslovení profesor v politice také poslední dobou bráno téměř jako hanlivé označení, pokud to proti Vám oponent použije.

Drahoš měl zřejmě Zemana přepít ve víně i ve vodce, a ukázat tak, že je lidovější státník. Možná by si tím hlasy některých zemanovců získal. Adenauer v Moskvě to použil dobře, říká se. 

Co ale s lidovostí dělat? Víme, kam až může s úsměvem na rtech zajít. Nezbývá než stará dobrá komunální a krajská politika, tam jsou zkušenosti. Vzdělávání tam, doufejme, bude trochu více prioritizováno, v prezidentské volbě to pro Drahoše vlastně nejdůležitější téma paradoxně nebylo.

Klíčová se podle mne ukázala otázka referenda. Zeman je jasně za (lidovost) a Drahoš se spíš vykrucuje. Pokud má fungovat "vláda lidu, lidem a pro lid", tak se v rámci fundamentální legitimity systému důležitým všelidovým volbám nevyhneme. Pokud bude konzistentně po řadu let pro většinu lidí být nesnesitelné být v EU nebo NATO a budou se proti tomu zřetelně aktivně bouřit, tak to není udržitelné a je potřeba to nějak řešit - proti jasné vůli většiny v Latinské Americe pak často nastupovaly tanky. Ty byly proti většině nutné i v roce 1968 v Československu.  V klíčových momentech jsou pak i svobodné parlamentní nebo kongresové volby de-facto referendem o důležitých otázkách.

Jak to souvisí se vzděláváním? V referendu například volí pouze lidi, co mají alespoň maturitu - klasické elitářství. Dlouhodobým cílem však je, aby všichni maturitu měli, včetně jejího sociohistorického kontextu. Diskuse na téma správných podmínek referenda (například dlouhý časový odstup na přípravu), by mohly význam vzdělávání a politiky pěkně osvětlit. Referendum samo je totiž potenciálně výborným vzdělávacím nástrojem - pokud se k postoji k EU mají lidé vyjádřit, tak by se o tom nejdřív měli něco naučit, klidně od různých lidí.

Vzdělávání tak není nutně jenom školometský elitářský projekt, ale širší, inkluzivní systém, který za veřejné peníze poskytuje vzdělání, které je ve 21. století potřeba, včetně solidní orientace v klíčových otázkách národní bezpečnosti, zejména pokud je důležitá z hlediska politického rozhodování. Vzdělávání, zejména mediální, občanské a kyberbezpečnostní, je potřeba sekuritizovat, tj. prohlásit za důležité z hlediska dlouhodobého výhledu české společnosti. Jen tak si zřejmě v očích politiků získá tu důležitost, která by mu měla náležet. Výroční rok 2018, který je z hlediska kolektivní paměti zároveň didaktický, by tomu mohl napomoci.

Do Zemanovy další pětiletky s politickým poučením, reflexí a optimismem!

Bonusová umělecká vložka za odměnu pro ty, co na tom hodně pracovali. Čest jejich památce. :)

https://youtu.be/tzoAMhqQfeA