31. 1. 2018
Miloš Zeman je i mým prezidentem. V minulém období se občas choval
opilecky či urážlivě a svými výroky často šířil strach, rozdmýchával
nenávist a rozděloval společnost, píše Jaroslav Kupčík.
O to důležitější je reagovat na takové projevy, pokud budou
následovat i v jeho druhém volebním období. Podstatné je pomáhat části
občanské společnosti rozlišovat mezi objektivní kritikou a urážením, s
čímž mají někteří vážný problém.
Kdybych napsal, že prezident je "ožralé hovado", možná bych si tím
trochu ulevil, avšak přistoupil bych sám na jím nastavovanou úroveň
komunikace. A o to mu právě častokrát jde. Vzbuzovat silné emoce a
nastolovat tak atmosféru, kde je racionální diskuze opačných názorů
nemožná.
Rozdrobená, rozhádaná a vystrašená společnost je jednak snáze
manipulovatelná, druhak takto emočně vyhrocená atmosféra poskytuje
úspěšnou clonu a odvrací pozornost od těch opravdu důležitých
záležitostí, mimo jiné třeba i od nekalého byznysu prezidentových
kamarádů.
Když prezident nesjednocuje národ a nenastavuje mu zrcadlo, musí se
toho ujmout občanská společnost sama. Proto je důležité nerezignovat na
veřejné dění, ale zároveň držet emoce na uzdě a formovat případnou
kritiku v rámci racionality tak, aby kontraproduktivní emoce
nevzbuzovala, ale naopak poskytovala živnou půdu i pro opačné názory,
reálné argumenty bez faulů a vzájemné porozumění nesouhlasících stran.
Inteligence a liberálové nesmí v demokracii držet ústa! Žádného "shut up" se ode mě, pane prezidente, nedočkáte.
Diskuse