Dalším problémem je neznalost jazyka v populaci. Ve Švédsku se díky státním programům pro výuku angličtiny, které tam běží někdy od 70-tých let, domluvíte naprosto s každým.

Exekuce byly zmíněny. Mnoho z nich je objektivně sviňárnou, ovšem formalisticky jsou v pořádku. Což je obrovský problém státní správy. V případě existence sviňárny se státním razítkem je v podstatě nemožné takovou věc ze sebe setřást. 

Státní správa je kapitola sama pro sebe. Mnoho úředníků se v ubližování lidem snad i vyžívá. Je tam obrovská pasivní agresivita vůči obyvatelům. Dále vyžadování vyplňování stále těch samých údajů dokola, které už byly vyplněny asi tak tisíckrát jinde. Trvání na nesmyslných lejstrech a prohlášeních, vypjatý formalismus, nepřátelství, arogance úředníků.

Obrovským problémem je péče o duševně nemocné. Ačkoliv jsou tyto nemoci jednou z nejčastějších důvodů pro udělení invalidního důchodu, péče, i její dostupnost  je mizerná a zastaralá. Mezi lidmi je malé povědomí, a tak takový člověk nemůže ani ve svém okolí přiznat, že je nemocný, byl by ostrakizován a úplně zničen vyplašenými laiky.

Upřednostňování aut ve městech před lidmi. Města mají sloužit lidem, ne jejich strojům.

Velké množství alkoholiků ve společnosti. Kouření mladých a stále velké množství dospělých kuřáků.

Odebírání obrovského množství dětí z jejich rodin místo nalezení pomoci rodině. Pro úředníky je to tak jednodušší, pro děti devastující.

Velké nepřátelství až rasismus především vůči Romům. Tolerance bezdomovectví. Lhostejnost zajištěných vůči utrpení na ulicích.

Nevyrovnání se s divokou privatizací v letech 90-tých. Netrestání bohatých s hromadou právníků a ničení životů chudých pro bagatelní pohledávky.

Příliš mnoho psychopatických, či asociálních osobností ve vedoucích pozicích ve státní správě. Absence důkladných psychotestů a skenů mozků lidí, kteří mají usednout ve funkcích , kde se rozhoduje o lidských životech.