Neumíme číst
3. 5. 2018
čas čtení
3 minuty
Vážený pane šéfredaktore, trápí mne určitá deprese, do které se Britské listy dostaly. Vnímám ji jako spojenou nádobu se sociální a politickou situací České republiky. Kde a z čeho pramení? ptá se Vladimír Chlup. Česká republika na tom není špatně, podobně jako celý Západ. Máme se poměrně dobře. Schází nám, ale asi určitý klid, jistoty - pohoda. Proč? Neumíme číst, tedy "vnímat zrakem psaný text a chápat jej". Místo toho se domníváme, že ČTENÍ je spojeno "s vnímáním textu a jeho reprodukcí". Rozdílnost obou přístupů je propastná, režimová. S předmětem český jazyk jsem vždy bojoval (snad to tento mail neodhalí), ale přesto vidím jasný rozdíl mezi obsahem demokratického Slovníku spisovné češtiny a komunistickým Slovníkem spisovného jazyka českého. Umět "číst" je totiž v naší společnosti klíčové, na této technologii je postavena celá správa státu. Mnohé čteme špatně, a pak činíme chybné závěry.
Příkladem je např. myšlenka, že dnešní politická situace je výsledkem
svobodných demokratických voleb. To by platilo, kdyby v demokracii
rozhodovala většina, ale rozhodování většiny je spojené s ochlokracií,
jejíž nejvyšší formou je komunismus (viz demokratický centralismus
popsaný ve Stanovách KSČ v dubnu 1986). Demokracií není ani
"svrchovanost menšiny", neboť ta je spojena s oligarchií a zatím
vyvrcholila fašismem. Zcestné je považovat demokracii za "svrchovanost
ůřadu", mnohé o tom ví oběti národně-socialistických příznivců v Německu
i Čechách. Co to ta demokracie tedy je?
Hledat odpověď v komunistickém Slovníku spisovného jazyka českého smysl
nemá - "princip nadvlády většiny menšině, vláda lidu" to asi nebude,
stejně jako není čtení pouhé "vnímání textu zrakem a jeho reprodukce".
Smysl paradoxně nepochopíme ani z demokratického Slovníku spisovné
češtiny - "vláda lidu prostřednictvím volených zástupců". Definovat sebe
samým zkrátka nelze. Odpověď tedy musíme hledat v preambuli prvního a
nejdůležitějšího zákona našeho státu, se kterým nesmí být nic po 31. 12.
1991 v rozporu. Listina základních práv a svobod ve své preambuli říká:
" ... uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a
svrchovanost zákona ... ". Demokracie je tedy "svrchovanost
(přirozeného) zákona". Takto ji chápe naše Listina. Takto ji chápal i
Platón v Ústavě a Aristoteles v Etice Nikomachově.
Problémem je, že Listinu asi nikdo nečte. Nelze ji přitom zrušit,
promlčet, zcizit ani zadat. A to je pro většinu z nás nepříjemné,
nemilosrdné. Přece to nějak musí jít ... ji nějak obejít. Nejde.
Příklad je jednoduchý. Listina i na ni navazující (nikoliv opačně)
Ústava říká, že státní moc "lze uplatňovat jen v případech, v mezích a
způsoby, které stanoví zákon". Tentýž ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, říká v čl. 54 odst. 2, že "prezidenta republiky
volí Parlament na společné schůzi obou komor". Otázka je tedy jasná: Kdo
zvolil pana Miloše Zemana prezidentem republiky?
Odpověď je řešením celého problému. Je prostá, ale není jednoduchá,
vyžaduje pochopení ... A toho se nám nedostává.
Omlouvám se za delší text a moc Vám děkuji za Vaši energii, kterou
věnujete Britským listům i snaze o větší pohodu v naší zemi. Děkuji.
S pozdravem
Vladimír Chlup
13170
Diskuse