Struktura bohatství v ČR se podobá Ukrajině

Demokracie v ČR není v ohrožení. V pravém slova smyslu je třeba ji teprve vytvořit

2. 5. 2019 / Bohumil Kartous


Každá demokracie je ve skutečnosti vytvářena poměrem tří veličin: meritokracie, tedy expertní dimenze v politice, úředním aparátu, akademické sféře a občanském sektoru, která dokáže pojmenovávat problémy, nacházet jejich řešení a číst scénáře vývoje. Oligarchie, relativně malé skupiny ekonomicky nejsilnějších v pozicích vlastníků a manažerů, která představuje největší hybnou sílu v ekonomice a nečekají na volby, aby mohli vyjádřit svá přání v tom, kam má směřovat politika. A pak je tu tu tělo demokracie, suma občanů s volebním právem, kteří z podstaty věci mají měnit podmínky těm, kdo mají vliv a moc tak, aby co nejvíce odpovídaly veřejnému zájmu. V tomto smyslu je česká demokracie jen formální systém, v němž si voliči nedokáží uvědomit skutečný veřejný zájem, a volby proto představují jen drobnou technickou komplikaci pro meritokratickou a oligarchickou vrstvu. Z žabí perspektivy proto sice dává boj proti Babišovi smysl, z té ptačí se ale jeví jako úporná snaha hasit malou část na okraji jinak rozsáhlého požáru.
V rozhovoru s Mikulášem Minářem poukazuje iniciátor Milionu chvilek pro demokracii na to, že toto organizované a dlouhodobé protestní hnutí nechce být vnímáno pouze jako občanský a politický odpor proti Andreju Babišovi. Rádi by se více zaměřili na podstatu veřejného zájmu, který spočívá v tématech, mezi něž patří nejen ochrana ústavnosti, ale i vzdělávání, životní prostředí, sociální nerovnost.

Zatím se ale jeví být Andrej Babiš jakýmsi středobodem všech aktivních ochránců demokracie v ČR. To je samo o sobě zcela legitimní a pochopitelné, jelikož koncentrace politické moci, majetku a mediálního vlivu, společně se skutečně podezřelými skutečnostmi v podobě trestního stíhání, devastace českého zemědělství, predátorskými schématy k přebírání konkurenčních či nepohodlných firem až po výměny ministrů za loajální loutky z prostředí zemanovských a babišovských kádrů, jako je paní Benešová, nutně uvádějí občanskou společnost do stavu ostražitosti.

Problém je ale mnohem rozsáhlejší než to, co reprezentuje Babiš. Cituji z jedné reakce insidera na rozhovor s Mikulášem Minářem:

"Moc pěkný rozhovor, mne ale zajímá, co by všichni ti protestující dělali, kdyby Andrej Babiš a Miloš Zeman zmizeli? Nevidím nikoho, kdo by měl plán modernizace této země. Nikoho. To je hlavní problém. Mimo byrokratů jsou hlavní překážkou naši oligarchové. Nevšiml jsem si, že se jimi někdo zabýval. Nechť protestující ukazují na všechny oligarchy a ne jen na jednoho. Jinak je pouze nástrojem. Změnili zemi na oligopoly, které nemají zájem na rozvoji, ale pouze na dobývání renty. Tím, že je jich více a ještě spolu válčí, takže ještě prohlubují kolaps. Ne nadarmo má naše struktura bohatství blízko k ukrajinskému "failed state". Jenomže takové hnutí nevznikne. Vznikne hnutí směřující ke svržení jednoho oligarchy jinými."

Taková je ptačí perspektiva. Její transpozice, převod do veřejné diskuse, tam kde se vytváří diskurs, z nějž následně vyplývá možný občanský odpor (či občanská podpora) je velmi složitý. Zatímco Babiš je součástí každodenní agendy, jelikož je politicky exponován, aktivity dalších, kteří mohou mít na reálný stav demokracie v ČR vysoký vliv, se odehrávají bez asistence veřejnosti a tím pádem ji neznepokojují. Nechejme ještě krátce pokračovat insidera:

"Je třeba zajímavé, jak prudce roste vliv dua Kellner - Křetínský, což je dnes de facto rodina. Získávají další a další vliv na zakázky. A všichni sledují pouze Babiše. Přitom Babiš ještě stále poslouchá EU a další západní spojence, zatímco duo K - K pracuje s ruskými a čínskými penězi."

Dostat na velká náměstí velké počty lidí, kteří jsou si vědomi celkového rozsahu problému, je takřka nemožné. Jejich pozornost je soustředěna vcelku pochopitelně na to, co vnímají jako hrozbu. Zatímco Babiš je každý měsíc ve stovkách článků a reportáží a v tisících memů na sociálních sítích v této souvislosti zobrazován, další oligarchové, jejichž bytostný zájem může v důsledku ohrožovat současný liberálně demokratický kurz zaručený ústavou, zůstávají v příjemném zátiší. Toto zátiší je částečně vytvořeno jejich přímou neúčastí na politickém dění, částečně jejich schopností zajistit, aby v informačním prostoru nefigurovali v obdobných pozicích, jako Babiš. Přitom jejich vliv na dění v České republice může mít dopady, které evidentně velkou část společnosti znepokojují.

Co z toho vyplývá? Že se významná část české občanské společnosti pravděpodobně opakovaně zklame v okamžiku, kdy se Babiš nebude. Opět se objeví nějaká exponovaná figura, se kterou bude možné svádět střet o povahu a úroveň české demokracie, aniž by se to nějak zvlášť dotklo lidí, kteří její úroveň dokáží efektivně regulovat. 

Proto, jak v Britských listech velmi často zdůrazňujeme, je důležité orientovat se primárně na témata, nikoliv na persony. Témata hodná veřejného zájmu, jako je životní prostředí, vzdělávání, energetické zdroje, sociální nerovnost či budoucí konkurenceschopnost mohou vést k tomu, že si aktivní občanská veřejnost začne klást otázku, kde je vlastně kořen problému. Pak se vyjeví i zájmy a persony či skupiny, které si užívají příjemného zátiší. 
0
Vytisknout
4278

Diskuse

Obsah vydání | 9. 5. 2019