21. 5. 2018
Ačkoliv Spojené státy mají drtivou vojenskou a ekonomickou kapacitu, není jasné, zda mají také nezbytné odhodlání. Ochota Íránu snášet náklady a trpět ztráty v Iráku a zejména v Sýrii naopak ukazuje, že má odhodlání použít své relativně slabé materiální kapacity.
Nerovnováha odhodlání omezuje soupeření mezi Íránem a USA na nepravidelné síly a proxies. V této oblasti je Írán často ochotnější vystavit vlastní vojáky přímému boji než USA, což poskytuje Íránu větší vliv a legitimitu u jeho proxies a regionálních partnerů. Zatímco měkká a vojenská moc Íránu roste, selhání USA při úkolu čelit Íránu přiměje sunnitskoarabské státy, zejména Saúdskou Arábii a další státy Perského zálivu, aby íránský vliv vyrovnávaly samy.
Toto balancování bude zahrnovat přinejmenším podporu fundamentalistických sunnitských militantů v Sýrii a těžkopádné intervence, jako je letecké tažení v Jemenu. Přinejhorším se eskalace inherentní pro takovéto chování rozvine ve všeobecnou válku. V každém případě mocensky nevyvážený Blízký východ umožňuje rozkvět extrémistických organizací, utrpení uprchlíků a regionální mocnosti se soustředí na soupeření v oblasti bezpečnosti místo na kooperativní svobodný obchod. Tyto výsledky zájmům USA příliš neslouží.
Celý text v angličtině: ZDE (pdf)
Diskuse