Bodláky Václava Duška
Když usnou lesy hluboké
24. 5. 2018
/
Václav Dušek
čas čtení
4 minuty
V tichosti rostou
podezřelé přátelské dohody i neshody. Nebudeme posluhovat velmocenským nápadům,
vyhneme se tak nežádoucím dopadům; dělat ciráty se ovšem nevyplácí. Obr šlápne
bez obalu, kam ho napadne, s mezinárodními bezbarvými úmluvami i
pochybnými smlouvami se jděte laskavě vycpat, vy nosiči čistopravdy a lásky!
V utajených laboratořích testují vědátoři chemické pochutiny, pouze ale
kvůli mírovým krokům; testuješ, vyrobíš, někdo dodá – a utajované skutečnosti
lechtají bránice posměváčkům; ke všemu se najdou odborníci z mini
partajních včelínů, kteří strkají rypáčky do kopek hnoje a předstírají, že jsou
těhotní myšlenkami a tajnými informacemi. A naši rozumbradové i rozumbradky bez
uzardění řídí nadřízené, musí se vypovídat z vyčtených mouder, ukázat
voliči, že se nespletl a zvolil to pravé ořechové – i levé, zkrátka baví ty
ozdoby překvetlé politické zahrady pšoukat k údivu veřejnosti; máme kecaly
prvoligové, ale převažují nám ti z pralesní ligy, kde se okopává ze zásady
a pro zábavu, kde hru tvoří částečně i potřebná zákeřnost.
U nás v Podřipsku si na fauly stěžovat nemůžeme.
Naši plejeři baví okolní krajiny urputnou a nenapodobitelnou svéhlavostí –
nevím, takže vím, mluvím a mluvím, tož žiju; placení žvanilů se nevyhýbáme.
Dnes můžeš konečně být vším, brachu, na co jen vzpomeneš. Nesmíš o sobě
pochybovat. Stýkat se s podezřelými lidmi je zapovězeno. Ona kariéra cosi
stojí. Hlavně se vyhni každému, kdo si pamatuje tvoji minulost; přikrčení se
narovnali, štěkají a poštěkávají, pomazat druhé se vyplácí, sčítání úspěchů se
blíží.
Vítáme změny – čekáme odměny.
Kopírovat spojence prý přináší zaručený úspěch; ledoví
muži ze zahraničních politických kruhů pozorují s podezřením nadšence,
vyložené břídily, i nadržené roztleskávače. Důvěra se může rozlinout za
předpokladu, že i v revolučních časech nasloucháme zkušenějším.
V našem líbezném kraji diskutujeme rádi i o
politice; plodné diskuse napomáhají psychické čistotě a zapuzují nemoci.
V tichu pod hvězdami pravil lidový odborník, že předseda opeřenců je
slušný člověk. O tom nebude pochyb, na první pohled svatoušek Dušín, ale
k čemu se slušný chlapík spojuje s neslušnými brepty a brebtami a
nezavře jim zlehka ústa? Bůh suď, a ty červe hádej. A do debaty se zapojil
pravicový volič a hned vystřelil ostrými, že odtajnění novičoku, byť
prezidentem a nejvrchnějším velitelem armády, rovná se velezradě a částečné
tupohlavosti … nu, hádejme se pod hvězdami, svět se nehne o milimetr, ale i
sebemenší množství svinské látky se holt musí vyrobit, anebo odkoupit, anebo
zkrátka získat jiným zaručeným způsobem. Mediální míchanice spustila silný útok
k podpoře tvrzení, že dvojitý, možná i trojitý agent s nevinou
dcerkou byl otráven a je na pokraji smrti. Oj, jaká starost o slušného zrádce,
který skončil v péči demokratického státu – semena zasetá v neplodné
době nenesou užitku.
Nehledej vysvětlení, odpočineš si v ráji
nevědomosti.
Psala mi čtenářka, že mediální nádeníci nedokážou
chválit. Jenom cupují, vysmívají se veličinám, pomlouvají kdekoho, tepou chyby
i chybičky, nit suchá nezůstane na politicích a…Nu, nemá zcela pravdu, i když
procentuálně chvála jistě pokulhává. Dejte si domácí úkol a napište oslavný
článek na vybranou osobu – pak teprve mluvte. Vůle dojít pravdě naproti, může
vyvolat nevolnost. Hlásáš prokazatelnou pravdu, a přesto můžeš zůstat plonkový
– o skutečnou pravdu nemáme v Podřipsku zájem. Pravdomluvců defilovalo
v minulosti stovky. Hvězdné brány hltavě spolykaly vyslance samotných
nebes, kanuly slzy pozůstalých do dlaní, nikdy nezapomeneme… čas se pohnul,
slzy již oschly, slova odnesl vítr do zapomnění – a jedeme dál, močálem černým
podél bílých skal.
Usnuly lesy hluboké.
Vypalujeme cejchy nehodným a vybraným na požádání a
bez příplatku. Kati navlečeni v řízách se kají u oltáře odpouštění; nebudeme se
věčně postrkovat, dojít k rozumu není dáno všem. Cesta k pokroku vede
temným lesem – oběti se nestačí divit, kdo je dnes všechno demokratický obhájce
reality života, oběti spočítány, zdokladovány, ořádovány, a přece tam
nenaleznete zmučeného Pavla Wonku, kdeže, odsaď pocaď - jak se říká, že?
Když usnou lesy hluboké, spánek ukryje nepravosti.
10494
Diskuse