Bodláky Václava Duška
Bombarďáci bez studu
3. 9. 2018
/
Václav Dušek
čas čtení
5 minut
Bytosti třeskutě pumprdetní se úspěšně rojí v podhorské kotlině. Kafrají. Neuvěříš, kdo se uvelebil v předních řadách kapitalistického pokroku, po vychytralém zákroku. Čítankové zločiny už skomírají; zastaralí pěšáci podivuhodných názorů vyzpěvují písně vtáků darebáků. Omluvit lze cokoli, ohnout právo do hrůzné abstrakce – drobnost. Máme se rádi, budeme šéfovat neschopnému světu, přineseme poznání, že není velkých ani malých překážek – my je obejdeme, my je podlezeme, zaplatíme si pohodlnou cestu k úspěchu. Nicota z nás trouby činí a bezduchost žene lidstvo do záhuby. Politická drobotina se morduje o dostatek zrna, žlaby a žlábky ceněny nad vzdělanost – vzdělanost je překážkou k pragmatismu, váhání nemáme v popisu práce, důslednost vítězí pravidelně, volby nevolby. Zdá se, jako by umělci určovali směr rozvoje a nastolovali pravidla - chce to řvát, dialog hnát po břit únosnosti! My máme pravdu, nenecháme si ji sebrat.
Pravdomluvní
gladiátoři vítězí.
Novodobé otroctví
zlehka pluje širým oceánem poznání. Nevidíme pro růžové brýle vraky pod
hladinou; touhy mámivé dokonale uvězní bytosti do otrocké závislosti. Závislost
je dobrým pomocníkem všech gaunerů ovládajících masy. Nevědomost vítána! Máme
ověřené stimuly, kterak nasadit i nebezpečným breptům obojek, zamořit chrapouny
penězi, sliby, závazky – hnát chtivé za vidinou lehce dosažitelné prosperity.
Miliony lidí nevidí tápající ekonomy v houštinách stínících rozvoj
světového prospěšného melodramatu. Bankovní domy sčítají ztráty, vymýšlí pasti,
do kterých nachytají bezpočet klientů s požadavky ke zbohatnutí i lepšímu
živobytí. Vysát otroka podrobné nařízení věřících Velkého Boha, největšího
Boha, Boha Bohů, žádné slitování s odpůrci, těmi kdo touží po majetku, po
slávě, kdo lační zůstat sytým nadosmrti; otrokáři vzájemně propojeni poznají
zkratky, pomohou si v lehké nouzi; dobře tomu, že Evropská unie je těžko
čitelným gigantem s apetýtem Kyklopa.
Ve psí smečce lehko
tomu, kdo nebyl a nebude vlkem.
Strašáci
v políčku pod Řípem pouští hrůzu na občany: hordy arabášů u nás
připomínají starý vtip, kdy partyzán běží dolinou a řve – Němci idú! Velitel
křikne: kolko jich je? Dvaja, ale bohovsky su naštvaní. Prevence se vyplácí,
ničeho se neztrácí. Modlou zazobanců
stálá mohyla Strachu. Poplašíš občany, nasadíš jim brouka do hlavy,
v tichosti vyrobíš zbraně, i ty hromadného ničení, plánování války nebere
konce, je zapotřebí postavit kryty a zachovat rod k pokračování života na
spálené planetě. Bičování společnosti vírou se koná po staletí – žít však
skutečně Bůh, svatoušci, máte plátěnku v pozadí. Duchožrouti nemají
s nikým slitování. Pracuj, služ, mlč!
Víra jest poslední
pokus, jak ochránit planetu před lidskými červotoči.
U nás máme veselo
za výprodejní cenu. Školy chrlí v tisících vzdělance se znalostmi chabými,
diplomy dosažitelné lehce, bez souvislostí, za babku, vysezené, vymodlené -
politická šlechta od shora dolů se čepýří tituly roztodivně získanými, hanba fackuje
nejednoho mizeru – hanba se však nechá vydržet. Stačí se rozhlédnout – hle
bezdomovectví kvete, takže dávej pozor, abys neskončil v hotelu Vagon,
Most, Lavička. Doba se s nikým nepáře a nebudeš-li kušovati, skončíš
v ústranní, zubožený, odložený, zapomenutý, páchnoucí, nežádoucí – raději
křepči na hoře z jílu, balancuj, přestaň s kritikou. Kritické hlasy jsou
obtížné! Vezmi si příklad z pumprdentního starosty, který mele a mele, řídí
svět, přitom město spočinulo architektonicky trvale u dna, svinčíku se
nedouklízíš, bezpečnost pro občany vachrlatá – naštěstí se o výrazného mudrce
zajímá městská rada až v Namče Bazaru. Pošleme vám vykuka zdarma, šupito
presto.
Upadající
vizionářství nahrává nevědomým.
Sousedé mají
pragmatického vizionáře, radí zdarma, radí rád – možná se ani nerdí, že
v jeho zemi jsou rozesety osady zapomenutých člobrdů – před lety jsem
zašel nedaleko krásného Bardejova do lesa za potřebou a vidím – stany z juty,
ohniště uprostřed osady, nečesané divoženky v pytlovinových modelech… průvodce
mi řekl, že hranice bývá občas podobna řešetu,
divocí cikáni přicházejí z východu… uf, být prezidentem všech není
lehké, chápeme, držíme palce; zametání před vlastním prahem nezajímavá činnost,
u souseda pometáme rádi a hravě.
Sjezd Radilů se
blíží.
Zahraniční politika
klopýtá v rozježděných kolejích. Nemusíme mít příslušného ministra
příhraničí, ničeho zvláštního se v okolních zemích nepřihodí, ministerské
mluvky nám poskytnou zaručené informace;
ve světě bohatství i bídy, míru a válek, věroučných pokání, zavirované
hlouposti, páchlé dutosti, hladu i sytosti – musíš se přidat ke karavaně, která
tě převede přes duchovní pouště do Růžové země. Tam příroda slouží bytostem bez
odporu, bydlení úžasné, krásno a zase krásno – sen Hurvínka o životě vezdejším
naplněn. Nenarazíš na obchodní řetězce usilující vyluxovat ti peněženku za
jedovaté potraviny… nezažiješ násilí, podlost, ničemnost, rozpínavost, závist,
hrubost; v tomto ráji se nebudeš stydět zpívat píseň - svět patří nám!
Odlož stud, začneš prosperovat.
11528
Diskuse