Bodláky Václava Duška
6. 9. 2018
Ustane názor, že dostaneš-li políček, nastavíš ochotně druhou tvář. Začne platit, nastav hruď k dalšímu bodnutí, zvířecké metody migrantů budou povýšeny na státní vymahatelnost trestu pro všechny nevěřící psy… Kdo se bude bránit, bude zván odporným zapšklým fašistou. Kdeže domov tvůj? To se stěží dozvíš. V růžovém oparu lidství vídáme růžové slony – chráníme násilníky, vrahy, zloděje, chátra nade vše! Opovaž se pochybovat o pravdě! Zatím nás prý straší politická parta Mikulášem v létě. Kterak upytlačit výnosné místo vyučují Pravdomilové, nikdy se nemýlící, ochotně sloužící, stačí si vytvořit trvalou citovou ochablost a zapudit zbytečnou pozdní lítost; svíravá nicota bude vykoupena laskavým peklem.
Evropský duch
moudrosti vyprchal.
Pamatuj na konec a
nevyskakuj si! Jednou jsi mužem čestných zásad, výborně, podruhé vrahem
postrádajícím zásad, kdo není bez chyby. Andělé s krvavými křídly nemají
slitování se slabochy a věčně lavírujícími bytostmi při zásadním rozhodnutí,
kam se karavana pohne. Andělská komanda
postrádají vysněnou lidskost; lidství utrpělo nevratná pochybení.
V záplavě informací nevidět maják záchrany, bohatství ducha se zakšeftuje,
víra obrousí, myšlenky vytrousí. Kdo nemyslí, dostal volnost.
Kdo hledá, nalezne.
Božínku, co
spolkneme za návnady od politických lovců. Náhončí se zapotí, aby panstvu
zajistili směšnou volební výhru. Jenomže, vezmi z dlaně chlup, když tam
není. Kolik namistrovaných šašourů
zaplevelilo politická políčka?! Kam se
propadly kvičící partajní hvězdy? Rádi vykřikujeme s vyplazenými jazyky na
vestách, jakou máme náramnou svobodu, křišťálovou demokracii, silné ekonomické
záruky, pokrokové proroky, výhodné záruky, ústavní pohodu – a poslechněte si
árii diplomatickou z Nedbalovy Polské krve, pochopíte, že odmítaný
ministerský kandidát silně připomíná operetní postavu.
Svobodu určují
bezohlední otrokáři.
Absolutní svoboda
neexistuje! To jsme si oddechli, přátelé. Myšlenky mohou častokrát ublížit
natrvalo – není dne, abychom nezjišťovali, že z chráněnců demokratických
trubačů se vylíhli porušovatelé základních lidských práv a svobod, i chmatáci –
ceny míru nemívají trvalou hodnotu. Svoboda se má úporně bránit denně, ano,
ano, ano, nenechat se zastrašit páchnoucí sedlinou odpadlíků pravdy, zakřiknout
zběsilými vyvrhely tupě bránícími nemohoucnost lídrů nezbavených křiklounského
práva údajné většiny. Svoboda. Pouhé slovo. Kdysi v letech neslavně
proslulých padesátých jsme zbavili svobody cikány – poslední zpustlé vlky ve
společenství cvičených totalitních psů. Přinesli jsme jim údajně výrazné
duchovní bohatství. Otázka? Proč o něj stále nejeví zájem? Převýchova lidí
nevedla nikdy k ničemu prospěšnému. Aktivisté nabádají k pochopení
nepochopitelného – zatím nepředvedli ničeho zásadního, co mohlo vésti
k obratu nepřevychovatelného etnika. Máme v sobě zakódována letitá
jednoduchá řešení.
Běda tomu, kdo
nezapadá do měšťácké představy o životě.
Senioři jsou
výrazně drahou skupinou k přežívání. Samoživitelky bývají vyděračky -
nevadí nám, že žijí z ruky do huby. Zavinily si vše sami špatným výběrem
samce, jak ovšem sní herecká divoženka, ženy se dočkají samců z krajin
vzdálených, vida nepokrytou samičku, lasičku. Příbuzenská neochota stále
vládne, hlavně se nenechat zdržovat pomocí potřebným. Zásadně se nesmíme stydět
za odsouzení neschopných!
Hořkosladký svět neuvěřitelných možností má mnoho vyšších pater, i hlubokých sklepení. Prosebníci, potřební i žebráci jsou kazem v našem vybroušeném zrcadle úspěchů. Svět je maličkým. Chudoba – poroba. Samozvané vetřelce pravdy vytěsněme z mysli – řvou, haraší pokradenými vědomostmi a milují, jak jinak, sebe a sebe.
Diskuse