Proč sleduji vánoční televizní pohádky

28. 12. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

Dovolte mi, prosím, napsat pár slov k tématu vánočních televizních pohádek. Já se na televizi prakticky nedívám, nevlastním ani televizní přijímač. Když se dívám, tak na Otázky V. Moravce nebo na přírodovědné pořady na ČT2 nebo někdy na nějaký olympijský sport – a na vánoční pohádky.

V prvé řadě: pohádky vymysleli dospělí lidé, často velmi inteligentní, a nevymysleli je jen pro děti. Pohádky jsou tu staletí a tisíciletí a jsou výrazem moudrosti mnoha civilizací. Děti možná věří, že nějaké pohádkové bytosti existují, ale právě proto, že jde výslovně o pohádku, nakonec i děti zjistí, že je to vymyšlené.



Pan Hlavenka zmiňuje ateismus, inženýrství a republikánství jako něco, co se s pohádkami má snad vylučovat. Ale ateistu by pohádky rozhodně urážet neměly, naopak by měl být potěšen. Řekne si spokojeně při sledování nějaké pohádky: ano, a přesně takovou pohádkou je i Bible nebo Korán. A pokud jde o inženýra a republikána: králové nebo čerti jako pohádkové bytosti jsou svědectvím o tom, že tyto bytosti už nebereme vážně. Těžko by někdo dělal pohádku o nějakém skutečném králi – o skutečném ďáblovi nemluvě, to by musel být velmi náročný film. Král jako pohádková bytost je výsměch králi jako reálné mocenské postavě. Zkuste třeba někdy při sledování nějaké pohádky myslet na Ludvíka XIV. Filip Sličný nebo Karel IV. jsou běžným pohádkovým kulisám ještě vzdálenější.

Já sám se na vánoční pohádky dívám z několika důvodů. Některé jsou pro mne milou vzpomínkou na dětství. Často obsahují inteligentní humor a zajímavé postřehy o světě, třeba Byl jednou jeden král na motivy klasické pohádky Boženy Němcové s Werichem a Burianem ve stěžejních rolích (ale exceluje tam i Kopecký, Horníček nebo Lipský). Kromě toho mne zajímají úplně nové pohádky, co v nich asi tak bude řečeno, zda mi dají nějaký důvod k přemýšlení. Téměř vždycky jsem novými pohádkami ale zklamán. Pohádka stejně jako klasická bajka (a bajky nebyly primárně psány pro děti) může stručně a pronikavě říci leccos důležitého o světě. Také může, zejména v dětech, pěstovat určitý druh vnímání a postoje k životu. Biblická podobenství jsou svým způsobem také druhem otevřeně smyšlené pohádky. Když čteme o milosrdném Samaritánovi v Lukášově evangeliu, víme, že to je vymyšlené, jinak bychom nemohli pochopit, že nám tím chce vypravěč sdělit něco o tom, jak on vidí svět, nikoli něco o nějaké konkrétní události ve světě.

A teď k mé nejmilejší vánoční pohádce. Již od dětství se každý rok dívám na sovětskou pohádku Mrazík - ale není to jen hezká vzpomínka na dětství, kdy jsem tuto pohádku miloval naprosto nejvíce ze všech pohádek. Rýmovaná, humorná, připomínající staré ruské prostředí (miluji Gogolovy Večery na Dikaňce i Turgeněvovy Lovcovy zápisky) - svým způsobem a poměrně logicky jsem byl v dětství tak nějak více „doma“ v Rusku než na Západě... i když už někdy v devíti letech jsem propadl vášnivě J. Verneovi a Západ se pro mne stal idolem, zejména Francie a Anglie. Zpět k Mrazíkovi... základní myšlenka, která mi přijde naprosto nosná i pro dospělého člověka, dokonce pro celou civilizaci, pro celé evangelní křesťanství, je ta, že Ivan se chce zbavit medvědí hlavy, kterou dostal od čaroděje za trest, ale nedokáže se jí zbavit dobrými skutky. Přitom ví, že dělat dobré skutky nějak souvisí s tím, aby byl zachráněn. Proto nesmírně touží dělat dobré skutky a vždy když takový skutek udělá, podívá se na sebe do zrcadla. Dobrý skutek jako směnný obchod. A to v té pohádce nefunguje.

Když Ivan dělá svůj poslední zištný dobrý skutek, který spočívá v tom, že nese stařenku s dřívím do její chalupy, rozbije své zrcadlo zklamáním z toho, že mu medvědí hlava ani po tomto dobrém skutku nezmizela. Ale pak před ním čaroděj vyčaruje imaginární hůlku té stařenky, a Ivan si řekne: vždyť to je hůl té babky, jak bez ní bude chodit! - a ohne se pro tu hůl bez ohledu na to, že už nevěří, že mu nějaký dobrý skutek pomůže. A to ho zachrání. Tak mohla sovětská pohádka v hloubi duše ateistického dítěte někdy na začátku 80. let v husákovském ČSSR zasít interpretační rámec, kterým pak jako dospívající muž četlo evangelium... a způsobit, že se pro evangelium naprosto nadchlo a uvěřilo v Boha.

V Mrazíkovi je ovšem mnohem více skvělých postřehů, např. barvitě vylíčený kontrast mezi skutečnou duševní hodnotou člověka, který je ponižován a urážen, a mezi předstíráním hodnoty u někoho, kdo je na tom společensky lépe na úkor toho ponižovaného. To je zásadní téma pro každou společnost. Dále napětí mezi čáry a chytrostí, kdy chytrost vyhrává. A tak podobně.

1
Vytisknout
10335

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2018