4. 2. 2019 / Daniel Veselý
Americký prezident Donald Trump v interview pro televizní stanici CBS News opět připustil, že jedním z řešení venezuelské krize je americká intervence. Domnívám se, že nemůže existovat jasnější důkaz o plánu Bílého domu dosáhnout svého cíle ve Venezuele i za cenu vojenského konfliktu, který by mohl destabilizovat celý region. Zde už v první řadě nejde o autoritářský režim, o jehož kriminálních aktivitách unisono informují všechny sdělovací prostředky, aniž by se stejnou vervou cupovaly zločiny klientských vlád západního společenství, ale o neúprosnou snahu změnit režim gangsterským nátlakem odporujícím normám mezinárodního práva. Ke slovu musí přijít diplomacie, o což některé významné země v tuto chvíli usilují. Česká republika by se k nim měla připojit.
Donald Trump samozřejmě není jediným americkým politikem, který zvažuje násilné řešení venezuelské krize. Jedním z nejhlasitějších zastánců politické změny režimu v této zemi je senátor Marco Rubio. Ten otevřeně povzbuzuje vojenské důstojníky, s nimž jsou Spojené státy nyní v kontaktu, aby se Madurově vládě vzepřeli. USA minulý týden eskalovaly sankční režim proti Venezuele, který nejméně rok a půl prohlubuje utrpení běžných Venezuelanů - již tak postižených katastrofálními ekonomickými opatřeními Madurovy vlády.
Spojené státy mají zálusk na zemi s největším ropným bohatstvím na světě, jak se nechal slyšet poradce pro národní bezpečnost USA John Bolton. Není žádným velkým tajemstvím, že USA chtějí získat exkluzivní přístup k černému zlatu v zemi, kde hlava státu není jejich poddajným klientem. Kdyby tomu tak bylo, Washington by porušování lidských práv ze strany Madurova kabinetu vůbec neřešil. Bílý dům entuziasticky spolupracuje s mnohem horšími režimy, kde si o kontroverzních prezidentských volbách ve Venezuele, kdy proti Madurovi přes hrozby USA a opoziční bojkot kandidoval přední opoziční lídr, nezávislý politik i stoupenec bolívariánského projektu a zároveň Madurův kritik, mohou nechat jen zdát.
Deník Wall Street Journal informoval, že Trumpova administrativa, jejíž zahraničněpolitickou agendu podle všech indicií ovládli zdiskreditovaní neokonzervativci, se po odstavení Madura začne soustředit na změnu režimu na Kubě zavedením nových sankcí a diplomatickým ocejchováním, a nakonec přijde na řadu Nikaragua. Jde o země, které loni do své „trojky tyranií“ zařadil John Bolton coby neblahou reminiscenci na „osu zla“. Shodou okolností jde o státy, jež Washington nemá pod svou kontrolou.
Trumpův kabinet by však pro případnou intervenci nikdy nezískal mandát Rady bezpečnosti OSN, kde by takový návrh narazil na ruské a čínské veto. A Venezuela sotva může Spojené státy napadnout, nebo i jen představovat ohrožení národní bezpečnosti USA, jak před čtyřmi lety usoudil prezident Barack Obama. Šlo by tedy o naprosté pošlapání mezinárodního práva, čehož se již neokonzervativci zastoupení předním architektem iráckého tažení Johnem Boltonem v minulosti dopustili, a to s mimořádně katastrofálními následky.
Tato destruktivní politická strategie sabotuje diplomatické úsilí evropských a latinskoamerických zemí, které založily mezinárodní kontaktní skupinu, aby tak mohly vytvořit podmínky pro mírový politický proces, jenž je nutný k vypsání nových transparentních voleb. Ve čtvrtek se v uruguyajském Montevideu uskuteční první setkání skupiny na ministerské úrovni. Jedině tudy vede cesta k mírovému řešení venezuelské krize a česká diplomacie by měla toto úsilí jednoznačně podpořit. Extrémní ekonomický nátlak a výhrůžky vojenskou intervencí jsou kontraproduktivní, a to i v případě, kdy svět čelí tyranovi Husajnova ražení.
Diskuse