Trump a Putin opět zahájili závody ve zbrojení. Obejmi Evropu pevněji, Británie
7. 2. 2019
čas čtení
3 minuty
Rozhodnutí Washingtonu a Moskvy odstoupit od smlouvy o
likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) učinilo ze světa daleko
nebezpečnější místo, píše sloupkař listu The
Guardian Rafael Behr.
V roce 1983 NATO simulovalo jadernou konfrontaci se Sovětským
svazem. Zkouška byla natolik přesvědčivá, že Rusové pochybovali o tom, že jde
pouze o cvičení, a zahájili mobilizaci. Naštěstí zvítězil rozum.
Evropa se dnes může cítit trochu nestabilně, ale naštěstí jí
nehrozí jaderný Armageddon. Jedním z důvodů je existence INF. Tato dohoda, kterou v roce 1987 Washington a Moskva podepsaly, eliminovala hlavice
s doletem 310 až 3420 mil. Minulý týden Trumpovy Spojené státy od této
dohody odstoupily a tento krok odůvodnily porušováním INF ze strany Kremlu.
Během víkendu totéž učinil ruský prezident Vladimir Putin, který slíbil, že
urychlí vývoj zakázaných zbraní. Pokud Moskva a Washington neočekávaně neobjeví
ducha „détente“, INF se stane minulostí.
Reakce Velké Británie byla neobvykle zdrženlivá. Domácí
politika je v zajetí brexitu, ale obě témata spolu souvisejí.
V pondělí v Dolní sněmovně sice o INF proběhla debata, ale
účast byla nízká. Ani toryové, ani labouristé se tam neobtěžovali poslat ministra
či stínového ministra. Nikdo s vážnou tváří nerozporoval skutečnost, že
Rusko porušilo INF, a nikdo ani nepředstíral, že by Spojené království mohlo
Trumpovu reakci ovlivnit.
To představuje dvojí znepokojení. Za prvé, neexistuje strategie
na zastavení Putina - aby nesabotoval institucionální základy britské národní
bezpečnosti. Za druhé, Trump je šťastný, že se tento aparát rozpadá. Amerického
a ruského prezidenta spojuje pohrdání myšlenkou, že by se velké země mohly
řídit zákonem, ze kterého mají prospěch i malé země. A proto Trump pohrdá
Evropskou unií a je vůči NATO ostražitý. Donald Trump považuje všechny smlouvy, které Spojené státy uzavřely před
jeho vstupem do Oválné pracovny za podvod umožňující cizincům drenážovat americkou
velikost.
Neochota Německa stát se silnou vojenskou mocností, což lze
chápat jako pokání za zvěrstva spáchaná v minulosti, činí z Velké
Británie a Francie hlavní ochránce Evropy. Zatímco Berlín a Paříž představovaly
hlavní politickou osu evropského projektu, Paříž a Londýn představovaly osu evropské bezpečnosti.
Mezitím však Emmanuel Macron a Angela Merkelová
zintenzivnili rozhovory o vojenské spolupráci Evropské unie. Britští
představitelé říkají, že Paříž a Berlín blafují – že jde jen o rétorické gesto,
které bez NATO nic neznamená. Nesoudržné rozhovory o evropské armádě přispěly
ke strachu britských euroskeptiků z tajných bruselských úkladů
spočívajících v rozpuštění národních států do jednoho rozsáhlého
superstátu.
Diplomaté na obou stranách kanálu bojují o záchranu
stávající evropské bezpečnostní sítě, zatímco okolo nich krouží brexit -
nacionalistická bouře, která z vymyšlených problémů dělá problémy
skutečné. Zrovna ve chvíli, kdy Británie potřebuje prozíravé zhodnocení svého
strategického směřování, na horizont spadla mlha brexitu. Nemůžeme ignorovat
společné zájmy a dějiny, které nás spojují s Evropou.
Celý text v angličtině ZDE
10490
Diskuse