Slepá spravedlnost aneb Neprůstřelný Izrael?

8. 3. 2019 / Daniel Veselý

Ve svých předešlých dvou článcích jsem poukazoval na rizika vyplývající ze zneužívání antisemitismu v politickém boji proti levici. Tato strategie s sebou nese pozoruhodný cynismus, neboť západní lídři se vřele přátelí s izraelským premiérem, který sám s antisemitismem vesele koketuje. Ve Spojených státech přitom čelí obvinění z antisemitismu progresivní kongresmanka Ilhan Omarová, a nikoliv z korupce obviněný Benjamin Netanjahu.

Tel Aviv se na mezinárodní scéně těší mimořádně imunitě, a to navzdory nářkům, že Organizace spojených národů má na Izrael přísnější měřítko než na ostatní země. Kdyby tomu tak bylo, izraelská vláda – tato i ty předchozí – by se již dávno musela ze svých zločinů zodpovídat před mezinárodním tribunálem. Jednou z nejjistějších pojistek Tel Avivu před spravedlností je bezesporu skutečnost, že má na své straně mnoho mocných příznivců v nejvyšších politických patrech, dále pak lobbistů majících obrovský vliv v americkém Kongresu - a v neposlední řadě Izraeli straní plejáda mluvících hlav, komentátorů a analytiků.

Jenže v posledních letech v souvislosti s neutuchající kolonizací palestinských území a periodickými invazemi v blokádou sužované Gaze, jakož i s částečnou legitimizací hnutí usilujícího o mezinárodní bojkot Izraele (BDS) mezinárodní prestiž této země vůčihledně klesá. Jinak řečeno: Dlouho pěstovaná image Izraele coby jediné demokracie na Blízkém východě čelící nepřátelským arabským hordám se pro stále větší počet lidí pomalu, ale jistě stává vyčpělým a nicneříkajícím brandem. A proto bychom měli politiky, kteří mají na mušce tak silného nepřítele, podpořit, a nikoliv ostrakizovat.

Jednou z mizivých pozitivních událostí na americké politické scéně poslední doby je zvolení několika progresivních političek do amerického Kongresu, příkladně Rashid Tlaibové a Ilhan Omarové. Kongresmanka Omarová nedávno porušila nepsané tabu, když poněkud neohrabaně upozornila na vliv izraelských lobbistů na americkou politiku. Finanční vliv proizraelských lobbistických skupin v čele s AIPAC na blízkovýchodní politickou agendu USA v žádném případě nelze považovat za antisemitismus, jak ostatně soudí i mnozí židovští autoři, kteří dnes ve velkém vyjadřují Omarové podporu.

Kdyby Omarová tvrdila, že Židé či Izraelci bez rozdílu prostřednictvím svých financí drží pod krkem moc výkonnou a exekutivní v USA, šlo by o krystalický antisemitismus. Kongresmanka však měla na mysli proizraelské organizace, lobbisty a jednotlivé donory, kteří během několika uplynulých dekád ve Spojených státech utratili stovky milionů dolarů. Tito lidé na oplátku po americké vládě a zákonodárcích požadují, aby bezvýhradně podporovali Izrael. A to navzdory faktu, že se Izrael o překot vzdaluje západním standardům.

Omarová si za svá odvážná slova vysloužila obrovskou kritiku ze strany loajálních stoupenců Tel Avivu napříč politických spektrem, jakož i ze strany organizací, jako je Antidefamační liga. Kongresmanka, jež je muslimského vyznání, zároveň čelí brutální kampani a výhrůžkám smrtí, aniž by se jí vedení strany zastalo. Neochvějné a jaksi samozřejmé pouto mezi Izraelem a Spojenými státy se zčistajasna ocitlo v hledáčku sdělovacích prostředků. A přestože se kongresmanka za svá slova veřejně omluvila, tlak na ni nepolevuje. V Kongresu je nyní k projednání rezoluce namířená proti antisemitismu, islamofobii a bělošské nadřazenosti, třebaže její kritikové mají za to, že jde o bič na Omarovou. Zprvu měl být součástí dokumentu pouze odsudek antisemitismu, nicméně revolta progresivců a široká solidarita s Omarovou přiměla vedení demokratů, aby v rezoluci odsoudilo veškeré formy rasismu včetně islamofobie.

Je vcelku pozoruhodné, že na této rezoluci pracovali předáci Demokratické strany, tedy domovské partaje Ilhan Omarové. Zdá se, jako by Pelosiová a spol. požírala svou progresivní odnož, což je varovné znamení i pro Bernieho Sanderse, jenž se spolu s dalšími demokratickými uchazeči o Bílý dům za Omarovou postavil. Také Sanders je přesvědčený o tom, že rezoluce by mohla zadusit potřebnou kritiku Izraele. Kongresmanku podporuje řada židovských osobností včetně Naomi Kleinové, které souhlasí s tvrzením, že proizraelské lobbistické skupiny v Kongresu zajišťují téměř stoprocentní podporu pro Izrael - takže o žádný antisemitský přečin tu nejde ani v nejmenším.

Ačkoli se to nezdá, bezvýhradné přikyvování západních vlád všemu, co si Tel Aviv zamane, se začíná neodvratně drolit. Tento proces může odvrátit pouze systematický nátlak na kritiky Izraele, příkladně uměle vytvořené antisemitské tažení proti Ilhan Omarové a dalším progresivním političkám a politikům. Izraelský mocenský aparát se ocitá ve vážné krizi, když otevřeně flirtuje s rasisty, bezostyšně pokračuje ve skandální okupaci palestinských území a obecně představuje zásadní překážku v mírovém blízkovýchodním uspořádání. Takže jeho dosavadní neochvějná podpora se postupem času stane neudržitelnou. Jinak bychom se museli hanbou propadnout.

1
Vytisknout
4347

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2019