V čem obdivuji Václava Klause staršího

19. 11. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Stále více si myslím, že dívat se na polistopadový politický vývoj jen optikou dobra a zla není plodné. Je jistě důležité, ptát se, kde se staly chyby, proč jsme dopadli tak, jak jsme dopadli třeba v oblasti exekucí, sociálního bydlení nebo ekonomické kriminality. Na druhou stranu je hned na začátku 90. let zřejmé, jak důležité v politice je nikoli jen to, že máme morální nebo intelektuální pravdu, ale zejména to, co vlastně dokážeme prosadit.

 

V zemi, kde ještě v roce 1990 asi téměř nikdo nechtěl kapitalismus, dokázal Václav Klaus v tomtéž roce vyhrát volby na Ostravsku jako kandidát Občanského fóra. Podle článku Silvie Lauder „Kdo volí Klause, volí Havla“ z Respektu 2015 to představovalo 108 předvolebních mítinků s půlmilionem lidí.

Klaus pak na konci roku 1990 založil ODS jako vyhraněně pravicovou politickou stranu, která oproti svým intelektuálně založeným soupeřům, ať z pravicové ODA, ze středového OH nebo z levicové (je to vlastně výmluvné, že „levice“ se u nás kryla s bývalými komunisty vyloučenými ze strany v roce 1968) Obrody, dala veřejnosti jasnou politickou agendu a dokázala získat masovou podporu.

A co je ještě pozoruhodnější: Klausova ODS byla ještě v nultých letech na Ostravsku velmi silná. V roce 2004 vyhrála krajské volby ve všech krajích kromě Jihomoravského (to už byl Klaus rezidentem republiky – ano, i to dokázal, dokonce dvakrát). Říká se tomu „modrá tsunami“ (stejně tak kraje zachvátila v těch dobách oranžová tsunami, když byla ve Strakově akademii ODS v roce 2008). Primátorem Ostravy v letech 1993 až 2001 byl politik ODS Evžen Tošenovský.

Možná by se dalo říci, že i kdyby politik tak schopný jako Klaus zastával nějaký jiný směr, směr morálnější, že by neuspěl, že společnost de facto nebyla připravena na nějaké morální řešení, ačkoli se opájela morálními iluzemi. Nebo by se také dalo říci, že v dané ekonomické a právní realitě by každý morálnější pokus o transformaci skončil amorální zlodějinou. Taková tvrzení by ale vyžadovala důkladné zdůvodnění, o kterém si dovolím už předem dost pochybovat. Z Klausova příběhu podle mne plyne jiné historické poučení: demokracie vyžaduje schopné politiky, má-li se v ní něco reálně prosadit. Ti politici musí umět zacházet s lidmi, získat je na svou stranu. Nestačí mít morální pravdy, vědomosti, intelektuální převahu.

Kdo by to ostatně měl určovat, že ten či onen je intelektuálnější, morálnější, pravdivější? Nějaký guru? Platónův filozof na trůně, který je vědoucí, a proto ho musí všichni poslouchat? Nezapomeňme, že Platónův stát je de facto nacistický stát, jak podle mne velmi přesvědčivě ukázal K. R. Popper v prvním dílu Otevřené společnosti. Vlastně mne fascinuje, jak mnozí ti vzdělaní, intelektuálně povznesení lidé, kteří kritizují Babiše a Zemana, dávají hlavní díl odpovědnosti na lid, na voliče. Lidé se mají více zajímat o politiku, vstupovat do politických stran!

Přitom v demokracii je za politiku odpovědný politický lídr: jestliže takový politik nezíská lidi na svou stranu, tak je to jeho selhání. Proto demokracie potřebuje schopné lídry. Žádné vzdělání, žádná politická tradice nezabrání propadu země do propasti, když selžou političtí lídři. Můžeme to vidět na Británii. Ty démony brexitu tam vytáhli vůdci Konzervativní strany, kteří si mysleli, že brexit v referendu nemůže vyhrát a že mohou takovým referendem o brexitu zneužít národ k tomu, aby si vyřídili účty ve své vlastní politické straně.

Když se podíváte zpátky do České republiky? Co jiného je plná Letná než projev frustrace nad tím, že proti Babišovi neexistuje silná politická opozice, která ho porazí? Proč jsou ti organizátoři Milionu chvilek tak apolitičtí? Protože protibabišovský a protizemanovský elektorát, který je v součtu velmi silný, je roztříštěn mezi politické straničky, z nichž není možné žádnou jasně podpořit, aby se demonstrace nerozpadla do žabomyších politických válek. Představte si, že by tento elektorát byl sjednocený pod stejně schopným politikem, jako byl Václav Klaus na začátku 90. let. To by se celá atmosféra v zemi radikálně změnila a Babiš by byl politicky v naprosté defenzivě. 

0
Vytisknout
11484

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2019