Ovce

20. 11. 2019 / Jan Sláma

čas čtení 4 minuty

Koncem roku 2012, tedy před sedmi lety, jsem se v článku Ještě k principu skromnost zamýšlel nad tím, jak je snadné s námi, lidmi vychovanými minulou i současnou společností bezostyšně manipulovat. Jednalo se tenkrát o stejnou věc jakou je nám vyhrožováno dnes.

Kupte si nový televizor nebo stávající vybavte doplňky. Když to neuděláte, máte utrum. „Pozor, doba ukončení vysílání ve stávajících frekvencích se blíží.“ „Nenechávejte to na poslední chvíli!“ „Mohli byste přijít o skvělé zážitky z nového vysílání.“

Před sedmi lety jsme my občané naletěli řečem, že digitální vysílání bude dokonalejší než staré analogové. Koupili jsme si tu nový přístroj, tu doplněk ke starému. Teď můžeme všechno vyhodit. Buď si zase koupit přístroj nový, který signál bude umět přijmout, nebo další doplněk.

Nevím jak se s takovými problémy potýkají v jiných zemích, zdali vůbec. Na Slovensku při minulé změně prý občanům na výměnu přispívali. Ať tak či onak, zdá se, že nevíme dne ani hodiny, kdy se podobný problém vynoří znovu. Teď prý, aby bylo více prostoru pro internet.

Když pominu fakt, že televizní vysílání je zneužíváno pro masírování občanů ke přijetí těch, či oněch názorů a že tato masáž není občanům nijak hrazena, ani párkem, ani půllitrem od čepu, jako se děje u voleb, pak to, že jsou lidé ochotni televizní vysílání sledovat, se jeví jako hloupost.

Odhlédneme li od faktu, že i státní televize se plní reklamou, pak soukromé vysílání lidé sledují včetně reklamy a nic za to nedostanou. Nedostanou nic za strávený čas, i když v době reklam opustí svou židli. Elektřina se spotřebovává a zvuk se zesiluje, aby spotřeba byla ještě větší. U státní televize ještě musí platit povinný měsíční poplatek.

U televize dnes setrvávají zejména důchodci. Je to jeden z mála druhů zábavy, který si mohou ještě dovolit. Teď se jim prodraží.

Tyto vynucované výměny přístrojů, považuji za neomalenost a nespravedlnost. V minulosti jsem se v té věci obrátil na ombudsmana. Tenkrát na pana Motejla. Ani mi neodpověděl.

Vynucená výměna přístrojů v majetku občanů je ale jen začátek. Nikdo nám se zárukou neřekne, zda za nějaký čas zase nevznikne nutnost opět sáhnout do kapsy a koupit něco nového. Jistě se to zase zdůvodní nutností inovace. Ta inovace ale směřuje k něčemu co odhadují někteří autoři scifi románů, ale možná, že ani nedohlížejí k čemu všemu může za nedlouho dojít.

Už dnes vidíme jak většina lidí je úporně zahleděna do svých „chytrých“ telefonů. Klopýtají s nimi v proudu chodců na ulicích. Občas je přejede vlak nebo tramvaj. Je to droga. Jen silní se ji dokážou postavit. Všelijaké organizace, ale i stát nutí lidi různými obstrukcemi k používání mobilů. A nejen těch. Peníze, které už většinou jinak než přes banku nedostaneme, musí přejít přes bankomat a platební kartu. Při přímém výběru jsme trestáni vysokými poplatky. Při internetovém bankovnictví se „ochrana“ přístupu váže na kód, který nám banka pošle přes mobil. Tudíž další vynucování jeho použití.

V blízké době můžeme očekávat, že všichni občané, třeba jen v EU budou vybaveni čipem, který je identifikuje. Možná a vidím to jako velmi pravděpodobné, bude někde uvnitř těla člověka. Samozřejmě se pak snadno pozná, zda se tam či onde vyskytují občané EU nebo třeba imigranti. Řeknete si asi správně, že i s čipy bude černý obchod. Vyskytnou se možná i odmítači očipování. S těmi si ale stát poradí. Nebude možno si vybrat peníze, nebude možno platit bezhotovostně, neotevřou se vám třeba dveře ve vlaku nebo ve vlastním domě.

Úporní odmítači se budou muset uchýlit do dobrovolného vyhnanství. Tam vytvoří enklávy lidí stejných názorů a většinová společnost je bude pronásledovat. Variantu této vize popsal Ray Bradbury. Dnes se jeví jako velmi reálná. Nucená výměna televizorů a její tupé přijetí je první krok. Další příjdou!

0
Vytisknout
12142

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2019