2. 1. 2020 / Boris Cvek
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Pan premiér nám ve svém novoročním projevu před vysíláním filmu o Marii Terezii vysypal na stůl z rukávu zprávu o tom, jak se máme skvěle. Exekuce zmínil jen tak letmo. Ale jsme prý země s velmi nízkým rozdílem mezi bohatými a chudými. Škoda, že neřekl přímo, že máme vyšší mzdy než v tom Rakousku. Ano, u nás jsou velmi malé rozdíly mezi bohatými a chudými, protože jsme oproti Západu všichni tak nějak chudí. Kdybychom tu žili všichni v zemljankách, mohlo by se stejným právem říci, že u nás nejsou rozdíly mezi bohatými a chudými, ergo nikdo tu není chudý tak moc, jako jsou lidé chudí na Západě. To je celá „logika“ těchto hrátek se slovy.
Bylo třeba taky pochválit se za to, že naši
politici odmítli přijímání uprchlíků, protože je jim bezpečnost našich občanů
drahá. A k tomu vytáhnout jadernou energetiku jako ekologický zdroj 21. století
pro vzkvétající montovnu a nezapomenout zmínit výslovně naše „jižní sousedy“,
kteří mají smůlu, pokud jim česká cesta do budoucnosti vadí. Škoda, že pan
premiér nezmínil konečně, kdo tu jadernou elektrárnu zaplatí a kde bere sílu
pro svůj optimismus, že to zvládneme lépe než Maďaři, ba lépe než Britové nebo
Francouzi. Ale ne, my jsme přece špička, stačí se podívat na naše dálnice a
železnice – kam se hrabe TGV!
Ale zpět k těm uprchlíkům. My jako supervyspělá země nepotřebujeme brát ohled na západní Evropu, můžeme se jí do očí smát, jak je hloupá, že se zabývá nějakými uprchlíky, zatímco my tady máme hezky bezpečno. Kdyby si televizní diváci náhodou nebyli jisti, tak na Západě se skutečně nedá žít, vidíme přece denně ty zástupy statisíců Francouzů, Němců, Britů, Rakušanů, Švédů, kteří přišli do východní Evropy za prosperitou a hlavně bezpečností.
Česko je pro ně přímo neodolatelné, protože se už nemohou dočkat, až se přidají ke stovkám tisíc českých občanů v exekučním otroctví. Zejména si můžete povšimnout Vídeňáků opouštějících houfně v hrůze z uprchlíků své sociální bydlení ve vidině krásného života s hypotéčním obojkem na krku tady v našem supervyspělém státě, který podle slov pana premiéra už předběhl Španělsko i Portugalsko.
Za Marie Terezie, ba ještě v roce 1918 jsme byli spolu s Rakouskem v jednom státě a do roku 1948 jsme na to nebyli hůře než náš jižní soused. Pak přišli pánové, kteří vykládali všude, jak naše země vzkvétá, jak doháníme a předháníme, zatímco na Západě se vedla svobodná kritická debata, která umožňovala veřejnou kontrolu moci a tlak na změnu k lepšímu. Když mám infarkt myokardu, nijak mi nepomůže někdo, kdo mi bude vykládat, jak skvěle mi fungují ledviny a sluch, takže se mám vlastně hrozně skvěle. Marně přemítám, kde se pan premiér to zametání vážných problémů této země pod fráze o dohánění a plnění plánů naučil.
Diskuse