Velké problémy, malí lídři

24. 4. 2020

Generální tajemník OSN António Guterres řekl, že vztahy mezi velmocemi nebyly nikdy tak dysfunkční jako nyní, a dodal, že koronavirus "dramaticky odhaluje, že se buď sjednotíme a budeme pracovat společně, nebo budeme pandemií poraženi". Podle prestižního britského komentátora Martina Wolfa "Toto je největší krize, jíž svět čelí od 2. světové války a je také nejvážnější ekonomickou katastrofou od deprese 30. let. Svět došel k tomuto momentu, kdy existují ohromné neshody mezi mocnostmi a kdy úroveň nekompetence na nejvyšších úrovních vlády je děsivá."

Existuje mnoho věcí, které nevíme. Kdy budeme mít vakcínu? Jaký bude dopad viru na chudé země, kde přelidněnost je normou a zůstat doma bez práce je nemožné? Co když COVID-19 bude přicházet a odcházet v různých vlnách? Ale nejvíce znepokojující otázkou je, zda se ti, kdo nám vládnou, ukážou být na výši situace. Martin Wolf dospívá k závěru: "Neznáme budoucnost. Ale víme, že bychom se ji měli snažit ovlivnit. Zvládneme ji? To je otázka. Odpovědi se velmi obávám."

Hovořit o politických lídrech špatně je normální. Stejně tak kritika jejich řízení. Ale s pohrdáním vládami je třeba zacházet opatrně. Politická soutěž způsobuje, že neschopnost a zkorumpovanost těch, kdo vládnou, je přeháněna. Buďme upřímní, vládnutí je obtížné a stává se stále obtížnějším. Moc se stala snadněji dosažitelnou, ale také ji lze obtížněji použít a tedy je snazší ji ztratit. Někdy se zdá, že neexistuje pro lídra dobrý způsob, jak být na výši úkolu řídit zemi. Místo toho často vidíme, jak reputace čestných lídrů s dobrými úmysly byla kritiky zmasakrována. A jak víme, v tomto století jsou politické útoky poháněny sociálními sítěmi, boty, troly a dalším kybernetickým rostlinstvem. Je lepší být při kritice našich vládců opatrný a moudrý.

Toto vše mám na paměti, když přemýšlím o lídrech, kteří dnes řídí svět. Navzdory této opatrnosti nevyhnutelně dospívám k závěru, že současná kohorta lídrů je skutečně s nečetnými výjimkami ubohá a znepokojující.

Ani v Evropě nejsou dnes vyhlídky na důvěru k dnešním držitelům moci příliš inspirující. Jednou z věcí, kterou dnes od lídrů potřebujeme, je aby měli dobrý úsudek. Kolik jistoty ohledně budoucnosti však přinášejí činy a úsudky, které předvedli Boris Johnson, Viktor Orbán, Pedro Sánchez, Pablo Iglesias a Luigi Di Maio? V rozvojovém světě jsou Jair Bolsonaro, Andrés Manuel López Obrador a Daniel Ortega ve zprávách proto, že popírají pandemii; filipínský prezident Rodrigo Duterte kvůli tomu, že vyhrožuje zabitím těm, kdo nerespektují karanténu, a Narendra Modi proto, že využívá virus jako záminku k prohloubení diskriminace muslimů v Indii.

Nechci romantizovat minulost ani naznačovat, že dřívější lídři byli vždy lepší. Bylo tu vše. Měli jsme Hitlera a Churchilla, Maa a Mandelu. Není však pochyb, že tato pandemie překvapila svět v okamžiku velké institucionální slabosti. Krize mnoho dveří zavírá, ale také otevírá jiné. Tato krize bude mít mnoho neočekávaných následků. Možná se jednou z nich stane silná reakce směřující proti slabým lídrům a příchod jiných, kteří budou na výši problémů, jimž čelíme.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE