Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Všimsisi?

27. 4. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 5 minut

Ne že bych zrovna mínil takto připomínat, že když se konečně zhruba před pěti tisíciletími začalo skromně uplatňovat hláskové písmo, jednotlivé hlásky se od sebe neoddělovaly (včetně pak slov). A ne že by měl pisatel právo přezíravě oslovovat možné čtenáře tykáním (hned od nadpisu, nezdvořák). A taky „ne že by“ se o tom nepsalo a nemluvilo pořád: Copak tu nemáme epidemii, o níž zatím přijatelně nevíme, jak se bude její virus chovat, když se konečně podaří lidstvu vrátit k tzv. normálním poměrům?

Zatím, kromě poměrně brzké snahy v některých státech omezit šíření nákazy na možné minimum, v řadě států zůstával v letošním předjaří uchováván normální provoz, jako kdyby se fakticky a kriticky „nechumelilo“; a tedy jako kdyby se vzájemným hemžením lidí nezvyšovalo riziko možných styků lidí zdravých s těmi virem již nakaženými.

(Ne že by toto měla být objevná politicko-hygienická „křížovka s tajenkou“. Asi je vhodné uvést i to, že k 26. dubnu celosvětově zemřelo na nákazu nejméně 200 000 lidí, z toho čtvrtina v USA.)

Samozřejmě že mohlo být ještě hůř. Též bylo nutné zjistit, skrze kterého zvířecího prostředníka ten stávající typ koronaviru („covid-9“) si mohl počíhat na nás lidi, aby nám zkomplikoval život (třeba zrovna tentokráte ten nejdřív jen podezřelý netopýr; jako roku 2009 „prasečí chřipka“).

Leč i kdybychom již dokonce byli nadějně na cestě k účinné injekci proti této virové epidemii, nevíme hned ani to, do jaké míry si těla uzdravených rovněž vytvořila účinné obranné látky a jaké je riziko možné opětné nákazy. Jinak řečeno: není ještě jasná míra možné účinnosti očkování, pokud by již bylo k dispozici, jako je to třeba u běžné chřipky.

Přitom navíc poletují mezi námi informace, že „tajné služby“ jedné určité supervelmoci ten virus implantovaly „do kožichu“ jisté jí konkurující supervelmoci (případně v opačném příčinném slovosledu; podle toho, z kterého konce zrovna třeba uživatel internetu čerpá svá pojetí politiky; a opět ne že bychom si snadno nedomýšleli, kdo vůči komu); i když automaticky s přijatelně nekontrolovatelným rizikem také na vlastní adresu toho inzerovaného pachatele, kdyby taková opravdu v tomto případě byla prokazatelná (se vším, co k tomu mikrobiologicky patří; nemluvě moc hned o uměle vyrobeném genomu a bílkovinné struktuře toho viru o velikosti 120 nanometrů, což je 120 miliontin milimetru!).

Pokud ovšem počítáme s tím, že žijeme v globálně jednom světě, nelze brát vážně, že by – uměle navozenou mezilidskou nákazou – nedocházelo ke ztrátám oboustranně. (Jen si vzpomeňme třeba na „brexit“ a kdo na něm mohl „vydělat“, když hned finančně zaznamenávají obě strany zatím jen ztráty!)

Zatím se tu nemluvilo o jiných zdravotních pohromách typu epidemie, s riziky možné světové katastrofy (taky třeba o ptačím viru, o SARS, MERS nebo o metle EBOLA; aniž by takto bylo vyjmenováno již všechno).

Specifické problémy jsou třeba s nemocemi dětí ve většině afrických zemí (počínaje dostupností lékařské péče), anebo celosvětově s dětskou populací v sociálně nezajištěných rodinách (hned nedostatkem jídla!).

Ale jako kdyby se nám zároveň mohlo hned vykouřit z hlavy, že klimatická krize na naší planetě se sama od sebe „nevypařila“; že třeba grónské či antarktické ledovce dále celoročně tají víc, než tomu bylo v minulosti, i když částečné snížení některých výrob dočasně vylepšilo statistiky o CO₂ v ovzduší nebo o spotřebě fosilních paliv.

Plánovat brzké obnovení některých populárních aktivit (třeba olympiádu, divadla, koncerty) by nemuselo být předčasné. Přitom zemědělství (jinak na severní a jinak pochopitelně na jižní polokouli) musí mít zajištěn nutný provoz s minimálními riziky navíc. A rovněž nezapomeňme, že pokud se dále zvýší automatizace výroby, poklesne míra zaměstnanosti nad stávající „míru“ a bude tu zvýšený sociální problém.

I když má rouška účinnost omezenou na jejího nositele jen vůči okolí, je součástí protiepidemických opatření, která nejsou bezcenná. Možná nám takto nečekaně nabídla, abychom si uvědomili vzájemnou sounáležitost a společnou odpovědnost za život.

Nejen dnes. (I když současně ne zrovna transcendentně. Viry a baktérie zrovna nejsou artiklem pro náboženskou reflexi. Ačkoliv zároveň bychom si měli vážit aktivit náboženských řádů věnujících se nemocným či nemohoucím a starým lidem; což je ale jiná kapitola.)

Koronavirus