Všimsisi?

27. 4. 2020 / Miloš Dokulil


Ne že bych zrovna mínil takto připomínat, že když se konečně zhruba před pěti tisíciletími začalo skromně uplatňovat hláskové písmo, jednotlivé hlásky se od sebe neoddělovaly (včetně pak slov). A ne že by měl pisatel právo přezíravě oslovovat možné čtenáře tykáním (hned od nadpisu, nezdvořák). A taky „ne že by“ se o tom nepsalo a nemluvilo pořád: Copak tu nemáme epidemii, o níž zatím přijatelně nevíme, jak se bude její virus chovat, když se konečně podaří lidstvu vrátit k tzv. normálním poměrům?
Zatím, kromě poměrně brzké snahy v některých státech omezit šíření nákazy na možné minimum, v řadě států zůstával v letošním předjaří uchováván normální provoz, jako kdyby se fakticky a kriticky „nechumelilo“; a tedy jako kdyby se vzájemným hemžením lidí nezvyšovalo riziko možných styků lidí zdravých s těmi virem již nakaženými.

(Ne že by toto měla být objevná politicko-hygienická „křížovka s tajenkou“. Asi je vhodné uvést i to, že k 26. dubnu celosvětově zemřelo na nákazu nejméně 200 000 lidí, z toho čtvrtina v USA.)

Samozřejmě že mohlo být ještě hůř. Též bylo nutné zjistit, skrze kterého zvířecího prostředníka ten stávající typ koronaviru („covid-9“) si mohl počíhat na nás lidi, aby nám zkomplikoval život (třeba zrovna tentokráte ten nejdřív jen podezřelý netopýr; jako roku 2009 „prasečí chřipka“).

Leč i kdybychom již dokonce byli nadějně na cestě k účinné injekci proti této virové epidemii, nevíme hned ani to, do jaké míry si těla uzdravených rovněž vytvořila účinné obranné látky a jaké je riziko možné opětné nákazy. Jinak řečeno: není ještě jasná míra možné účinnosti očkování, pokud by již bylo k dispozici, jako je to třeba u běžné chřipky.

Přitom navíc poletují mezi námi informace, že „tajné služby“ jedné určité supervelmoci ten virus implantovaly „do kožichu“ jisté jí konkurující supervelmoci (případně v opačném příčinném slovosledu; podle toho, z kterého konce zrovna třeba uživatel internetu čerpá svá pojetí politiky; a opět ne že bychom si snadno nedomýšleli, kdo vůči komu); i když automaticky s přijatelně nekontrolovatelným rizikem také na vlastní adresu toho inzerovaného pachatele, kdyby taková opravdu v tomto případě byla prokazatelná (se vším, co k tomu mikrobiologicky patří; nemluvě moc hned o uměle vyrobeném genomu a bílkovinné struktuře toho viru o velikosti 120 nanometrů, což je 120 miliontin milimetru!).

Pokud ovšem počítáme s tím, že žijeme v globálně jednom světě, nelze brát vážně, že by – uměle navozenou mezilidskou nákazou – nedocházelo ke ztrátám oboustranně. (Jen si vzpomeňme třeba na „brexit“ a kdo na něm mohl „vydělat“, když hned finančně zaznamenávají obě strany zatím jen ztráty!)

Zatím se tu nemluvilo o jiných zdravotních pohromách typu epidemie, s riziky možné světové katastrofy (taky třeba o ptačím viru, o SARS, MERS nebo o metle EBOLA; aniž by takto bylo vyjmenováno již všechno).

Specifické problémy jsou třeba s nemocemi dětí ve většině afrických zemí (počínaje dostupností lékařské péče), anebo celosvětově s dětskou populací v sociálně nezajištěných rodinách (hned nedostatkem jídla!).

Ale jako kdyby se nám zároveň mohlo hned vykouřit z hlavy, že klimatická krize na naší planetě se sama od sebe „nevypařila“; že třeba grónské či antarktické ledovce dále celoročně tají víc, než tomu bylo v minulosti, i když částečné snížení některých výrob dočasně vylepšilo statistiky o CO2 v ovzduší nebo o spotřebě fosilních paliv.

Plánovat brzké obnovení některých populárních aktivit (třeba olympiádu, divadla, koncerty) by nemuselo být předčasné. Přitom zemědělství (jinak na severní a jinak pochopitelně na jižní polokouli) musí mít zajištěn nutný provoz s minimálními riziky navíc. A rovněž nezapomeňme, že pokud se dále zvýší automatizace výroby, poklesne míra zaměstnanosti nad stávající „míru“ a bude tu zvýšený sociální problém.

I když má rouška účinnost omezenou na jejího nositele jen vůči okolí, je součástí protiepidemických opatření, která nejsou bezcenná. Možná nám takto nečekaně nabídla, abychom si uvědomili vzájemnou sounáležitost a společnou odpovědnost za život.

Nejen dnes. (I když současně ne zrovna transcendentně. Viry a baktérie zrovna nejsou artiklem pro náboženskou reflexi. Ačkoliv zároveň bychom si měli vážit aktivit náboženských řádů věnujících se nemocným či nemohoucím a starým lidem; což je ale jiná kapitola.)
0
Vytisknout
5555

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2020