Proč nebyla invaze Varšavského paktu v srpnu 1968 takový masakr jako potlačení revoluce ruskými vojsky v roce 1956 v Maďarsku
20. 8. 2023 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
K pětapadesátému výročí invaze pěti států Varšavského paktu do Československa, která nakonec ukončila Pražské jaro, se samozřejmě v těchto dnech objevuje množství rozhořčených komentářů, oprávněně spojujících tehdejší drzý ruský imperiální postup s dnešní brutální ruskou invazí na Ukrajině.
Rád bych však upozornil na jednu věc, která uprostřed všeho toho rozhořčení bývá zapomenuta.
Invaze Varšavského paktu do Československa v srpnu
1968 vůbec nebyla tak brutální jako invaze sovětské armády do Maďarska v
roce 1956. V Maďarsku došlo mezi 4. a 10 listopadem 1956 ke skutečným
bojům mezi sovětskou armádou a maďarskými revolucionáři a v nich
zahynulo 2500 Maďarů a 700 ruských vojáků. V Československu během
sovětské invaze v srpnu 1968 zahynulo "jen" 137 lidí. Sovětští vojáci
proti Čechoslovákům nebojovali.
Samozřejmě smrt
každého člověka je tragédie a nemám v úmyslu snižovat smrt těch 137
lidí. Jenže na rozdíl od masakrování v Maďarsku, úmrtí v srpnu 1968 byly
většinou spíš jen nehody, k nimž dojde, když je země okupována tanky a
obrovskou armádou. Jako ta paní v Praze na Klárově, která běžela na
tramvaj a hloupý ruský voják, sedící na tanku, který se lekl, že někdo
utíká, ji zastřelil. Má tam dodneška pomníček. Jiný ruský blbec seděl na
tanku a jen tak, z hlouposti, samopalem rozstřílel fasádu Národního
muzea na Václavském náměstí. Výjimkou byla snad 21. srpna jen situace
na Vinohradské třídě u rozhlasu, kde došlo k skutečné střelbě (odtamtud
jsou ty záběry, které vypadají jako válka) a Rusové tam podpálili a
zničili jeden činžovní dům.
Proč tedy invazní ruská vojska nemasakrovala československé obyvatelstvo? Zajímavé to vysvětlil Fred Eidlin ve vědecké publikaci The Logic of Normalisation vydané v roce 1980.
Argumentuje v ní, že sovětské velvyslanectví v Praze systematicky informovalo během Pražského jara vedení sovětské komunistické strany v Moskvě špatně - pravděpodobně proto, že se báli říct pravdu. Ve svých depeších do Moskvy sovětští diplomaté v Praze tvrdili, že Pražské jaro je jen spiknutím hrstky intelektuálů, které bude lehké zatknout a uvěznit, že široké obyvatelstvo Československa liberalizační hnutí Pražského jara nepodporuje a že bude sovětskou armádu vítat s květinami.
Byla to v podstatě tatáž falešná představa, jako falešná představa v Moskvě v únoru 2022, že Ukrajinci budou ruskou invazi vítat.
Proto podle Eidlina dostala sovětská armáda před invazí do Československa v srpnu 1968 příkaz, aby na československé obyvatelstvo nestřílela a považovala ho za přátelské.
Ruští vojáci byli ovšem pak naprosto konsternováni, když se ukázalo, že československé obyvatelstvo je nevítá a vstupuje s nimi - jak si to navyklo během politických debat v ulicích v předchozích týdnech a měsících - do náruživých diskusí.
Eidlin v knize tvrdí, že to byl pro moskevské vedení velký šok - proto také po odjezdu generála Svobody do Moskvy ve zmatku propustili dubčekovské vedení a pustili ho zpět do Prahy. Potlačení Pražského jara se protáhlo až do roku 1970, teprve časem se Brežněv vyjádřil, že ten "soudruh Husák", to je zajímavý člověk.
Lidi dnes možná nevědí, že Husák vystupoval během Pražského jara 1968 jako liberál a reformista, člověk, kterému komunismus ublížil, protože ho v padesátých letech bezdůvodně věznil. Ovšem po invazi využil Husák šanci získat vrcholnou funkci v okupovaném Československu a udělal sice kariéru, ovšem stal se jedním z nejnenáviděnějších československých politiků v historii.
5725
Diskuse